Já, Kajínek

Komentář k 1. dílu: Pokud někdo na základě tohoto seriálu bude Kájínka obhajovat, tak je to stejně špatně, jako když jej za tento seriál budeme odsuzovat. Pro mě jako osobu s nevyhraněným názorem na tohoto člověka mě osobně zajímá, jak se chová, jak mluví a již z toho si dokáži udělat lepší obrázek než z nějakého nadpisu v novinách, že je nebo že není vrah. Nejdůležitější myšlenka pro mě osobně z prvního dílu je ta, že člověk by měl neustále směřovat dopředu přičemž za své činy by měl nést zodpovědnost. Tady mám trochu rozpor v tom, jak to Kájínek vnímá. Osobně beru zodpovědnost ve smyslu předcházení něčemu, co by mě, mé rodině a blízkému okolí mohlo přinést problémy, nicméně Kájínek toto chápe spíše ve smyslu spravedlivého postrestání za čin, který se již stal. V tom vidím poměrně zásadní problém v jeho povaze, kdy on si je zcela vědom svých činů a již dopředu kalkuluje s trestem a je s ním de facto smířený. Pokud by byl slušný člověk, za kterého se jinak považuje, tak vůbec k takovému činu nepřistoupí, pokud by k tomu neměl vážný důvod. Jinak řečeno pokud někdo zcela vědomě krade pro osobní obohacení, tak jen těžko to může něčím ospravedlnit jakkoliv "slušným" způsobem toto provádí. Jsem zvědav, co bude v dalších dílech a vidím to jako zajímavý pohled do duše člověka, jehož životní příběh je mimořádně zajímavý. Komentář k 2. dílu: Je to zvláštní, kdekdo by řekl, že vykládání historek jak to chodilo ve vězení bude tím nejzajímavějším, co nám Kájínek poví, ale opak je pravdou. Nejspíš je to způsobeno všeobecnou známostí tamních poměrů, kterou si každý z diváků dokáže díky množství filmů z tohoto prostředí představit velmi barvitě a je úplně jedno, jestli to tak doopravdy bylo nebo ne. Od prodejných bachařů až po homosexuální radovánky na celách, člověk nadtím jen mávne rukou a jen si řekne, že ve vězení je všechno možné, tak jakýpak coby. Poměrně detailní informace o plánovaných či uskutečněných útěcích jsou někdy až na hranici sci-fi, ale když se člověk zamyslí nad tamnější dobou a podmínkami, tak to zase až tak nepravděpodobně nevyznívá. S tím souvisí někdy až šokující odhalení slabin věznic v tehdejších časech, kterému se těžko dá uvěřit stejně jako když Kájíněk říká, kolik úkolů musel splnit během 20 vteřin, kdy z vězení prchal. Nepravděpodobné a asi i přibarvené do supermanovsky modré. Bohužel technický popis útěků a zabezpečí věznic má téměř po celou dobu stejný scénář a jen díky zapálenému Kájínkovi tyto informace divákovu pozornost udržují. Co je ale zcela zásadní a tak trochu v pozadí technického výkladu bývalého vězně je zcela zásadní otázka. Proč by člověk z vězení utíkal? Zde se opět vracím k tématu, který mě osobně baví více než technokratické vysvětlování toho jak co fungovalo a tím je psychika zločince. To, co člověka žene k tomu, že naplánuje útěk z vězení a dotáhne jej až k realizaci. V tomto dle mého názoru tkví celá podstata věci a záhady případu Kájínek. Dle jeho slov se dalo utéct snad z každého vězení a bylo to jen otázkou příprav a správného načasování. Je tedy s podivem, že takových útěků se u nás v té době nedělo více, když to bylo dle jeho výpovědi tak snadné. Těm pár odsouzeným, kteří na chvíli uvažovali, že po jeho boku z vězení také utečou, se nakonec rozklepala kolena a svůj výhled na brzkou svobodu tak vzdali. Člověk se jim nemůže divit, riskovali by kromě prodloužení trestů svůj život, ale Kájínkovi to evidentně za to stálo. Nabízí se zatím nezodpověditelná otázka, která je alfou a omegou druhého dílu - riskoval by takhle opravdový vrah nebo to dokáže jen chybně odsouzený člověk za vraždu, jehož touha po pravdě a svobodě je mnohem větší než u lidí, kteří si ruce od krve doopravdy zašpinili? Sám Kájínek tvrdí, že právě proto, že je nevinný, tak takhle riskoval. Možná je to jen souhra náhod a