Satan's Slaves
Režie:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Bront Palarae, Tara Basro, Dimas Aditya, Endy Arfian, Ayu Laksmi, Egy Fedly, Fachry Albar, Arswendi Nasution, Asmara Abigail, M. Adhiyat, Elly D. LuthanObsahy(1)
Píše se rok 1981. I přesto, že je Kak Rini dcerou známé zpěvačky, nevede se jí a její rodině příliš dobře. Doba slávy dávno pominula, tantiémy nevynášejí, úspory jsou z důvodu matčiny dlouhodobé nemoci pryč. Co teď? Prodat dům a přestěhovat se do menšího? To podle otce nepřipadá v úvahu. Nezbývá tedy nic jiného, než čekat. Když pak konečně skončí matčino utrpení, přinese to s sebou smutek. Smutek, ale i jistou úlevu a naději na nový začátek. Jak se ale nakonec ukáže, peníze jsou to poslední, s čím by si měli pozůstalí dělat starosti. Matčin hrob je nedaleko, otec odjel do města a vypadá to, že na legendě o tom, že se nebožtíci mohou vrátit mezi živé, je možná něco málo pravdy. Tedy alespoň v tom smyslu, že se NĚCO může vrátit. Rozhodně ale ne milující rodinný příslušník. (EMIA)
(více)Videa (1)
Recenze (82)
Můj první indonéský horor. Tradiční příběh ve kterém se po smrti matky začnou odehrávat nevysvětlitelné události a v domě začne strašit. Pointa tohoto celého byla naopak podle mě originální. Překvapily mě herecké výkony malých herců, opravdu to zvládli dobře. Dávám vyšší hodnocení, jelikož po dlouhé době přišlo něco duchařského, co mě bavilo. Spousta lekaček, známé triky s prostěradlem, ale velmi dobře zvládnuté, i dobré masky. Vůči filmům, zvláště tedy hororům z východu, jsem docela skeptická, protože mě to nikdy moc nebralo. Ale toto bylo docela ucházející. Souhlasím s ostatními uživateli, že závěr je krátký, ale nesouhlasím s tím, že je chaotický nebo odfláknutý, mně ten závěr bohatě stačil. Jednu hvězdu si ponechám v záloze, jelikož to nebylo zase tak dobré, že bych si z toho sedla na zadek. Některé dějové pasáže tam, dle mého názoru, pěkně pokulhávají a nekteré dialogy nebo scény jsou taky zbytečně dlouhé. ()
S postupem přibývajících hodnocení od známých a oblíbených uživatelů jsem si řekla, že něco na tomhle počinu asi teda bude, tak se do toho taky pustím. Musím říct, že atmosféra po většinu stopáže fungovala opravdu dobře, několikrát mě čekalo i zamrazení, což je vždycky dobré znamení. Některé strašidelné scény patřily k těm okoukanějším, nějaké byly ale nadmíru originální. Strašení je navíc dostatek, takže nemáte moc šancí se nudit. Stopáž plyne velmi příjemně a postavy byly také nezvykle sympatické. Hororově to jistojistě uspokojí vaše choutky, ovšem co se závěru týče, nemůžu říct, že by mi dával dokonalý smysl, nebo mi možná něco uniklo. Možná to bylo jen tím, že finále bylo trochu krátké a nedostalo dostatek prostoru na vysvětlení. Když to vezmu ale kolem a kolem, je to velmi uspokojující skoro ve všech směrech a z nenápadného indonéského kousku se zrodil horor, jak má být. ()
Po téměř všech stránkách velice kvalitní film, až na tu jedinou a hlavní - Hororovou. Strašení bylo velice laciné a obyčejné a po polovině jsem usnul, takže jsem to musel dokoukat další den. Jediná krvavější scéna byla ta nehoda na motorce a to je prostě málo. Není to krvavý, není to strašidelný, bohužel tady více jak 2* prostě nedám. ()
Kiež by som to dokázal precítiť tak, ako ostatní. Napriek tomu, že duchariny sú môj najobľúbenejší hororový subžáner, toto je opätovne snaživá, no absolútne tuctová, indonézska záležitosť. Vždy keď pozerám nejaký horor z tejto krajiny, mám pocit akoby to točili jednou kamerou, v jednom a tom istom dome, s tými istými hercami, bez odlišnosti v štýle, podľa rovnakej šablóny, bez akejkoľvek snahy zaujať niečim originálnym. Jeden krát a nikdy viac. Toto je čisto priemerná záležitosť, obohraná skúsenosť, bez ktorej sa všetci hravo zaobídu. Nebyť rapídne živšej záverečnej tretiny, nedal by som ani tretiu, lebo ukecaných hororov je plná riť. A toto je presne ten prípad, kedy viac ako 50% diania, ovládlo mletie papuľou. ()
Strašidelnosťou zhruba na úrovni sequelu Annabelle, akurát ešte s takou tou ázijskou mystikou, navyše netradične zasadenou do prostredia moslimskej Indonézie. A aj keď sa to dalo ešte strašidelnejšie, a aj keď (už tak geniálny) záver mohol ešte viac pritlačiť a trvať ešte o pár minút dlhšie, na 90 percent to stačí. A až na úplný vrchol to dotiahli scénky neuveriteľne nepríjemného, nevinného, detského smiechu (kto videl, vie čo myslím), a tá titulková, ktorá je úplný strop. Anwara sledovať ako prioritu. ()
Reklama