Poslední růže od Casanovy

"Zavolejte publikum, ať vypíská starého šaška" Nevím jak jiní, ale já tvůrce této poměrně roztomilé milostné komedie, rozhodně vypískávat nemíním. Dialogy pro hlavní aktéry ( Felix le Breux, Milena Dvorská) jsou napsány na výtečnou, Krškova režie má v sobě odpovídající mírně nostalgický nádech  (viz zejména pasáže, kdy se  Casanovovi "zjevují" jeho dávné milenky a vedou s ním zajímavé promluvy) a odpovídající (rokokovou) atmosféru tomu dodává skvělá hudba Václava Trojana. Hlavní motiv (píseň pro dostaveníčko) svým stylizovaným charakterem umně připomíná hudbu W. A. Mozarta. (26.03.2024)

"Zabili eleganci, zdvořilost prohlásili za přežitek, vzdělání za podvod a cit za staromódní veteš. Zničili všechno, nač sáhli. Cožpak je možno zbavit lásku okouzlujících půvabů, vybrané pozornosti, vynalézavé dvornosti? – Ale to všechno je přece pouhá forma! – A čím jiným než formou se kulturní člověk liší od barbara?" Odvaha a odhodlání režiséra Václava Kršky, tohoto věčného romantického snílka, který se návratem do dob šlechtických soubojů a jiskřivých milostných hrátek pokusil oživit žánr vkusných romantických příběhů, nalézá své opodstatnění i dnes. A možná, že právě dnes je Casanovův milostný epilog mnohem aktuálnější, než jím byl v minulosti. Láska je v současnosti spíš fráze, slovo bez významu, něco, s čím se dá kalkulovat a obratně manipulovat. S Krškovým filmem přichází citlivé, něžné zastavení, dávno zaplašená vzpomínka, že svět býval kdysi přece jen v něčem hezčí, a i když se vlastně jedná o pouhou iluzi, vnáší do našeho svědomí určitou rovnováhu. V titulní roli exceluje dnes neprávem opomíjený herec šlechtického jména Felix le Breux, jehož Casanova, robustní a v mnohém hrubozrnný, zcela naplňuje Krškovu touhu po ostrých konturách – mezi životem a smrtí. Život představuje mladinká Valérie v podání Mileny Dvorské, jejíž výrazný smysl pro ironickou nadsázku zde nalézá své silné pole působnosti; přehlédnout nelze ovšem ani skvělého Bohuše Záhorského a Vladimíra Brabce v roli nezvykle komické. Poslední růže od Casanovy je Krškovo filmové loučení se starým světem, jakési rekviem – starý Casanova smutně hledí za uprchlým mládím. Zůstává však svět otisklý ve vzpomínkách. Vzdálený svět. Svět mládí. Nelze se vrátit, ale netřeba podléhat zoufalství. Pod bručounskou maskou a za zdravotními obtížemi se krývá dosud neutlumená energie, touha po životě, po lásce. To hlavní totiž zůstává napříč generacemi i dějinnými epochami neměnné – milovat a být milován. (24.10.2010)

Zcyničtělý a nevrlý Giacomo Casanova (Felix LeBreux ve své snad jediné hlavní roli) dožívá v ústraní na Duchcově, ale ještě jednou (naposled?) ožije, když na zámek přijede Vladimír Brabec se svou okouzlující ženou Milenou Dvorskou... Rád bych ten film zase po letech viděl, abych se přesvědčil, zda je tak dobrý, jak si pamatju. Vzpomínám si na něj jako na velmi duchaplnou konverzační komedii s notně překvapivými hereckými výkony. On je totiž vůbec zvláštní zážitek vidět české herce v rokokových parukách a kostýmech, úplně to mění jejich způsob řeči, pohybu, chůze... inu, noblesse oblige. 80% (01.02.2006)

Co růže, ale jmelí...! Omluvte, Giacomo, neoriginální pokus o vtip z české kotliny. Opravdu je to jen žert, protože ač růže nepatří mezi moje nejoblíbenější květiny, tak i ta poslední od vás voní mnohem víc než orchidej z rukou někoho, kdo se neumí těšit z krás života. A vy tohle moc dobře víte, že? Inu, zase se vám to podařilo, protože vaše zraky dohlédnou pod utažené korzety i moderní kostýmky a vaše uši proniknou za všechna hrdá slova a odhalí jednoduchou pravdu: že jsme pořád stejné a bez ohledu na století, v němž žijeme, toužíme bojovat, vzdávat se, dávat a dostávat stejně jako kdykoli předtím. Tu poslední růži od vás budu s úctou opatrovat. Jsem si jistá, že neuvadne. (30.11.2007)

Je to taková jemně lechtivá komedie zabalená do mnohomluvných konverzací, které jsou ale přitom na jedno brdo. Příběh o tom, jak mladá vévodkyně Valdštejnová za souhlasu svého manžela zkouší, co je pravdy na Casanovově svůdcovském umění a podlehne až tomu, co Casanova nadiktuje do dopisu Františku Adamu Valdštejnovi... Film by postrádal prakticky všechno, kdyby nebylo výborných výkonů Felixe le Breux, Mileny Dvorské a Bohuše Záhorského. Málem jsem nepoznal Libuši Havelkovou. (11.10.2014)