poster

Chlapi nepláčou

  • Bosna a Hercegovina

    Muškarci ne plaču

  • Německo

    Männer weinen nicht

  • anglický

    Men Don't Cry

  • Slovensko

    Chlapi neplačú

Drama

Bosna a Hercegovina / Slovinsko / Chorvatsko / Německo, 2017, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • xxmartinxx
    ****

    Je to moc hrr. Nechci snižovat potlačovaná traumata, ale v tomhle filmu stačí lehký vánek, aby se začal člověk zmítat na zemi a vzpomínat na hrůzy ze zákopů - nějak se těžko věří, že kdyby k vyprovokování reakcí stačilo tak málo, jak se děje zde, tak by bylo těch osm veteránů vůbec schopných jakékoliv sociální interakce. Kdyby to začalo víc nenápadně a svou cestu ke katarzi to budovalo, asi by mě to přesvědčilo spíš. Coby modelový příklad, určitá svého druhu alegorie, ale proč ne. PS: To by je zabilo dát tak aspoň jednu ženskou? Ty se před válkou taky nikam neschovaly... 3 a 1/2(2.10.2017)

  • Flego
    ****

    Vojnové jazvy na tele a duši sa ťažko zacelujú. Tvorcovia sa v širokej koprodukcii snažili vyrozprávať príbeh mužov z rôznych národností bývalej Juhoslávie, ktorí stáli na opačných stranách frontu. Film je síce obžalobou vojny, ale to nie je primárne, zaoberá sa traumou povojnového stavu. Nenávisť a nacionalizmus je stále živý a prejavuje sa v chovaní aktérov. Síce poznamenaní vojnovými útrapami, stále nedokážu nájsť v sebe silu silnejšiu ako nenávisť, ktorá dohnala Balkán do konfliktu. Cesta k nápravám chýb je zložitá a zaujímavý experiment so zástupcami strán kdesi v horskom hotely v sebe nesie mnoho poznaní, uvedomovanie si utrpenia druhého. Snaha o humanistické dielo sa vcelku vydarila, záver aj vďaka metaforickému vyjadreniu dáva nádej.(14.6.2018)

  • MurielRezek
    ****

    Originální filmový pokrm pro mysl i duši. Výborné komorní drama o jizvách na duši celých balkánských národů bývalé Jugoslávie. Pro mne jen těžko popsatelný zážitek. Film o vyrovnání se s válečnými traumaty, s minulostí i sami se sebou a o snaze alespoň se pokusit porozumět tomu druhému. Je možné vstřebat vlastní bolest a zahojit hluboké rány a nepřenášet své pocity křivdy a nenávist na další generace potomků? Je vůbec možné to všechno pochopit? Možná, snad. Ono i té skryté, tiché záště a nenávisti je dnes plný svět. Zůstává spousta otázek.(5.10.2017)

  • Majkak
    ****

    Traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosňáci byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne vzali kvér. Ve filmu jsou zastoupeni ti, kdo byli nuceni k zabíjení bezbranných, i jejich oběti. Těžko soudit na kolik jsou emoce přepísklé, a tedy nerealistické. Někdy stačí hloupá poznámka, aby staré vášně znovu zatemnily mozek.(15.10.2017)

  • dennykr
    *****

    V souvislosti s filmem bývají vyzdvihovány především herecké výkony, ty jsou sice pohlcující, ale Chlapi nepláčou dovedou udržet diváckou pozornost i jinak. Film je totiž velice obratně odvyprávěn. Drljevic citlivě odkrývá historii svých charakterů ve vzájemných konfrontacích, které jsou vedeny nějakým prostředníkem - terapeutem, recepčním, alkoholem. Každá scéna má svůj význam a odhalí divákům novou informaci. Každý krok, každý panák i  každá vteřina filmu. Vše je pečlivě vedeno jako terapeutické sezení, které neustále distribuuje ty správné stimuly, aby vzbudilo očekávané reakce. Film ani na vteřinu nezaváhá, dokonce ani v samotném závěru, který není radostným vyléčením nebo definitivním vyhořením, ale opatrným krokem k lepší budoucnosti.(8.7.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace