poster

Chlapi nepláčou

  • Bosna a Hercegovina

    Muškarci ne plaču

  • anglický

    Men Don't Cry

  • Slovensko

    Chlapi neplačú

    (festivalový název)

Drama

Bosna a Hercegovina / Slovinsko / Chorvatsko / Německo, 2017, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dennykr
    *****

    V souvislosti s filmem bývají vyzdvihovány především herecké výkony, ty jsou sice pohlcující, ale Chlapi nepláčou dovedou udržet diváckou pozornost i jinak. Film je totiž velice obratně odvyprávěn. Drljevic citlivě odkrývá historii svých charakterů ve vzájemných konfrontacích, které jsou vedeny nějakým prostředníkem - terapeutem, recepčním, alkoholem. Každá scéna má svůj význam a odhalí divákům novou informaci. Každý krok, každý panák i  každá vteřina filmu. Vše je pečlivě vedeno jako terapeutické sezení, které neustále distribuuje ty správné stimuly, aby vzbudilo očekávané reakce. Film ani na vteřinu nezaváhá, dokonce ani v samotném závěru, který není radostným vyléčením nebo definitivním vyhořením, ale opatrným krokem k lepší budoucnosti.(8.7.2017)

  • Majkak
    ****

    Traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosňáci byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne vzali kvér. Ve filmu jsou zastoupeni ti, kdo byli nuceni k zabíjení bezbranných, i jejich oběti. Těžko soudit na kolik jsou emoce přepísklé, a tedy nerealistické. Někdy stačí hloupá poznámka, aby staré vášně znovu zatemnily mozek.(15.10.2017)

  • Ghoulman
    ***

    Na evropském artovém filmu současnosti mě občas irituje jeho zaměnitelnost s jinými evropskými artovými filmy současnosti. Roztřesená ruční kamera, jakási snaha o dokumentárnost ve spojení s mnohdy vyumělkovanými dialogy a situacemi, nechání volného prostoru pro diváka tam, kde to není nutné a jindy zase až zbytečná doslovnost. To je několik společných vlastností, které ve mne spíše než zamýšlení se nad konkrétní tématikou snímku, probouzí otázky nad absencí umělecké svébytnosti a nedostatečného individualismu tvůrců. Je to zvláštní situace, srovnáme-li to s jiným historickým obdobím – tam, kde se od šedesátých do osmdesátých let předháněly výrazné tvůrčí osobnosti v originalitě a proměňovali tak dalekosáhle (nejen) evropský film, tam dnes dochází k jakési podivné sterilitě a vzájemnému napodobování se, jež je navíc ještě po zásluze odměňováno na všemožných i nemožných festivalech, které snad řídí ti samí lidé, kteří filmy tvoří (nebo se s nimi přinejmenším dobře znají - jinak to vysvětlit nelze). Mám čím dál tím silnější pocit, že ty skutečně zajímavé umělecké projekty vznikají v posledních letech spíš v rámci Hollywoodu/americké produkce. Ostatně podíváme-li se třeba na rok 2016, v něm na mne bezkonkurenčně nejvíce zapůsobily filmy jako Noční zvířata, Moonlight či Paterson.(27.10.2017)

  • Anderton
    ****

    Môžeme Chlapom vyčítať, že tu máme zase z tohto kútu Európy film týkajúci sa balkánskej vojny, ale to je problém distribútorov, že to berú ako komerčný artikel a nie tvorcov. Chlapi hrajú chlapov, ktorí museli robiť vo vojne rôzne svinstvá a nie dvakrát dobre sa im potom spí. Treba ísť na psychoterapiu. A ono to možno pomôže, ak potom dokážete medzi sebou prejaviť ako pochopenie, tak aj nenávisť a rozanalyzovať ju. Tu neboli proti sebe národy, ale mier a vojna a my ako diváci máme dosť problém si zapamätať, kto z hrdinov je z ktorej národnosti, pamätáme si ich hlavne vďaka menám alebo rodinnému statusu, a podľa mňa je to tak dobre.(7.2.2018)

  • RUSSELL
    *****

    Silný zážitek! Komorní drama stojící čistě a jen na skvěle zahraných postavách, které byly tak autentické, že to chvílemi působí skoro až jako dokument, což tento projekt i původně měl být, než se proměnil v hraný film. Smekám před tvůrci, že si troufli na takto choulostivé a těžké téma, ale trefili se do černého. Tohle jsou přesně věci, o kterých se musí mluvit, které se musí řešit, aby lidé poznamenaní traumatem z války mohli vůbec nějak fungovat ve společnosti. Vrcholem filmu jsou scény, kde vždy jedna z postav prochází rekonstrukcí svého nejhrůznějšího zážitku z války. Největší impakt na mě měla scéna s pochodem na popravu a následným držením nože u krku, to bylo tak silné a působivé, až mi to pocuchalo nervy. Ocenit musím i naprosto přirozený a nenucený humor, který se nevtíravě line celým filmem a dá vám trošku vydechnout od toho emocionálního náporu. Vyústění a následná katarze byly skvělou třešničkou na tomto depresivním a tíživém dortu traumat. Filmu přeji alespoň nominaci na Oscara za cizojazyčný film, tohle je výjimečný a důležitý počin, který se rozhodně musí ocenit. Chlapský film nejen pro chlapy.(4.10.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace