Osomacu-san

Přiznám se, že když jsem tento seriál zkoušel v loňském roce tak výsledek byl asi takový, že jsem s tím praštil po nějakých 10 minutách a můj dojem byl stejný, jako uvádí Goku v diskuzi, prostě jedno velké NOPE. Černobílý začátek, kde nám šesterčata oznamují že jsou zpátky pro člověka, který o původní prý v Japonsku velmi populární manze z 60. let prakticky nic nevěděl, znamená tak akorát pěkný zmatek a když to ještě dokrmili svými "typickými hláškami" které logicky neznám a které byly takto vytržené z kontextu naprosto nevtipné, tak to prostě není zrovna nejlepší start, jak ulovit nového diváka. Když si to navíc i sami hrdinové uvědomují, tak člověk pochybuje na co to kouká a proč když sami autoři vědí, že tohle prostě asi nezabere to vůbec dělají. Hlavním důvodem, proč jsem s tím tehdy praštil je však část, která přijde po téhle dávce černobílých pochyb a nostalgie. Najednou jsme na koncertě a naše šesterčata dostala novou barevnou a stylovou image. A zpívají že z toho mám pocit jako bych koukal na koncert One Direction. A díky následné středoškolské části, která mě přišla hloupá a dost mě odrazovala šel Osomatsu-san do pomyslného koše. Uplynulo pár měsíců a zde se objevil oslavný komentář od Starletky a já začal pochybovat, zda jsem se nespletl. Tak jsem četl a zarazilo mě, že je to prý vtipné a se spoustou narážek na jiná anime a to prý už v prvním díle. Zavzpomínal jsem, oklepal se a pustil si první díl ještě jednou, tentokrát připraven na to co mě v prvních minutách čeká. No ani napodruhé to nebylo příjemných 10 minut, ale když jsem se dostal dál najednou se vše začalo vesele rozpadat, šesterčata nedokázala udržet svou "novou image" a seriál nabral úplně jiné obrátky, kdy během pár minut střídala akce akci a já viděl opravdu asi největší množství odkazů nacpaných do 5 minut v jednom díle anime. Co bylo pozitivní, tak to byly odkazy na opravdu známé současné série, kterých si všimne skoro každý průměrný divák anime (takže i já). Závěr byl zase takový lehce neohrabaný, černobílý a podivný, ale když se mi protagonisté na konci episody omluvili a řekli něco ve stylu, že od dalšího dílu to snad bude lepší, tak jsem jim to úvodní utrpení možná i trošičku odpustil... Ať se na to dívám z jakékoli perspektivy, tak podivnější start anime jsem asi už dlouho neviděl. Každopádně od druhého dílu to je opravdu mnohem lepší, animace je sice skoro stejná jako ta původní čenobílá (jen je to tentokrát barevné), ale pořád mnohem lepší, než aby byly zase idolové (bohužel i na to dojde...). Navíc mě hodně potěšilo, že i z tohoto mého pocitu si dokázali v druhém díle udělat srandu. Stejně tak se od druhého dílu objevují některé opravdu povedené vtípky, některé hodně laciné a jiné hodně divné, ale humoru je tam najednou opravdu docela dost. I ty odkazy tam občas nějaké jsou, nejvíc mě překvapil asi odkaz na anime Sushi police (zde Pachinko police), protože to že se budou autoři zabývat i takovýmito méně známými kousky jsem moc nečekal. Stejně tak byla docela povedená variace na Saw... I k těm charakterům jsem si postupně vytvořil vztah, asi nejvíc mě bavili Ichimatsu a Jyushimatsu, jako dva nejvýraznější protipóly. Takže ve výsledku to docela ujde a občas to hodně dobře baví, jindy je to divné a občas je to i dost dětinské, ale proč ne...7,5/10 (24.01.2020) (méně) (více)