Ran

Co diváka na Kurosawově zpracování shakespearovského Krále Leara zaujme na první pohled nejvíc, je užití barevného materiálu, které ještě podtrhuje ornamentálnost a estetičnost japonské kultury. Zasazení do prostředí feudálního Japonska je zajímavé například v barevném rozlišení tří synů, které jednak usnadňuje divákovu orientaci v ději, postavách a soupeřících stranách a jednak ozvláštňuje bojové scény, které díky tradici válečných praporů působí mnohem více estetizujícím dojmem než jejich evropské ekvivalenty. Prostředí také rozšiřuje některé motivace: šílenství Hidetoreky je v souvislosti s nemožností spáchat seppuku a zachránit si tak poslední zbytky cti ještě pochopitelnější, konfrontace s jeho starými hříchy zase rozvíjí myšlenky o jakýchsi božích mlýnech a relativizují kladnost starého vůdce. K lidství je film překvapivě skeptický, což se nejvíc projevuje v samotném závěru a promluvě o plačících bozích (ty mají zřejmě reflektovat také časté průstřihy na oblaka, které dokreslují náladu právě probíhajícího děje) a lidech, kteří si myslí, že jim zabíjení přinese štěstí. Nejvíce působivá je však poslední scéna, kdy slepému flétnistovi spadne do propasti náboženská malba, bohové opustí krajinu a Kurosawa pro mě snad poprvé neprojeví v závěru filmu ani záblesk naděje. (13.06.2011)

No nevim, jak tenhle film hodnotit, protoze na jednu stranu jsem cekal neco jineho, ale zas na druhou stranu me dostal. Rozhodne by to chtelo vic bitev, ty co tu jsou, jsou uchvatny (za coz dost muzou kostymy, ty jsou skvely a taky byl dobrej napad odlisit jednotlivy armady ruznejma barvama, ale i presto jsem si par dulezitejsich japoncu furt plet), ale je nich dost malo. Rek bych, ze tak dve hodiny z filmu zabiraj dialogy a nevalecne sceny a ty jsou misty nechtene smesny, misty nudny a misty naprosto uchvatny. Rek bych ze to je tak 50:50. Prislo mi, ze pribeh je dost jednoduchej, misty predvidatelnej a trochu mi to pripomnelo nejaky pohadky (dva synacci chtej jen vladnout, treti ma tatika fakt rad a tata je ze vseho desne prekvapenej). Nastesti to zachranujou vyborni herci, v cele s naprosto dokonalym Tatsuya Nakadaiem, kterej jakmile je na scene, tak celej film hned pozvedne. Ale precejen jsem se misty dost nudil, takze jen 4* (16.10.2005)

Celkem pozdní Kurosawův počin jasně dokazuje, že i v pětasedmdesáti byl tento MISTR stále na vrcholu svých sil, neboť Ran se může směle zařadit mezi jeho mnohem starší samurajské filmy, mezi ty nejlepší z nich. Úžasný zážitek a velmi mě hřeje pocit, že mám ještě několik DVD s Kurisawovými filmy, které jsem ještě neviděl!....Barva dává již tak nesmírně působivé vizualitě zcela nový rozměr! (27.04.2008)

Ran mě trochu zklamal, ve srovnání s jeho staršími filmy - dvě a půl hodiny skoro čistého divadla s šesti hlavními herci do kterého najednou hodí neuvěřitelně epickou bitvu (resp dvě) jakou japonská kinematografie nikdy neviděla. Příběh je to nestárnoucí, ale tohle provedení je trochu nesourodé. 7/10 (11.11.2021)

První polovina naprosto perfektní ukázka gradace a variace na známý motiv "sůl nad zlato". Po starcově zešílení se to ale mění ve zmatenou nikam nemířící změť. Ke žluté a červené armádě přibývá modrá, bílá, černá. Nevím, kdo stojí na čí straně a proč, jakou moc má vlastně intrikující "švagrová" a co se děje. Stejně tak je podivné, že Akirův film z osmdesátých let vypadá úplně stejně jako ten ze čtyřicátých - proběhl u něj nějaký posun? Nevím - jsem zatím na začátku jeho filmografie a jsem zvědavý, co dál. (01.05.2011)