Downrange

Sniper terorizuje skupinku výletníků, která se schovává za porouchaným autem. I když se to celé motá na několika metrech čtverečních, dokáže Kitamura držet pozornost a občas přidá nějaký pěkný detail. Tudíž se dá odpustit to, že se střelec občas trefuje v nesmyslných úhlech. Mínusem jsou hysterické postavy, pokud pominu jednu z holek, na nervy lezoucí klišé s nefungujícím signálem a samotný konec, ačkoliv ten byl spíš úsměvný. Každopádně za ty prachy je to docela sranda. 60% (13.05.2018)

Specializuji se na filmovou režii, ale jakožto hororový expert jsem měl tu čest zasednout i v příjímací komisi na DAMU a z těch desítek uchazečů, kteří mi během hereckých zkoušek prošli pod rukou, nepodal nikdo tak tragický výkon jako ochotníci ve snímku Downrange. Nelze mluvit o herectví, nýbrž o čekání na režisérovy pokyny a jejich následnou mechanickou realizaci. Záběr za záběrem. Přítomné postavy pak můžeme připodobnit ke karikaturám kachen na rybníce, jejichž odstřelu divák nevěnuje přílišnou pozornost. Za povšimnutí naopak stojí Kitamurův marný boj s fyzikálními zákony, kdy vystřelené kulky v průběhu letu zcela neočekávaně mění svou trajektorii. Toto subjektivně předlouhé a jiskry zbavené scénáristické Waterloo musím ohodnotit odpadem. (08.05.2018)

Za svoju “divácku kariéru” som videl toľko nehororov, čo boli údajne horormi, že takýto vraj thriller, je pre fanúšika žánru väčším zážitkom, ako mnoho iných snímkov, neoprávnene zaradených tam, kam absolútne nepatria. “Kitamura” ma doposiaľ ani raz vyslovene nesklamal (No One Lives, Versus, The Mignight Meat Train), práve naopak, pričom aj v prípade “Downrange”, sa jedná o pomerne zaujímavý, živý, “zábavný” slasher o sniperovi a “turistoch”, ktorý napriek pár nelogickým pasážam, bavil od začiatku až do samotného, úplne tupého, primitívneho, sarkastického konca, vďaka ktorému si tento počin nezaslúži nič iné, ako hviezdu navyše !!! (15.05.2018)

Myslím, že sa v tomto prípade z úplne jednoduchej situácie vytrieskalo maximum. Aj napriek malému množstvu postáv a stabilnému postrediu Downrange neobsahuje hluché miesta, a to vďaka slušne nasekanej akcii. Nie je priestor si s postavami vytvárať vzťahy, keďže väčšina má pomerne krátku životnosť a v rámci dialógov sa príliš ich život nerieši, ale vôbec mi to neprekáža.. Celá stopáž je skôr obrazná, venuje sa danému momentu a ničomu, čo bolo pred alebo po, to kvitujem, lebo sa získalo dosť priestoru na vyhratie sa s drsnejšími prvkami. Práve to gore u mňa dvíha Downrange o niečo vyššie a nebudem sa tváriť, že ma príjemne nepotešilo. Záverečný paradox je už len čerešničkou na torte, čiže za mňa spokojnosť. (16.07.2018)

Ani tragické výkony zúčastněných "herců" a "hereček" mi nezabránily v kvalitním diváckém zážitku. Exploaťák jak má být, žádné dlouhé nudné předehry, žádná velká psychologizace postav, žádné vysvětlování střelcovy motivace, prostě sadistický psychopat v hejkalovi, výstřel za výstřelem a postupné přibývání zářezů na sniperově pažbě. Film jednoduchý, přímočarý, za pár babek, se záživnou atmoškou, s několika roztomilými brutalitkami a s jednou takřka meditativní scénou s vlkem (nebo snad velkým kojotem?). A nadmíru mě potěšil závěr. Víc japonských režisérských zběsilců do Hollywoodu, sím. (24.01.2023)