Eric Clapton: život ve dvanácti taktech

Claptonova hudba je samozřejmě super, technicky je dokument o něm v pohodě, obsahově už tolik ne. Předně Erica až příliš glorifikuje (události se synem), druhak se v druhé polovině celkem zapomíná na jeho hudbu. Knižní biografie Motherless child je o několik řádů lepší, co se výpovědní hodnoty týče. Takže je to nakonec nejvíc určené pro ty, co znají Claptonovu hudbu, ale o jeho životě už příliš neví. (21.12.2018)

Prvních 10 a posledních cca 20 minut je to dost síla. Jestli se říká, že osud nakládá člověku víc a víc, aby si uvědomil, co je podstatné a uměl rozhodnout se co se sebou, tak u Claptona to platí na 100%, když musel prožít tu nejtragičtější zkušenost, která může rodiče potkat, než se "srovnal". Takže začátek a konec je pětihvězdičkový, k prostředku už mám malé výhrady: je tam dle mého názoru poměr hudby a informací příliš ve prospěch hudby, ztrácí se tím spád a kontakt. Další věc, která vadila mému amatérskému vkusu, byl komentář blízkých osob pouze v podobě mluveného slova - já bych je raději k tomu viděla i obrazem, protože jen slovní informace, když není doprovozena výrazem mluvčího, je pro mě jen padesátiprocentní, půlka mi chybí. Dále se mi nepodařilo s hlavní postavou navázat to magické "spojení", takže ve srovnání s např. s dokumentem o Georgeovi Harrisonovi to pokulhává. Musím však pochválit parádní, zemitě živočišný zvuk zařazených částí skladeb, který diváka hodí zpět do minulého století. (28.12.2018)

Eric Clapton je trochu bokom od mojich dominantných hudobných záujmov. Vlastne som ho zaregistroval iba ako krátkodobého člena skupiny Yardbirds. Preto ma minuli aj informácie o jeho alkoholovo-drogových problémoch, ktoré inak ignorujem aj u spevákov, ktorých hudba ma baví. Dokument o Ericovom živote, tvorbe a problémoch som uvítal. Plne vyhovoval mojim potrebám a hodnotím ho vyššie, ako množstvo iných dokumentov, ktoré sa zamerajú na nejaký neduh umelca a ten potom vo filme rozpitvávajú až do tej miery, že umelcova tvorba ostane v úzadí. (09.08.2019)

Jo, kdyby Eric CLapton utopil skoro dvě dekády svojí kariéry jen ve dvanácti barech, bylo by to ještě OK. Na druhou stranu, kdo může říct, že ho z heroinové závislosti dostal chlast, a že to přežil několik desetiletí?:) No, dost bylo humoru, protože samozřejmě úplně jiná věc je to, co Claptona dostalo ze všech závislostí, a čemu je (myslím i díky štědré bulvarizaci ergo zbytečnému rozpitvávání) moudře věnováno jen asi posledních deset minut tohoto neskutečným množstvím informací a soukromých materiálů natřískaného dokumentu. Dobrá polovina stopáže mapuje Claptonovy úplné začátky, a musím říct, že jakožto téměř úplného neznaboha mě to úplně ohromilo. Zejména to, jak Clapton zamlada vypadal, protože to byl prostě vizuálně ÚPLNĚ jiný člověk. A jak to tak u výjimečných umělců bývá, měl to zatraceně těžké, pokud jde o rodinu, ve které (ne)vyrůstal. Vzato kolem a kolem, není jeho cesta k (jak víme neúspěšné) sebedestrukci ničím nepochopitelným, zvlášť když se přihlédne k době, ve které stoupal nahoru, a k prostředí, ve kterém působil. Film sice má přes dvě hodiny, ale není důvod si stěžovat na jedinou minutu. Závěr s B. B. Kingem je přesně takový, jaký má u takových šťastných konců být. A koneckonců takový je celý tenhle pohnutý bluesový megakoncert. 90%. (28.10.2018)

Gigant světové bluesrockové kytary měl zřejmě pohnutý život. Má ale štěstí, že ty své alkoholové a drogové závislosti a tragédie v osobním životě přežil, konečně "dospěl" a stal se z něj rodinný člověk, pomáhající lidem na okraji společnosti. Mnoho jeho kolegů a kamarádů takové štěstí nemělo. Moc pěkný dokument o jednom z prvních kytaristů, kteří vytvořili svůj vlastní styl a nezaměnitelný zvuk. Jiné, než pětihvězdičkové hodnocení mě nenapadá. (26.07.2018)