Režie:
Ernst LubitschKamera:
Theodor SparkuhlHudba:
Friedrich HollaenderHrají:
Ernst Lubitsch, Pola Negri, Paul Wegener, Margarete Kupfer, Harry Liedtke, Jakob Tiedtke, Paul Biensfeldt, Jenny Hasselquist, Paul GraetzObsahy(1)
Děj Sumurun je situovaný do exotického Bagdádu a splétá dva milostné příběhy, z nichž ani jeden neskýtá příslib příliš dobrého konce. Favoritka šejkova harému zamilovaná do mladého obchodníka s látkami má stejnou šanci na završení citového vytržení jako hrbáč, principál a šašek potulné divadelní skupiny, stravovaný láskou k přelétavé a muži obletované tanečnici. V období německé tvorby tvořil Lubitsch kromě žánru grotesky, v níž začínal jako komik etnicky vyhraněného židovského typu a teprve posléze se přesunul výhradně do pozice režiséra/scénáristy, také epicky pojatá historická dramata jako Carmen (1918), Madame Dubarry (1919) a Anna Boleynová (1920), která z něj učinila mezinárodně uznávaného filmového tvůrce. K nim lze volně řadit i tzv. filmy „orientální", představované tituly Muž beze jména (Die Augen der Mumie Ma, 1918), Žena faraónova (Das Weib des Pharao, 1922) a samozřejmě Sumurun. Především jejich velkolepá výprava a přítomnost davových scén vynesly Lubitschovi mistrovské renomé a notně napomohly vyvést německý film z poválečné izolace, zvláště díky úspěšnému uvedení v Americe. Podnět ke zfilmování Sumurun byl prozaický. V poraženém Německu se finanční hotovost stávala velkou vzácností i pro jinak obchodně pohotového Lubitschova producenta Paula Davidsona. Sumurun se nabízela levně včetně kostýmů, rekvizit a kulis, které Reinhardt filmařům ochotně přenechal. Navíc Lubitsch s Polou Negriovou v jeho divadelní inscenaci také už vystupovali. Pro Sumurun je příznačná, snad až příliš, žánrová nejednotnost. Svým vyzněním směřuje k vypjatému melodramatu, nicméně rezonuje i čistě tragickými momenty, jakož i komediálními tóny. Již zde je patrné Lubitschovo přesvědčení o neoddělitelnosti smutku a veselí. Po slavnostní premiéře znělo prestižním kinem UFA-Palast Am Zoo nadšené: Lubitsch! Lubitsch! On sám byl se sebou ovšem hluboce nespokojen a navždy se zapřísáhl, že už nikdy jako herec nevystoupí, i když herectví bylo jeho nejpůvodnější životní touhou. - Věroslav Hába (Letní filmová škola)
(více)Recenze (7)
Jsou zde prvky grotesky, což bylo pro Lubitsche charakteristické i když točil vážné filmy. Inflace a hyperinflace umožňovala v poválečném Německu levně filmy natáčet a levně prodávat. V polovině dvacátých let se ale měna stabilizovala a filmové společnosti musely tyto žánry točit ve skromnějších podmínkách. Pokud jde o tyto výpravné filmy, německé přicházely o mezinárodní význam, protože americká produkce na tom byla lépe. Film má pomalé tempo vyprávění, deformované stíny a vůbec hodně pracuje s geometrickými tvary a symetrií. ()
Milostné tajtrlíkování v okázalých kulisách exotického orientu. Největšími klady filmu jsou úctyhodná výprava a dekorace a jednotlivé herecké výkony zúčastněných. Paul Wegener je v roli mocného Šejka impozantní, ale jeho postava je pohříchu upozaděná. Mnohem větší prostor má Ernst Lubitch ve vděčné roli nezdravě zamilovaného hrbáče. Šlo o jeho poslední významnou filmovou roli. Pozornost všech kolem, včetně diváka, poutá Pola Negri. Řada lidí jejímu půvabu nepodlehlo, a nebojí se to opakovaně zdůrazňovat. Možná nešlo o klasickou krásku od pohledu, ale charismatu měla na rozdávání a působila velmi moderně. Ne náhodou zde vedle ní bledne i první dáma harému, ústřední Sumurun. Film samotný sice nenudí, na to byl Lubitch-režisér dost nápaditý tvůrce, ale i přes dramatické finále vyznívá poněkud fádně a rozplizle. Viděl jsem úplnou 115 minutovou verzi. ()
Ked mne je Pola Negri bytostne odporna .... 20 % ()
Myslím, že tak vysoké hodnocení dávám jen kvůli skvělému doprovodu. /// 37. LFŠ UH 2011 ()
Z úcty ke stáří snímku přidám jednu hvězdičku, druhou za výborný klavírní doprovod a ta jedna je za zajímavou práci s barevnými filtry. ()
Zajímavosti (1)
- Na rekonstrukci filmu se podílel Národní filmový archiv Praha. (Snorlax)
Reklama