Hora

Záběry jsou nádherné, o tom žádná, a všichni milovníci hor budou zajisté plesat. Mě osobně celý dojem z filmu bohužel neskutečně kazil soundtrack. Nic proti australskému komornímu orchestru, ale v tomto případě bych asi ocenil spíše naprosté ticho a pouze zvuky přírody, burácejícího sněhu při lavině a nebo silného větru na vrcholku hory. (22.04.2018)

Film se jednoznačně jednoznačně hodí do kina, kde na velkém plátně vynikne příroda, který potřebuje prostor. Úplně jsem si představoval to ticho K tomu nesmí chybět domorodá mystika s modlitebními mlýnky, trochu vděčných zvířátek, trochu ekologie se zásahy do přírody pod komerčním praporem masového objevování ledovců. Postupně se tento dokument s fantastickými záběry posouvá k thrilleru a přitvrzuje. Naštěstí se ve finále vracejí k přirozené podstatě závrati, která trvá. K okamžikům, kdy hory pod hvězdami odpočítávají čas věčnosti. Za sedmdesát minut Hora vystřídá všechny druhy emocí, aniž na ně naléhá. (12.04.2020)

Fenomenální vzdání holdu největšímu hybateli světa, který se stále mění a s tím se mění i všeobecný lidský pohled na něj... Za hudební pomoci Australian Chamber Orchestra se na povrch (na vrchol?) vynořilo tohle audiovizuální album panoramat, přírodních pohybů i fyzicky téměř nemožných činností, které tak přes 70 minut masírují kompletní smyslovou soustavu diváka. Nejen, že jsme dostali do obličeje a ušních bubínků perdu dechberoucích záběrů, ale bylo nenásilně nastíněno povícero problémů, spojených s lidským vnímáním hor jako cíle a poukázáno bylo i na změnu vnímání hor od pocitu nebezpečí, posedlosti, šílenství a touhy po strachu, až po dnešní, ne zrovna neznámý, turismus a byznys (neuvěřitelné zástupy na Mount Everestu jsou tomu nejzdářnějším příkladem). Skládám velkou poklonu tvůrcům. (17.06.2019)

Závěrečný, ve filmu opakovaný záběr na nejkrásnější horu Himalájí Ama Dablam potvrzuje, že tvůrci filmu chtějí především sklonit obdivnou pokoru horám, majestátným dílům největšího umělce naší planety - matky přírody. Proto je možná škoda, že si k tomu vypůjčujou i známé záběry ze sportovních šlágrů (The Art of Flight) a jiných doku seriálů a snaží se o tematicky restrospektivní souhrn “the best of” (včetně poukázání na všemožné využití hor civilizací), než aby zůstali u klavíru a myšlenkách, vyslovených Dafoem. Z těch by sice některé napsal i kdokoliv z nás diváků, ale některé jiné film naopak zvedají do filozofických výšin, na které ambiciózně cílí. (24.12.2018)

Příliš mnoho příliš zběsile za sebe nasekaných příliš hezkých obrázků s podmanivě načteným zoufale plytkým komentářem a nešťastně zvolenou muzikou. Se skutečným majestátním půvabem hor to mělo společného pramálo a s hlubším zamyšlením nad vztahem člověka a přírody ještě míň. Koyaanisqatsi na vás, pacholci. (30.08.2018)