Hwayugi

Hwayugi (2017) 

Takže jsem tady, abych vytáhla zdejší hodnocení aspoň o trochu výš. A to převážně kvůli hercům. Jsou tu hned tři esa. Prvním z nich je samozřejmě opičák Seung Gi, kterému kromě té ofinky nemám vůbec co vytknout. Naopak, dostal mě, zase mě dostal. A to stejné se povedlo největšímu šílenci a neskutečnému komikovi, který ze sebe dokáže udělat neuvěřitelnýho magora. Ano, správně, Cha Seung Won. To, co předváděl nemělo obdoby. A do třetice, Lee Se Yeong jako ta nejúžasnější (pro mě zatím vlastně jediná úžasná) zombice. Po její klidné a citlivé roli v The Crowned Clown jsem byla jejím rozsahem překvapená. Jako komik je prostě skvělá a musím říct, že mě zpočátku bavila o dost víc než Samjang. Ta měla hezké chvilky, ale taky s ní byla občas nuda. Trochu bych z toho vinila i stylistu. Moc nechápu, proč chodila polovinu času v obleku podobnému tomu, co nosil opičák. Zejména v těch zamilovaných scénách to mému oku úplně nelahodilo. Její postava prostě mohla být zajímavější. Naštěstí tu byla řada další milých a vtipných postav. Mezi nimi třeba sekretářka Ma, prasátko nebo opičákův tajemník. Hodně brzy jsem si tuhle bandu oblíbila a válela jsem se smíchy vždycky, když zasedli ke společnému stolu. Byly tam hodně povedené vtípky, narážky i camea. To se nedá říct o efektech. Ty byly jednoznačně slabší, o některých by se dalo dokonce říct, že byly mizerné. Sice to příběh a moje nadšení neovlivnilo, ale na druhou stranu je to zbytečná slabina seriálu. Říkám si, co za tím nízkým hodnocením stojí. Možná vysoké očekávání od proslulých spisovatelek? A nebo je možný, že se příběh vlekl a nedával smysl, a já si toho nevšimla, protože mě už jen samotný pohled na herce tak moc bavili. Tak či onak, já půjdu v tomhle případě proti... 4,5* Jo a soundtrack byl famózní! (10.06.2019)