Byl jsem mladistvým intelektuálem

V této podvratné fresce obžalovávající dekadenci a dysgenické směřování naší západní společnosti nejde, jak si vy tupci myslíte, o oslavu čisté naivity vaší komercionalizované, konzumní pseudokultury, nýbrž o hyperbolizovaný kryptosatirický postesk nad postupnou, všeobecnou, dějinnou realizací dystopické vize Aldouse Huxleyho popsané v Konci civilizace: zpovrchnění veškerého umění, vítězství toho, co nazval pocitovými filmy, vítězství Něčeho, co se stává Ničím. Ano, ty řeči o Ničem a Něčem nejsou vloženy, aby: "to byla prdel," jak vy rádi říkáte, leč jako ironický komentář k neohraničené prázdnotě vašich myslí, vaší medvídkovské vygumovanosti. Intelektuální bytí možná nenabízí štěstí chovného prasete z McDonaldu - té svět zestejňující instituce - jehož potřeby jsou zajištěny až do dosažení jateční váhy, ba dokonce otevírá pandořinu skříňku pochybností o povaze lidské existence, trvá na neustálém vědomí pomíjivosti a vůbec podrobuje člověka nepřebernému množství zkoušek vůle, díky čemuž může působit poněkud temně, jak film vtipně reflektuje, nicméně nelze pominout ani jeho pozitivní aspekty. Intelektuál jen ve chvílích slabosti touží býti buranem, a to i přes vědomí toho, že mu tato regrese může přinést štěstí. Nemůže vyzvrátit jablko poznání. Cítí potřebu šířit Světlo vědění. Ach, kéž by to bylo možné tím, že někoho kousne. Ve skutečnosti však musí agitovat vystaven posměchu těch, o jejichž povznesení usiluje, neboť pro ně existencialistické myšlenky končí u trvanlivého salámu Sartre. Časem si uvědomí hořkost vtipné, mezi intelektuály zlidovělé moudrosti: "Jedině rozum Bůh rozdělil spravedlivě, každý si myslí, že ho má dost," a možná se uchýlí do azylu kavárny, "inner sanctum" každého intelektuála. Film tento útěk sice nezřetelně, ale přeci jen jednoznačně kritizuje a volá do zbraně. Ve vrcholné kavárenské scéně se podává Kant bez cukru a následuje Proust se šlehačkou. Ztučnělé Hledání ztraceného času a Čistý rozum bez energie jako věci samy o sobě neobstojí, je třeba Schopenhauerovské vůle kořeněné Nietzscheánskou vášní! Třeste se, šampóni, nakonec vyhrajeme, protože taková je historická nutnost. Jinak by dějiny neměly smysl! Hegela na vás! (26.05.2011)

Na Dobešově tvorbě, tedy tom, co jsem viděl, se mi hrozně líbí to, že on vlastně netočí horrory, jen schopně využívá jeho formu, aby ještě pozvedl do komicky-kritické, co chce říci. Proto v mých očích točí výborné komedie, a stejně jako Choking Hazard i tohle je výborná komedie a nijaký horror. Ty odkazy jsou bránicervoucí, Jašków je úchvatný, dialogy kvalitní a můžete Michala Davida nesnášet jak chcete, ale tady ho prostě budete milovat. Pravděpodobně budu muset prohrabat a zredukovat vlastní knihovnu, nebo se se mnou nikdo nebude bavit. Ale nebojte, já nekoušu... (20.01.2014)

Základný nápad filmu silne pripomína poviedku Woodyho Allena "Děvka z menzy", ale to je skôr silná stránka tohto dielka. Akurát namiesto upírov je tam pornobiznis: "Za stovku by vám děvce půjčilo desky s nahrávkami Bartóka, navečeřelo by se s vámi a pak byste ji mohli sledovat, jak prožívá nával úzkosti. Za sto padesát jste mohli v rádiu poslouchat stanici náročného posluchače na velmi krátkých vlnách ve společnosti dvojčat. A za tři stovky bylo kompletní menu: Hubená židovská bruneta by předstírala, že vás sbalí v Muzeu moderního umění, dá vám přečíst svoji dizertační práci, ve snobském podniku vás zatáhne do vášnivé hádky o Freudově názoru na ženy a pak spáchá sebevraždu podle vašeho vlastního vkusu - pro některé mužské je to dokonalý večer." (22.08.2013)

„Ideje? Bába tě poleje. – Dialektika!“ – tolik ke koncepci díla. Čestmír Kopecký a Jiří Pomeje v titulcích téhož filmu. Už od úvodních slov majora Zemana „...intelektuálové nejsou pouhý mýtus...“ jsem věděl, že to bude stát za to. Ovšem tohle jsem nečekal. A potom TAMTO teprve ne. Mimochodem, věděli jste, že „vzpomeň si na facky Buda Spencera a Terence Hilla“ se americky řekne „remember Goldberg kicking Hulk Hogan´s ass“? Arbitera už nezachrání ani Michal David a Subjektiva myslím taky něco kouslo. Esoterický výklad filmu nabízí Morien. K Segrestorovi na kafe nikdy. K pochopení nesmírné důležitosti názvu filmu si stačí uvědomit, že hlavní hrdina dnes pravděpodobně blahosklonně trousí "jó, taky jsem za mlada atd.". (23.09.2012)

Pánové, já se na vás tak dívám a nestačím se divit. Presně takhle nějak jsme sjížděli filmy po 89, když se ojevila ve větší míře videa a uźasné simultární překlady bez stopy emoce, a přesně podobně jsme žvatlali výkříky ze slavných filosofů, když osvíceni vzděláním středoškolským jsme zavrhli "kulturu masovou" a pídili se po "kultuře vyšší". A přesně takhle si připadáme dnes s odstupem směšní - sympaticky směšní a schématičtí, jako hrdinově komnat šaolinu a jako Klímovi románové postavy. A na Vás, pánové, je vidět, že si to umíte pamatovat (a to je umění), umíte se tomu smát a hlavně máte řemeslo. A za to dík!!! (19.05.2005)