Climax

Z hloubi já bych spíš rád zařval, že je to jen ODPUDIVÁ BEZOBSAŽNÁ FEŤÁCKÁ ALTERNATIVA PLNÁ DIVNOLIDÍ A NOÉ UŽ SE ZAHONIL MOC DALEKO (což není úplně nepravda), audiovizuálně ale zase jednou nášlap a místy magnet do tý míry, že mi nic pod 3* s klidným svědomím stejně neprojde. Škoda absence pořádně sick vyhrocení ve finále, radši bych od něj přeci jen něco dějově "normálnější" a v sobě bližším prostředí, nejsem nej cílovka, pořád ale uznání a jako slušně podaná a mile intenzivní jízda. (31.10.2018)

Filmy Gaspara Noého mají svůj vlastní žánr – to prostě nikde jinde neuvidíte. Climax obsahuje všechny pro Noého typické trademarky, které fanoušci tohoto šíleného inovátora dozajista ocení. Jinak jde v podstatě o komorní drogově taneční úlet, ze kterého budou nezasvěcení návštěvníci kin houfně utíkat již během první třetiny. Experimentální žánr jako takový rád nemám, ale filmové experimenty lidí jako Noé si vždy s chutí pustím. Kamera je zde využita naprosto geniálně a některé sáhodlouhé záběry jsou vskutku úžasné – ačkoliv je jasné, že je v nich schováno vícero střihů. Pokud vás zajímá, jak to asi vypadá, když je někdo na hodně špatném tripu, tak je Climax pro vás tím správným filmem. Pokud vás ale nebaví sledovat plejádu nesympatických existencí, které celý film jen tancují, chlastají, fetují a řeší sex a posléze jim všem začne hrabat z nástupu LSD – to celé navíc extrémně nekonvenčně natočené –, tak se tomu obloukem vyhněte. Ještěže nepiju sangrii... (07.07.2018)

Podmanivá Noého provokace, která do značné míry testuje divákovu výdrž a trpělivost. Takhle - jestli bych to dal doma u PC, to si nejsem jistý. Ve Velkém sále Thermalu na KVIFF ale oba palce nahoru. Už na začátku, když Noé servíruje závěrečnou scénu a titulky teprve následujícího filmu, je jasné, že nás nečeká film, který by hrál striktně podle pravidel. Taneční číslo v úvodu geniální. Následující ukecaná pasáž mě ztrácela, ale s tím, jak sangrie s LSD začínala působit, si mě Climax zase získal. Závěrečná půlhodina je zatěžkávací zkouškou na divákovy smysly, sestupem do totální temnoty a stavu posunutého vědomí, až se mi z toho hlava zamotala. Zážitek ne v pravém smyslu slova příjemný, ale silný. (15.08.2018)

Jsem přesvědčena, že Noé pochází z jiné planety, planety, na níž muži žijí stále v prepubertálním věku a touží poznat sex, leč zatím pouze lačně okukují nahé ženské zadky v ošahaných časopisech. Climax je dalším důkazem, že Noé nedokáže na nic jiného myslet a o ničem jiném točit. Dělá to se zjevnou oplzlostí a značnou vulgaritou. Přesto mě Climax dokázal zhruba na hodinu pozřít. Bavilo mě taneční číslo, k smrti mě nudily úvodní kecy, ale jak začala fungovat droga, působila i na mě. Zajímavé je, že její postupné doznívání jsem pocítila též a závěr už mě tak moc nebavil. Zcela struhující je kamera. Je vlastně takovým opakem scénáře, nápaditá, vtipná, nebojácná, nenudící. (11.06.2022)

Nejsem si vůbec jist, zda se mi to líbilo. Nejsem si vůbec jist, kolik kvalit film vlastně má. Nejsem si jist, zda všechny symboly jsou vlastně symboly - hned na úvod, kdy v televizi sledujeme představení jednotlivých tanečníků, je možné si všimnout knížek kolem. Dobře jsou vidět tituly o Fritzi Langovi, Murnauovi, knihy s názvy Suspiria a podobně... ale nejsem si vůbec jist, zda to mělo nějaký reálný dopad ve filmu a šlo o inspirační zdroje, nebo se jednalo jen o náhodu. Dost se mi totiž při sledování Climaxu vybavoval dialog ze Simpsonových, když si Vočko změnil hospodu a dal třeba židle na strop: "To je PM, dobrý, ne?" - "Co?" - "Postmoderna!" - "?" - "No dobře, samoúčelná úchylárna." A přesně tak na mě Climax působí. Jak jinak si vysvětlit závěrečné (?) titulky, které proletí filmem zhruba uprostřed stopáže? Nepochybuju o tom, že jinde než v kině se na to dívat nedá. Už první půle, kdy se střídaly jednotlivý dialogy, jak by kdo koho chtěl ojet, se táhla. Druhá půle, kdy všichni byli sjetí, se sice netáhla, ale v počítači bych ji nedal, taky by mě nudila. Paranoie a šílenství jsem nějak nemohl uvěřit. A filozofickýmu podtextu, ujasňovanýmu na průběžných rádoby hlubokomyslných citátech, už vůbec.I navzdory účasti Sofie Boutelly, kterou jsem si dosud jako blondýnu neuměl představit, a taková je z ní kočka. Gaspar Noé mým oblíbencem ale fakt nebude. Pokud tento film tak moc ohromil Cannes i - co tak čtu ve zdejších komentářích - Karlovy Vary, je to další doklad toho, proč se podobným akcím vyhýbám a vyhýbat vždy budu. (25.10.2018)