Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Když člověk vidí na imdb u nového hororu hodnocení 8.1/10 při více než dvou tisícovkách diváků, který je navíc podpořen výborným atmosférickým trailerem, šponuje to očekávání notně vysoko. Pengabdi Setan nakonec podle mne není úplně ultimátní hororový zázrak, ale určitě se jedná o výborně odvedenou práci a řekl bych že i o nejlepší dosavadní film Joko Anwara. Ten má hororové řemeslo v ruce, postrašit dokáže velice efektivně, jeho dva předchozí žánrové filmy dojížděly spíš na až příliš překombinované scénáře. To zda naštěstí úplně neplatí, jeho novinka je totiž vcelku tradiční duchařinou. Co mi chybělo k úplnému štěstí? Zatímco pomalé, atmosférické creepy scény Anwar zvládá levou zadní, když přijde na řadu něco trochu akčnějšího (třeba nehoda motorky a dodávky, nebo dítě nadpřirozeně vlající ve větru), jsou vidět rezervy, které dokládají, že nejsme v Hollywoodu, ale v Indonésii. Není to pro mě nic zásadího, ale z prožitku to trochu vytrhne. V rámci poměrně štědré stopáže 107 minut je pak ve filmu i pár přebytečných pasáží, které by se hodily pokrátit, a úplné finále bych naopak trochu prodlužil a ještě víc vyhrotil. ()
Nie som nejaký priaznivec ázijských hororov, herci v nich sa mi zdajú podobní až je to mätúce. Pengabdi Setan z 80. rokov som logicky nevidel, ale tomuto rimejku som dal priestor. Je to kombinácia duchárskeho a démonického hororu, ktorý vychádza z islamského kultúrneho prostredia. Navyše dejiskom je dom na cintoríne a v centre pozornosti vekovo i typovo natoľko pestrá rodina, že to bolo od začiatku podozrivé. Spočiatku som uvažoval, že sú to len vzdialení príbuzní. Vysvetlenie, prečo sú napríklad medzi súrodencami pravidelné skoro sedemročné rozdiely, príde asi po hodine filmu. Aj ďalšie odhalenia postupne vyplávajú na povrch, a hoci pointa nie je žiadne terno, výsledok je veľmi dobrý! Zopárkrát ma poriadne zatriaslo, no pritom išlo o klasické ľakačky (plachta, biela tvár, čierne vlasy...). V tomto prípade platí, ak sa duchovia zjavia nárazovo - funguje to, menej už, keď je ich prítomnosť trvalá (viď: záver filmu). Najdôležitejšie bolo správne načasovanie. ()
Joko Anwar uznávaný Indonéský režisér, který má za sebou třeba pecku Pintu Terlarang či atmosférické Modus Anomali natočil dle kritiků jeden z nejděsivějších hororů roku a hodnocení v zahraničí 78% od 2500 lidí je vskutku obdivuhodné.Příběh o chudé rodině, kde matka trpí divnou nemocí už tři roky a nemůže vstát z postele natož mluvit ( zrovna scény s nemocnou matkou patří k hodně znepokojivým) a jakmile náhle zemře, vrátí se jako duch pro své děti. Já sice z filmu unešený vyloženě nejsem, poněvadž já a duchařiny nejsme příliš kamarádi, ale rozhodně musím uznat, že pár scén bylo obstojně mrazivých, lekačkami se nešetří, atmosféra je šponována celý film, vizuálně to ujde ( byť pár nedostatků by se našlo, ale na Indonéské poměry pořád klobouk dolů) a finále je solidní. Fanoušci duchařin si zde asi spodní prádlo vymění, ostatní uznají solidně zvládnuté řemeslo a jdou dále. Zvoneček je však efektivní strašící metoda! 70% ()
Ze zvídavých důvodů (kecám, chtěl jsem jenom machrovat, hehe) jsem si těsně před tímhle filmem pustil originální verzi z let osmdesátých. S čistým svědomím vám říkám, že jí můžete klidně vynechat, protože tam je zajímavých jen prvních a posledních 10 minut, zbytek jsou dialogy a naivitou nacucaná vata. To Anwarův remake je kvalitou úplně jinde. Celkem lišácky se mu daří pracovat s atmosférou, napětí dokáže šponovat i s obyčejným zvonečkem a i samotný příběh s odkrýváním pravdy má lepší vyznění, než film původní. Z něho sice chybí ona chůva s nepříjemným kukučem, ale na členy sekty i tak dojde. A příjemné je taky zjištění, že zdejší děcka vás úplně nenaserou a celkem dobře hrajou. Takže jo, povedlo se. ()
Strašidelnosťou zhruba na úrovni sequelu Annabelle, akurát ešte s takou tou ázijskou mystikou, navyše netradične zasadenou do prostredia moslimskej Indonézie. A aj keď sa to dalo ešte strašidelnejšie, a aj keď (už tak geniálny) záver mohol ešte viac pritlačiť a trvať ešte o pár minút dlhšie, na 90 percent to stačí. A až na úplný vrchol to dotiahli scénky neuveriteľne nepríjemného, nevinného, detského smiechu (kto videl, vie čo myslím), a tá titulková, ktorá je úplný strop. Anwara sledovať ako prioritu. ()
Reklama