Eric Clapton: život ve dvanácti taktech

Hodně moc vydařený a obsažný dokument o legendárním kytaristovi docela podrobně mapuje celý jeho hudební i osobní život. Od jeho mládí a výchovu, přes nesmírně bohatou hudební kariéru i neustálý hudební vývoj a samozřejmě nezapomíná ani na jeho "boje s démony". Velké množství dobových nahrávek mapuje jeho hudební vývoj od Yardbirds, John Mayall and Blusbreakers, Cream, Blind Faith, Delaney and Bonnie, Derek and the Dominos až ke kariéře sólové. Dokument mapuje i setkání a přátelství s dalšími hudebními velikány té doby. To hudební setkání s Arethou Franklin muselo být velice povedené :-) Zajímavé rozhovory i osobní komentáře a závěr s B.B. Kingem je jen třešničkou na dortu. Přiznám se, že blues není moje "první hudební kolej", jenže když on byl u zrodu a víceméně prolíná do naprosté většiny hudebních stylů, ať už se jim říká jakkoliv. Takže podle mne celková hodnota tohoto dokumentu je hodně vysoká a hudebním fanouškům by neměl uniknout. (26.08.2020)

Gigant světové bluesrockové kytary měl zřejmě pohnutý život. Má ale štěstí, že ty své alkoholové a drogové závislosti a tragédie v osobním životě přežil, konečně "dospěl" a stal se z něj rodinný člověk, pomáhající lidem na okraji společnosti. Mnoho jeho kolegů a kamarádů takové štěstí nemělo. Moc pěkný dokument o jednom z prvních kytaristů, kteří vytvořili svůj vlastní styl a nezaměnitelný zvuk. Jiné, než pětihvězdičkové hodnocení mě nenapadá. (26.07.2018)

Zrovna dohrála skladba Cocaine právě od Erica Claptona na jednom rockovém rádiu :-). Včera jsem šel do kina s cílem se něco dozvědět, neboť o život Erica jsem se nezajímal a něco málo mi říká jen jeho sólová tvorba, takže pro mě byly všechny informace přínosné. Takto by měly vypadat všechny životopisné filmy, začíná se narozením a končí se smrtí nebo současností (podle toho, zda daná soba žije), zde teda je dost komentářů přímo od Claptona. Je tu komplet dětství a potom ještě dvě odbočky k němu, jak už je dospělý a souvisí to se zrovna ukázanou situací. Ženy - přítelkyně, jeho "osudová" žena, kterou zrovna měl, když chlastal, tomu se říká pech. Jeho kamarádi, hudební spolupracovníci z kapel The Yardbirds, Johnem Mayallem & The Bluesbreakers, Cream, Blind Faith, Derek and the Dominos, zvlášť je zmíněn Duane Allman; dále Ericova závislost na kokainu a poté na alkoholu; vše podrobně až do roku 1991 (smrt jediného syna, jinak má samé dcery). Pak už je to 5 minutové letem světem až do současnosti (rok 2017) - nová manželka, dcery, dražení kytar za statisíce, kdy peníze šly na nadaci, která má léčebnu pro feťáky a alkoholiky na nějakém ostrově. Film končí na nějakém festivalu bluesmanů (asi pořádal Eric, či se nějak podílel) a snímek je věnován kamarádovi Palmerovi, který v roce 2017 skonal. Je to pro všechny, které zajímají životy kvalitních muzikantů a až na pár nudných pasáží (dvě u mě byly skoro na usnutí) je to zajímavý snímek. (31.03.2018)

[4,5*]     Veľmi obsažný portrét slávneho muzikanta, zaoberajúci sa jeho profesionálnym i osobným životom. Dokument ma veľmi príjemne prekvapil svojou otvorenosťou, Claptona ani trochu neglorifikuje, vôbec neprikrášľuje jeho obraz, skôr naopak, bez obalu hovorí o všetkých jeho závislostiach, vrátane tej k žene jeho najlepšieho priateľa (Pattie). Jeho príbeh je veľmi silný a Claptonovi slúži ku cti, že sa dokázal z úplného dna, keď bol len hovädom v ľudskej koži, znovu pozbierať a zmeniť sa na seriózneho človeka. Dokumentu dávam kredit aj za to, že dokázal ukázať démona alkohol, či ďalších rôznych démonov v pravom svetle. Hoci Clapton nepatrí k mojim obľúbeným umelcom, tomuto dokumentu môžem ťažko niečo vytknúť. (31.10.2021)

Přestože aktivně sleduji Erica "od Yardbirds", z jeho soukromého života jsem toho moc nevěděl; snad jen o milostném trojúhelníhu s Clapton, Harrison, Boydová a tragické smrti jeho čtyřletého syna. Jeho dalším milostným pletkám a neřestem jsem se disud vyhýbal. Ano je to asi věru lepší nechat hrdinům nějaké ideály. Jak ale vysychaly jeho tvůrčí a sexuální síly, teprve tehdy se postupně stával "tatíkem blues" (ovšem spolu s Johnem Mayallem, který se jím stal dříve). - Po koronavirové závoře jsem přejížděl z chalupy do města, a do auta jsem si vzal Mayallovy "Bare Wires"; desku, kterou jsem v době vzniku považoval za příliš rozvláčnou a studenou. Dnes se mi líbila víc než desky od Cream. Ostatně, opomenu-li výbornou bluesovku "Strange Brew", pak se mě Clapton zaujal spíš v oblasti pop-music (třeba Wonderfull Tonight nebo Let It Grow). - To, že u EC něco nesedí, jsem postřehl už při rychlém založení a rozpadu skupiny Blind Faith, kterou táhl ještě nadanější a skladatelsky schopnější Steve Winwood. Mudrovat by se ale dalo..... třeba o tom, že 12 tyčí (taktů) se snadno může stát 12 tyčemi (mříží). (18.04.2021)