poster

Chlapi nepláčou

  • Bosna a Hercegovina

    Muškarci ne plaču

  • Německo

    Männer weinen nicht

  • angličtina

    Men Don't Cry

  • Slovensko

    Chlapi neplačú

Drama

Bosna a Hercegovina / Slovinsko / Chorvatsko / Německo, 2017, 98 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dennykr
    *****

    V souvislosti s filmem bývají vyzdvihovány především herecké výkony, ty jsou sice pohlcující, ale Chlapi nepláčou dovedou udržet diváckou pozornost i jinak. Film je totiž velice obratně odvyprávěn. Drljevic citlivě odkrývá historii svých charakterů ve vzájemných konfrontacích, které jsou vedeny nějakým prostředníkem - terapeutem, recepčním, alkoholem. Každá scéna má svůj význam a odhalí divákům novou informaci. Každý krok, každý panák i  každá vteřina filmu. Vše je pečlivě vedeno jako terapeutické sezení, které neustále distribuuje ty správné stimuly, aby vzbudilo očekávané reakce. Film ani na vteřinu nezaváhá, dokonce ani v samotném závěru, který není radostným vyléčením nebo definitivním vyhořením, ale opatrným krokem k lepší budoucnosti.(8.7.2017)

  • Lischai
    ****

    Veteráni z jugoslávské války dělají v prázdném horském hotelu rodinné konstelace. Nic víc, nic míň - ale myslím, že dost. V první části mi přišlo, že film hodně tlačí na pilu otvíráním všech těch klasických věcí, co si představíte, že se za války mohly dít. Teprve na konci se postupně dostane od znovuprožívání válečných hrůz k civilnějšímu odpouštění a vyrovnávání se s traumaty - a to už je mnohem lepší. Konec super, tyhle nedoslovné, ale přesto emočně jasné konce mám moc rád.(1.12.2019)

  • RUSSELL
    *****

    Silný zážitek! Komorní drama stojící čistě a jen na skvěle zahraných postavách, které byly tak autentické, že to chvílemi působí skoro až jako dokument, což tento projekt i původně měl být, než se proměnil v hraný film. Smekám před tvůrci, že si troufli na takto choulostivé a těžké téma, ale trefili se do černého. Tohle jsou přesně věci, o kterých se musí mluvit, které se musí řešit, aby lidé poznamenaní traumatem z války mohli vůbec nějak fungovat ve společnosti. Vrcholem filmu jsou scény, kde vždy jedna z postav prochází rekonstrukcí svého nejhrůznějšího zážitku z války. Největší impakt na mě měla scéna s pochodem na popravu a následným držením nože u krku, to bylo tak silné a působivé, až mi to pocuchalo nervy. Ocenit musím i naprosto přirozený a nenucený humor, který se nevtíravě line celým filmem a dá vám trošku vydechnout od toho emocionálního náporu. Vyústění a následná katarze byly skvělou třešničkou na tomto depresivním a tíživém dortu traumat. Filmu přeji alespoň nominaci na Oscara za cizojazyčný film, tohle je výjimečný a důležitý počin, který se rozhodně musí ocenit. Chlapský film nejen pro chlapy.(4.10.2017)

  • vyfuk
    *****

    Tahoun minulého karlovarského festivalu, který mě zaujal již právě tenkrát. Akorát mi bylo jasné, že v rámci toho, že jde o bosenský film, tak vidět ho ještě někdy krom festivalu bude asi mission impossible. Nakonec zde jsme. Rok po festivalu, kdy najednou má film i český dabing a nedá se i jinak zhlédnout v podstatě. A to jsem se těšil na nějakou tu slovanskou řeč z jihu. Bylo mi skoro jasné, že se mi film bude líbit. Nakonec se ukázalo, že má trochu jiný směr, než jsem čekal. Ale ani to mi ve výsledku nevadilo. Téma okolo války v Jugoslávii dokáže stále říct a filmů o tomto směru je dle mého velmi málo na to, aby lidé věděli, že vůbec něco takového existovalo. Ve výsledku jde asi o nejkrvavější konflikt v Evropě od druhé světové války a co hůř, u dál se už v době, kdy já byl naživu. Navíc je to podáno alternativně a tak, že to neuškodí a člověk se nad tím jednoduše zamyslí. Prostě za mě osobně ten film, který má skvělý nápad a je i skvěle podaný do finále. Jediné, co hold musíte čekat je to, že film skončí prostě divně. Tohle není ani otevřený konec, ale divný konec. Ten máte hold i tady. A to velmi tvrdě.(9.7.2018)

  • bery71
    ****

    Konverzační a minimalistické drama o PTSD z války o Jugoslávii. Decentní a uvěřitelné herecké výkony film nesou pomalým a stabilním tempem od začátku do konce. Film postrádá klasický příběhový oblouk s postupně budovanou katarzí, ale je spíše soustavou pomalého otevírání jednotlivých válečných příběhů hlavních postav, jejichž osudy jsou pochopitelně ovlivněny rozlišnou státní a náboženskou příslušností. Chlapi pláčou a já se jim nedivím.(2.9.2018)