Poslední večery na Zemi

"Usnul jsem v kině a když jsem se probudil, nikdo tam už nebyl a všude byla tma." Gan Bi je vzácný případ mladého, neobroušeného talentu, který stále dokáže věrně znázornit mladistvý odpor, melancholii, fatálnost a potřebu útěku téměř pozbyté cynismu typického pro sebelepší otřískané artové filmaře (zejména evropské). Proto jsou jeho postavy kombinací dospělé únavy s dětskou naivitou a tedy naplnění docházejí jen skrze logiku snu oproti pro ně daleko sureálnější a nepochopitelnější realitě. Ten film je totiž vlastně akt odporu vůči bdění, tolik pochopitelný pro mladého citlivého tvůrce žijícího v technokratické despocii. Sic se to celé může zdát jako příliš okatá cinefilská lázeň (přímé citace Tarkovského a stejný dějový koncept jako Lynchův Mullholand Drive), vše je odpuštěno v druhé polovině, která je realizací snu tolik povědomou, že se před ní nedá obrnit. A kvůli ní by se film měl povinně promítat od tří ráno. Mimochodem pokud během sledování budete mít na patře ten film, který vám to ještě mohlo připomínat, ale nemůžete si vzpomenout, tak je to Trierova prvotina Element of Crime, která též v neonoiru okatě projevovala lásku k Tarkovskému a natočil jí osmadvacetiletý hejsek fascinovaný objevováním limitů pohybu kamery. (03.09.2019)

Brutální facka od abstraktního artu a řádná kopa otravnosti a nudy. Zpočátku to vypadá na příběh s pátráním, ale nějak se to vykolejí do typu zábavy a nulové satisfakce ala Stalker a když dojde k onomu proklamovanému závěrečnému bloku bez střihu, můžete to sice obdivovat, ale pokud se zamyslíte, co jste těch 50 minut sledovali, obdiv vychladne. Několikaminutový záběr deště ze Stalkera tu dostal novou výzvu od pětiminutového pojídání jablka; pokud nenávidíte čínská přísloví a moudrosti, tady jsou tímhle způsobem vyjadřování napsané všechny dialogy; a ještě bych řekl, že tento film rozechvěje srdce fanouškům kapely Venga Boys, které bych teda na projekci artu nečekal. (15.06.2019)

Záverečná scéna je perfektná (hlavne v momentoch, keď pripomína Wonga) a vôbec by som sa nehneval, keby to bol celý film. Cudzie sny mám rád. Len keď zo 140 minút som nepochytil praktičky nič z deja (možno tie hodinky), a že to nič bolo naozaj extrémne rozťahané, asi  by som bol pokrytec, keby som dal viac jak 3*. Lebo ja som ten film pochopil. Ale nemôžme sa baviť o príbehu. Pretože môžete dať preč ľubovolnú polhodinu z ktoréhokoľvek miesta a výsledok bude rovnaký. (29.12.2021)

Magické kino od cinefila pre cinefilov. Nedivácka, no čarovná meditácia o hľadaní stratenej lásky pozostáva z dvoch filmov: prvý je melancholickým neo-noirom o spomínaní a hľadaní s fotkou v ruke a ten druhý je snovou (filmársky exhibičnou) básňou, takisto o spomínaní (a blúdení). Vo filme odznie, že sen je len zabudnutá spomienka. Niekto iný zase raz povedal, že tie najlepšie filmy sú ako sny. http://www.kinema.sk/recenzia/38254/posledne-vecery-na-zemi-di-qiu-zui-hou-de-ye-wan.htm (05.06.2019)

A dost, už minutu se tu snažím jinými slovy popsat totéž, co lapidárně shrnul DaViD´82: "Drtivé vítězství (zpočátku) podmanivé (později pouze otravné) formy nad obsahem, emocemi, časem i divákem a jeho bdělostí." Cituju svého oblíbence, protože je jako tak často výstižný a protože žádnou další minutu už tomu počinu věnovat nehodlám. *~ (27.12.2021)