Opilý anděl

Film je plný symbolov a alegórií. Špinavý rozkladajúci sa močiar, ktorý oddeľuje doktora od nečistoty mesta je brilantným zobrazením nielen stavu v meste ale aj chaosu povojnového Japonska. Je odrazom korupcie v meste a v jednej z prvých scén vidíme ako sa v ňom hrá skupinka detí (budúca generácia). Doktor ich vyháňa a neskôr jedného z chlapcov upozorňuje, aby hlavne z močiara, do ktorého neustále pribúda nový odpad, nepili vodu, lebo ochorejú. Boj gangstra Macunagu s tuberkulózou je symbolicky zobrazeným bojom s vlastným vnútrom. Boj o vnútro - vlastnú dušu chvíľu prehráva a chvíľu vyhráva, čo sa prejavuje zmenou jeho zdravotného stavu. (09.10.2003)

Působivý snímek protkaný řadou symbolů o zvláštním vztahu dvou lidí, z nichž jeden, doktor a alkoholik, se jen zdánlivě jeví jako slaboch. Druhý je gangster, naopak navenek vystupující jako sebevědomý člověk, ale svým chováním jen dokumentuje, že je slabý a zlomený. Svérázný lékař Sanada ("Nechvástej se tady. Já zabil víc lidí než ty." Je to takový předchůdce dr. House, i když ten pacienty nemlátí - zatím :-), vyžaduje od pacientů disciplínu a odvahu ("Zbabělce léčit nebudu." ) a připomíná pozdějšího legendárního Rudovouse. (01.01.2008)

"Podivné je, že ten lid, stále otevřený vnějším dojmům a následkem toho stále přijímající dojmy, stále rozechvěný, dovede vždycky zůstati pánem sebe. Podobá se své smavé zemi, chovající podzemní oheň, jejíž lávy vylévá sto sopek. Je vlídný a usměvavý, a propuká-li někdy v zuřivou prudkost, zůstává tato prudkost vždycky metodicky řízena. Rozumuje i ve hněvu, jeho strašlivá statečnost jest jen jasnozřivým zanícením jeho vůle. Stylizuje i své cítění. A jeho umění, vzešlé z přesného rozmachu, z lyrického unesení, uzavřeného v čisté formě, třebas někdy zadrhávané, se nepodává proudu báječného pudu, který je řídí. Jsa v jádru sobecký a žárlivě střehoucí svých vymožeností pro sebe, nechce tento národ podati leč přeměněný jejich obraz." (Elie Faure) (26.02.2020)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)

Tentokrát se již nejedná o tak nadčasové dílo jako většina ostatních Kurosawových filmů, často z filmu čiší naivita platná době vzniku a některé scény jsou pro současného diváky jaksi úsměvné. To je pro film z roku 1948 celkem pochopitelné, ale u Kurosawy se mi to stalo poprvé. Přesto, jako vždy velmi povedené dílo a skvělý Mifune. (26.04.2008)