Kájínek je šikovný a mimořádně inteligentní zloděj, vrah,lhář a v neposlední řadě herec, nicméně to je jen jedna z variant, která se nabízí. Jsem zvědav, co nám poví v díle třetím. Komentář ke 3. dílu: Nepříliš zajímavé povídání o všemožných zloduších, se kterými se Kájínek dostal do styku. Kájínkův obdiv některých spoluvězňů za vlastnosti jako zvláštní (až zvrácený) smysl pro humor mi nejsou příliš po chuti, nicméně u člověka, co strávil více jak 20 let za mřížemi to asi nepřekvapí. Světlou stránkou dílu jsou setkání s lidmi, kteří mu pomáhali k očištění a ke svobodě. Na kolik jsou tato setkání připravená a nakolik jsou věrohodná je těžké soudit, nicméně chování zúčastněných je přirozené a ve většině případů nenaznačuje, že by mělo jít o podvrh. Setkání s investigativním reportérem panem Klímou z pořadu Na vlastní oči řeší Kájínek rychlým odchodem ze scény a to díky vyhroceným emocím z jeho strany, kdy hrozí, že by další povídání o svém případu s reportérem neunesl a mohl by mu ublížit, což sám i naznačuje. Zajímavý rozhovor tak mizí v nedohlednu, což je škoda. Komentář ke 4. dílu: Konečně k jádru věci a to přímo k osudnému dni vražd. Kájínkův pohled na místo činu, jeho verze a informace o tom, jak by to doopravdy udělal jsou velmi zajímavé. Povídání bývalého kriminalisty také ukazuje, že je případ zahalen neuvěřitelným množstvím kontroverzních či neprofesionálních postupů policie při vyšetřování. Neřekl bych, že Kájínek vraždy nespáchal, ale podle všeho pokud u nich byl, tak tam nebyl sám. Dokonce to vypadá, že se na nájemných vraždách podílel některý z policejních pohlavárů a to by celý ten humbuk a nejasnosti kolem tohoto případu vysvětlovalo. A znovu musím vyzdvihnout Kajínkův zápal, se kterým o všem hovoří. Tohle se člověk nenaučí, ale musí v tom umět chodit a musí vědět, o čem mluví. Komentář k 5. dílu:Oslava nejznámějšího českého vězně. Stovky lidí se s ním fotí na ulicích a stojí fronty při autogramiádách. Tahle fascinace kontroverzní osobností, která má kriminální minulost, není nic výjimečného. Lidé obdivují Hitlera, tak proč ne Kajínka. Kajínek má navíc vlastnosti kladného hrdiny - na potkání je hodný, s každým si rád popovídá, mluví spisovně a chová se jako beránek. Sám se tak označuje. Osobně si ale nedovedu představit, že bych se s takovým člověkem chtěl vyfotit a mít z toho radost. Z psychologického hlediska je tento kult uctívání záporné osobnosti, která má jistý punc hrdiny (útek z vězení) vysvětlitelný, jak sami vypovídají psychologové a v dnešní moderní době je velmi snadné tomu propadnout. Obyčejný člověk žije obyčejný život, ale Kajínek ztělesňuje novodobého pistolníka, který sice kradl jak straka, ale mouše by prý neublížil. Trochu zvrácené se mi to zdá býti. Poslední díl seriálu tak není ani o Kajínkovi, ale o obrazu současné společnosti. Jsou mezi námi lidé, kteří pro své vlastní uspokojení a touze se pyšnit nějakým zvláštním zážitkem, kterým se mohou pochlubit svému okolí, jsou ochotni přeskočit jakékoliv morální zábrany. No co, takové selfíčko s kriminálníkem, zlodějem a možná vrahem, to je přeci strašně cool, šup s ním na zeď a do rodinného alba. Shrnutí seriáu:Je mi z toho docela teskno. Já, Kajínek nakonec není ani tak o našem nejznámějším vězni, ale odráží stav současné společnosti. Co Kajínek udělal už se asi nikdy nedozvíme a o to víc je zarážející, kolik lidí naivně věří jeho verzi a dokáží ignorovat fakt, že ten člověk není svatoušek. Možná to je z neznalosti a možná z hlouposti. Nevím, zda-li tenhle seriál Kajínkovi pomohl nebo mu naopak přitížil, nicméně je zřejmé, že Kajínek má velmi dobré herecké vlohy a v kombinaci s kriminální minulostí se tak jedná o člověka, který dle mého názoru je schopen za určitých okolností všeho, včetně vraždy. Zda-li to ale udělal, ví jen on sám. (12.11.2017) (méně) (více)