Máda da jo

Labutí píseň velkého mistra. Film vypráví o starém učiteli, který se každý rok setkává se svými bývalými žáky a na jejich otázku, zda je připraven zemřít, vždy odpovídá : „Madadajo“. Toto slovo v japonštině může znamenat „ještě ne“, ale také „snad“. Na sentiment a nostalgii má Kurosawa po své dlouhé kariéře plné právo. (12.05.2006)

Velevážený profesor, trochu svéráz a veselá kopa, odchází do důchodu, aby zbytek svých let skromně dožil, klidně v zahradní boudě, ale obklopený uznáním a přáteli. Bývalí studenti se o něj totiž nezištně starají, pořádají oslavy narozenin, nechají mu postavit nový dům, či třeba hledají zaběhnutou kočku. Nic víc se tu ani neuděje, ovšem vyjmenované (filmově dlouhé) události jsou prodchnuté laskavostí, moudrostí a (dětskou) radostí stáří (ruku v ruce se strastí a citovou vyprahlostí, viz onen kocour, ale pšššt!), kdy se o blízkosti smrti může žertovat, o rezignaci však nemůže být řeč. Máda da jo – ještě ne! (06.01.2021)

No, tak já se toho nebudu bát a dám plné hodnocení, přičemž bez mučení přiznávám, že nejednalo-li by se o poslední film AK, bylo by to o hvězdu méně. Ale jako film o stáří a stárnutí, jako film na rozloučenou, je to dokonalé a krásné. Nikdy jindy jsem si neužil pomalé tempo (a představu znuděných, neposedně se vrtících západních zadků) mistrova snímku tolik, jako tentokrát. (19.02.2010)

Moc hezký a vřelý film o setkávání bývalých studentů se svým učitelem. Studenti se o něj všemožně starají a každoročně se scházejí, film působí velmi opravdově na nic si nehraje. Výborné dialogy, poměry válečného a poválečného Japonska tu jsou lehce nakousnuty. Tohle je opravdu film, který zahřeje u srdce a minutáž vám uteče jako voda, nemluvě o poetickém konci. (16.01.2009)

Kurosawuv epitaf, ktery byl presne v tomto duchu natacen a u ktereho zrejme reziser dobre vedel, ze se jedna o jeho posledni film. Vhodnejsi zakonceni kariery uz to skoro byt nemohlo a hlavne se jedna o nezbytnou napravu reputace po predesle ne prilis zdarile Srpnove rapdsodii. Madadayo je neskutecne prijemny, mily a sentimentalni kousek, ktery sleduje posledni roky zivota veteranskeho profesora, u ktereho se od zacatku do konce nezbavite pocitu, jakoby se jednalo o samotneho Kurosawu. "Maadhhaaa Kai? ... Maaadadaaayo!" 7/10 (12.05.2010)