Šťastné pondělí

Fascinující přímý přenos ve vyčerpání formátu, kde jde vidět, že i John Oliver vlastně jenom umně klouže po bulvárních plochách, jenomže tady vyhrává ego, a i když neupírám Jindřichu Šídlovi unikátní komentátorské schopnosti, nutnost mít za zády úderného dramaturga je zde do očí bijící. Pragocentrismus tak moc „over the top“, až si říkám, jestli to není naschvál. Po té obří čistce na Streamu, kdy zůstal Šídlo osamoceně s Jankem Rubešem, je absence schopnějšího tvůrčího zázemí až příliš markantní. Koukám už jen sporadicky a vždycky mě to vytáčí čím dál víc. (12.11.2018)

Jsem rád, že se od dob České sody někdo konečně znovu pustil do politické satiry. Bohužel mi humor Šťastného pondělí příliš nesedí. Satira by měla být popichovačná, ale neměla by nikdy sklouzávat až k hejtu. Zatímco Česká soda často obsahovala vulgární a leckdy až brutálně černý humor, který se neštítil ničeho a nikoho, dokázala ho podat s maniakální lehkostí Petra Čtvrtníčka. Oproti tomu Jindřich Šídlo je jistě skvělý novinář, jeho satirické novinové komentáře čtu moc rád, ale ta snaha vypadat před kamerou jako česká verze Johna Olivera na mě prostě působí příliš nuceně a těžkopádně. Ale někdy se u toho zasměju, to zase jó. (04.12.2019)

A já se na těch dvacet minut koukám rád. Politická satira tady prostě chybí a toto je dělané na základech klasických satirických formátů, viz John Oliver, a daří se. Nekecá se jen tak, zdrojuje se. A to se sakra počítá. Zároveň mám velmi v oblibě sebereflexi mistra Šídla co do logopedických self-narážek. Kdo si umí udělat prdel ze sebe, má můj respekt! (08.06.2020)

Na fanouška Arsenalu dobrý. Možná by se slušelo část pozornosti přesměrovat z oblíbených politických fackovacích panáků zpět k jinak nepovšimnutým a jen zdánlivě marginálním wtf zprávám. Já vím, je to těžký, když ti mamrdi toho za každý týden tolik nachčijou... co takhle navýšit minutáž a rozšířit tématáž? (15.02.2018)

Svižné a vtipné glosy politického dění. Ti, které Šídlo evidentně píchl šídlem do oka, se ozývají s nenávistnými komenty. A tak to má asi být. Politická satira je ale svébytný žánr. Mně třeba vůbec nevadí, když se Šídlo pustí do mnou preferované politické frakce - protože to beru oproti některým zde přítomným prapablbům nejapným, s nadhledem. A ten nadhled - se mi zdá - vidím i ve Šťastném pondělí. A velmi kladně hodnotím fakt, že Šídlo si klidně udělá prču i sám ze sebe, což je sympatické. A přesně to jeho kritici neumí. (29.01.2020)