Náš Jake

Velké zklamání. Čekala jsem mnohem víc, protože tématika je to výborná a řekla bych, že v mnoha ohledech i aktuální. Čekala jsem, že se bude děj hodně točit kolem Jakea a projevů jeho chování... a on se kolem něj točil... ale postava Jakea se tam vyskytovala naprosto minimálně a všechny zvěsti o jeho chování a projevech jsme se dozvídali spíše zprostředkovaně, ve stylu "jedna paní povídala, že Jake je nějaký divný a rád se převléká do holčičího". Všechno bylo v režii rodičů a někdy i postav pro film a příběh naprosto zbytečných. Ze začátku jsem taky nemohla uvěřit jediné slovo Jimu Parsonsovi. V průběhu filmu se to ale zlepšilo a spíše mi byla velice nesympatická Claire Danes. Myslím si, že kromě Octavie Spencer bylo herecké obsazení jedním velkým omylem. Octavia mě jen přesvědčila o tom, že ji vidím ráda v jakékoli roli, třeba i ve vedlejší. Film měl velký potenciál, ale bohužel jej nedokázal naplnit. Co však hodnotím kladně je to, že film poukazuje na to, jak je americká společnost elitářská. Zápisy do školek a tíhnutí po soukromém vzdělávání a výchově dětí (už ve školce!) je směšný. Kdyby šlo v těchto soukromých školkách (s příšerně vysokým školným) o nějaké alternativní vzdělávání, neřekla bych snad ani půl slova. Ale tady se jedná o školky, kde dítko přijde k zápisu v kvalitním obleku či sáčku, aby udělalo dojem. Jedná se o školky, kde rodiče píší přijímací esej... je to systém postavený na hlavu a je dobře, že to tento film divákům ukázal. (23.12.2018)

Film o zaujimavej teme okolo ktorej cely cas chodi tak strasne opatrne po spickach az mate pocit, ze sa tam vlastne nic nedeje. Najviac ma srali rozhovory v ktorych jedna aj druha strana nieco naznacuje, ale na plnu hubu to ani jeden z nich nepovie. P.S: Jim Parsons nie je dobry herec a ked sa skonci Big Bang Theory, tak sa na neho rychlo zabudne. 4/10. (28.08.2018)

Opět nechápu nízké hodnocení v rámci ČSFD.. Jasně člověk by možná řekl, že tenhle film bude více o "zvláštním dítěti" než o jeho rodičích, ale o to více mi tohle zatím málo zpracovávané téma, přišlo zajímavější.. "Náš Jake" je především o vzájemné ne/domluvě rodičů na společné výchově trošku "jiného" syna a celkovém zpracování jednotlivců, když musíte přijmout fakt, že se váš syn odlišuje.. Jako velké plus také vnímám netradiční obsazení - (Julie) Claire Danes a (Sheldona Coopera) Jim Parsons.. Oba se zde odkloňují ze svých standardních hereckých charakterů, což je prostě super.. Navíc (byť s podivem) mezi nimi chemie rozhodně funguje :-) (27.12.2018)

Príjemný film, lehce podaný, ale přitom v něm probíhá něco moc vážného. Pro mě nejsilnější motiv rodičů, kteří se bojí reakce okolí a nakonec zjistí, že nejdůležitější je jejich vlastní vnitřní postoj. Co mi hrozně vadilo, byla kamera. Od práce kameramana čekám, že ji vůbec nebudu registrovat, že mi pomůže vklouznout do filmu a hlavně nebude rušit. Tady mě kamera neskutečně rušila - klepání obrazu, přílišné ostření a rozlostřování, nemohla jsem si film v klidu užít. (23.11.2018)

Terapeut Jima Parsonse byl fajn. Na můj vkus byl jeho terapeut příliš v roli terapeuta a málo taky za sebe jako člověk, ale pořád lepší než Roden v seriálu Terapie, který mi po půl minutě přijde jako pasivně agresivní a nepřátelský. Přijde mi, že lidé, co ten film kritizují, že se nic neděje a chodí kolem horké kaše a nepojmenuje se to, o čem všichni vědí, nevnímají, že přesně o tom film je. A je v tom autentický. Stejně tak kritika toho, že ve filmu se nic neděje, ale jsou tam pořád rozhovory. I to je autentické. A je to silná stránka filmu. Věrohodně přibližuje, v rámci každodennosti, jak se ve skutečnosti věci „dějí“ a o čem rodiče věrohodně diskutují a hádají se. Matka bojuje za syna a neuvědomuje si, že bojuje vlastně za sebe. A že ona i syn stejně chrání každý své ohrožené sebeurčení. Matka se cítí ohrožena a genderová nekonformita syna se tak stává tabu. Přitom jediný, kdo matku kritizuje, je ona sama. Vyrovnává se se zklamáním, selháním a kritikou, kterou pro sebe představuje sama. Syn v ní otvírá ve skutečnosti její vlastní osobní témata o identitě a mateřství. Film implicitně klade otázku, kde je hranice mezi ochranou dětí a tím, kdy rodiče sami svému dítěti přistřihnou křídla a stanou se tak tím, před čím dítě chtějí chránit, jeho prvními šikanujícími. PS: Vadí mi na čsfd ty homofobní a transfobní komentáře. A jak je snaha alibisticky deklarovat neutralitu. Přijde zajímavé, jak se čsfd snaží být prestižní a „profesionální“, ohledně hodnocení filmů, ale naprosto selhává v tom vytvořit bezpečné prostředí, kde místo komentování filmů komentující pak útočí na jiné komentující a vyjadřují nenávist k jiným „menšinám“. Jejich hodnocení není o filmu, ale projevem vlastní nesnášenlivosti. (16.12.2018)