Anděl

I romantické melodrama může obsahovat jistou dávku cynismu a díky tomu se stát lidštějším. Ernst Lubitsch patřil k těm několika výrazným evropským filmovým tvůrcům, kterým se podařilo v meziválečném období úspěšně dobýt Hollywood a vnést do něj i pro něj kvalitnější způsob tvorby. Anděl je udělaný s láskou, cynismem, noblesou a precizní pečlivostí. Láska a osudové ženy jsou věčná a vděčná témata umění a filmové tvorby. Lásku vyhledáváme, po lásce prahneme, láska nás uspokojuje, láska nás bodá, láska nás nechává v trýzni němého osamění. Láska dodává tu správnou příchuť životu. Lásku velebíme a zatracujeme. Lásku využíváme a poddáváme se těm mámivým chvilkám, kdy si každý na chvíli může připadat jako král a vyvolený. Láska proklouzává mezi prsty a zanechává bolení hlavy. Láska je všemocný lék i zákeřně plíživý jed. Láska může mít trojúhelníkovitý tvar. Hlavní postavou a jednou stranou trojúhelníku vztahu je žena Maria Barker (elegantní Marlene Dietrich). Je to žena osudová a šarmantní, je ženou uctívanou, zanedbávanou i nespokojenou. Touží po hřejivém světle zamilovaných očí a uchvacujících slovech lásky. Pocity nespokojenosti vyplňují lechtivé příběhy pokušení, dráždění a chtíče. Láska je světice i nebezpečný zločinec na niterných lidských citech! Druhou stranou trojúhelníku je Mariin manžel Sir Frederick Barker (sympatický Herbert Marshall), úspěšný britský politik. Miluje, plní své ctihodně důstojné společenské a politické povinnosti, má uznání a respekt, a přesto ho zasáhne dosud neznámá forma pocitu strachu. Láska je rozmarná nevěstka, která trestá každé zaváhání! Třetí stranou trojúhelníku je Anthony Halton (zajímavý Melvyn Douglas), který hledá povyražení a zábavu. A nalezne spalující a dlouho nepoznaný cit touhy. Nechce se nechat odehnat mávnutím ruky a jako lovecký ohař se pustí po každé stopě. Láska je krutý posměváček! Z dalších rolí: Barkerův oddaný sluha Graham (Edward Everett Horton) a majitelka speciálního pařížského salonu a ruská velkokněžna Anna Dmitrijevna (Laura Hope Crews). Život nám občas předloží déjà vu. Zde snad až s cynickým pohledem připravuje pro muže kdysi dávno prožité a důvěrně spletité osudové toužení. Žena dokáže milovat dva muže, ale kdo to může pochopit? Láska je potřebná. Láska je vzrušení v podbřišku, podlamování nohou a pocit beztíže v objetí polibku. Kdo by se těchto prožitků chtěl vzdát? A to i přesto, jak ctihodný a chvályhodný je vzájemný respekt a úcta. Ale kde je ta závrať?! (11.07.2016)

Anděl se stal posledním filmem Marleny pro Paramount, kterým uzavřela svou první hollywoodskou etapu. Po úspěchu Maroka uzavřela slavnou smlouvu na sedm let a většinu z nich vyplnila prací na nejdokonalejších filmech světové kinematografie. Při té příležitosti se minimálně vzdalovala od svého maestra Joea, ale našla si také zalíbení ve spolupráci s maestrem módy Travisem Bantonem. Travis byl nekorunovaným králem studiových kostýmů klasického Hollywoodu. S Marlene vytvořil nejsignifikantnější róby její kariéry, zejména kohoutími pery zdobené ard deco šaty ze Šanghajského expresu, plavovlasou divošku z Plavovlasé Venuše, zhýralou Lily z Písně písní, samozřejmě odíval Kateřinu Velikou a v neposlední řadě pomohl k životu Conche Perezové, kterou po té předvedl ještě jednou v The Fashion Side of Hollywood. A po té, co se rozešly cesty Marlene a Joea, dospěl k finále i její vztah s Travisem. Věděli, že Anděl je jejich poslední prací a proto Mrs. Brown opět nenechali nosit ledacos, ale vždy jen přesně to, co si misanscéna žádala. A samozřejmě Lubičova hra, ve které Marlene oscilovala mezi seriózním Marshallem a naléhavým Douglasem, dávala mnoho zajímavých příležitostí pro to, aby byl děj vždy dopovězen také vizuálem. A hudba? Klasické hollaenderovské štěstí. Je nevýslovně zdrcující, že po takovém filmu byla Marlene na tak dlouhé dovolené, než se rozhodla znovu vrátit na plátno. Během roku 1938 mohla vytvořit ještě další diamanty. (05.08.2010)

