Climax

Gaspar Noé s nejsilnější dávkou lsd. Kamera opět působivě experimentální. Statiku zde nehledejte. Nejhorší ale je, že Noé nepřináší, ani nesymbolizuje filmem žádnou výpověď a zanechává divákovi pouze vizuální efekt a ještě k tomu na hranici snesitelnosti. V rámci nočního festivalu skvělá věc, ale pro mě i přes lásku k experimentálním filmům příliš slabé. [MFF Cinematik 2018] (16.09.2018)

Taneční horror! Už jen na základě žánrového zařazení jsem měl jasno, že Climax musím vidět! Konalo se moje druhé setkání s Gasparem Noém po Lux Æterna... a opět se stalo, že mě Noé dokázal i nadchnout i ke konci otrávit – byť tady naštěstí méně, v rámci žánru funkčně, s jistým uzavřením a epileptickým peklem v přijatelné podobě. Vyzdvihnout musím už jen práci s neotřelým žánrovým spojením tanečního horroru: Obojí se tu často propojuje, např. v úvodě postavy zmiňují, čeho se bojí a zároveň mluví o tanci, celý děj probíhá během taneční zábavy, která v pozměněné podobě s horrorovým zvratem pokračuje dál i se psycho atmosférou v boji o přežití; děsivý záchvat jedné z tanečnic probíhá vyloženě v tanečních kreacích atd. Obě taneční sekvence z první poloviny mě naprosto uhranuly a přinesly samostatný zážitek navrch, barevné titulkové nápisy uprostřed filmu jsou skvělým vyvrcholením nabité barevné atmosféry před zásadním zvratem... a pokud jsem už u titulků, dostalo mě, že nejen úvodní titulky, ale i klasická loga produkčních společností(!) jsou zde oproti 99% produkce vložená mezi jiné scény ve chvíli, kdy už je divák pohlcen atmosférou a prostřihy na ně přijdou za hudby v již plně běžícím filmu. Zkrátka celkově originální koncepci nekonvenčního, přesto divácky atraktivního filmu má zde Gaspar Noé zmáklou do úplně posledních detailů, jak se vidí málokdy – dále např. sbírka knih a filmů inspirujících Noého, kterou si divák může v prvních minutách vedle televize prohlížet v případě, že se u sestřihu mluvících postav začne nudit... Výhrady ale jsou, hlavně si Noé neodpustil samoúčelné naplnění pár scén až úchylnými řečmi o sexu a také k závěru Climax přecházel do tak extrémního psycha, kdy jsem váhal, zda se mi navzdory intenzívnímu zážitku ještě líbí. Jenže zážitek byl natolik intenzivní a nezaměnitelný, že se ke 4. hvězdičce jasně přikláním. [75%] (24.03.2024)

Z hloubi já bych spíš rád zařval, že je to jen ODPUDIVÁ BEZOBSAŽNÁ FEŤÁCKÁ ALTERNATIVA PLNÁ DIVNOLIDÍ A NOÉ UŽ SE ZAHONIL MOC DALEKO (což není úplně nepravda), audiovizuálně ale zase jednou nášlap a místy magnet do tý míry, že mi nic pod 3* s klidným svědomím stejně neprojde. Škoda absence pořádně sick vyhrocení ve finále, radši bych od něj přeci jen něco dějově "normálnější" a v sobě bližším prostředí, nejsem nej cílovka, pořád ale uznání a jako slušně podaná a mile intenzivní jízda. (31.10.2018)

Jak vidím Gaspar Noé, hned jsem v pozoru. Počítám s abstraktním námětem, absurdním zpracováním a celé to bude na atmosféře devadesátkového francouzského techna a houseu. Tady prostě není moc co řešit. Filmařsky je to skvost. Úvodní taneční scéna představuje, že i v tom největším tanečním zmatku se dá najít obrovský kus linearity. Výbornej vstup do světa tanečníků, kteří následně trošku nudně kecají nesmysly do kamery, aby se představili. V tu chvíli režisér zajímavě odkazuje na osmdesátkové horory, čímž si u mě taktéž vysloužil respekt…no a pak to vypukne. Nemá smysl cokoliv psát, tohle se musí vidět. Šílenství na filmovém plátně, záběry, které si hrají se zvuky, obrazy, s pozadím, kamera, co vytváří neuvěřitelné kreace…a především dění, které si nevymyslíte. (16.06.2021)

Nevěříš, nechápeš, ale jedeš v tom s nima, díky Gasparovi zručně natočené hudební i obrazové intezivnosti. Ovšem kromě dokonalé obsahově prázdné provokaci nic jinýho nedostaneš. Jsem rád, že jsem měl možnost vidět zrovna Gaspar Noého na projekci osobně, celou jsem mu koukal na hlavu v naděju, že se dostanu uvnitř a zřím. (24.10.2018)