Brilantní cvičení v dvojsmyslných dialozích a skrytých gestech. Přesto podivně polovičaté, kde melodrama a humor moc neladí - tedy v porovnání s jinými Lubitscheho filmy. Je vidět, že byl nějaký materiál vystříhán, protože některé scény jako by pořádně nenavazovaly. Pořád je to skvělé, jen místy trochu pocuchané. (20.12.2018)

Sklamanie pre dvojicu Dietrich-Lubitsch. Film nie je hoden účasti trojice hviezd. Je to jediný film Marlene Dietrich, ktorý režíroval Ernst Lubitsch (hoci rok predtým bol producentom filmu „Desire“). Čakali by ste, že predvedú to najlepšie iskrenie, ktoré v nich je, ale film je príliš silený a tým je majstrovstvo v háji. Je to jeden z Marleninich najneohybnejších, najnedotklivejších výkonov. Táto rola jej nedávala nič na prácu, iba vyzerať úplne vystrašene, že jej manžel odhalí jej tajomstvo. Bola jej pridelená nuda, pretože keď má vyjadriť emocionálny nepokoj, odrapotá svoj part veľmi nepresvedčivo. Čo sa akcie týka, film zachádza do spoločnosti služobníctva, v ktorej sa nachádzajú aj Ernest Cossart a Edward Everett Horton, ktorí akoby hrali pre školkárov. Tento film sa veľmi nelíši od najlepších Lubitschových filmov, ale je veľmi utlmený. Je to druh kultivovaného milostného trojuholníka, z ktorých každá z troch strán má svoju časť hry na piano. Herbert Marshall a Melvyn Douglas, ktorých výkon sa skladá zo zdvihnutia obočia a najmenších zmien modulácie hlasu, uskutočňujú premúdrelú konverzáciu, ktorá bola povinnosťou vo „vyleštených“ komédiách 30-ych rokov. (02.10.2011)

Milostný trojuholník z vyšších, až najvyšších kruhov spoločnosti. Čiže všetko je nablýskané, honosné, cítite sa ako obliaty šľahačkou. Ide o príbeh troch inteligentných ľudí, ktorí nepotrebujú reagovať na situáciu prehnane emocionálne, už vôbec nie agresívne a dokonca aj v ťažších situáciách prejavujú voči sebe úctu. To je určite dobre, brzdili ma však iné veci. Nie je totiž presvedčivé, keď Marlene Dietrich podľahne ihneď jednému nápadníkovi a to len preto, že je manželom zrejme zanedbávaná. Každopádne to zanedbávanie tu príliš necítiť, manželia totiž vystupujú tak, akoby ich občasné ironické rozhovory pri raňajkách boli práve tým korením, ktoré drží ich manželstvo pokope. No a predsa len na hodinu a pol ide trochu o jednoduchší dej, ale to je späté s dobou vzniku. Klady snímky sú práve v tej nostalgii za starým Hollywoodom, za dobou, kedy boli muži a ženy k sebe ohľaduplní a dokonca aj chlapi medzi sebou. Alebo to aspoň tak vyjadrovala komerčná kinematografia. (27.10.2020)