Maják

Na pouhých několika metrech čtverečních, ale meteorologické podmínky, nátura obou mužů i filmařská vynalézavost brzy dovedou hrdiny do stavů, v nichž už nebudou schopni nalézt sami sebe.Režisér Robert Eggers se před pěti lety proslavil debutem Čarodějnice, který získal cenu za režii na festivalu Sundance. V této možná až příliš ambiciózní hře s hororovými prvky a americkou historií prokázal zálibu v dávných příbězích. A také hned dostal nabídky režírovat pro velká hollywoodská studia. Místo toho se ve svém druhém snímku teď vydává na vlny, které jsou ještě vzdálenější hlavnímu proudu. Maják je natočený černobíle na klasický filmový pás, ve skoro čtvercovém formátu. Už tím, ale také herectvím či obrazovými kompozicemi upomíná na výraznou estetiku rané kinematografie, na expresionistické snímky či sveřepá, duchovně laděná díla dánského filmaře Carla Theodora Dreyera.Zároveň je to neuvěřitelně zemitý film, plný deště, vlhka, kamení i hlíny. A také tělesných projevů dvou mužů prosáklých lacinou pálenkou, jejíž zásoby se pro ně v jisté chvíli stávají podstatnější než dostatek proviantu.Eggers nesestavil jen dílo plné citací a odkazů. Mnohem spíše natočil jednoduchou atmosférickou historku o rozporuplné povaze mužů, kteří jsou zároveň dobrodruhy i troskami na pokraji lidskosti.Maják nestojí na ději, vše utáhne atmosférou a výkony herců, kteří pod náporem přírodních podmínek, zlověstně se chovajících racků i povah svých rolí museli zjevně prožít dost náročné natáčení. Například Dafoe prskající svůj úsečný, přerušovaný monolog, zatímco mu na obličej a do úst dopadají hromady hlíny, patří k nezapomenutelným scénám. Pokládal jsem si otázky: Kdo je kdo? Kdo komu lže? Jakou roli v příběhu hrají mytické sirény?Je to snímek obtížný na pohled i na poslech, přesto od něj nelze odtrhnout zrak. (22.03.2020)

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10 (29.12.2019)

„Na 4 týdny!“ - „Ne, pane. Dík.“ - „Přináší to smůlu nedokončit přípitek, chlapče.“ - „Nemyslel...nechtěl jsem vás urazit.“ - „Člověk, který nepije, ať raději dobrý důvod k tomu má!“ - „Já nemám...pokud jsem to dobře pochopil, je to proti předpisům, pane.“ Ale s předpisy tu nepořídíte, ne u šéfa, jehož trávení není ten největší problém…Jestli něco (dlouho) fungovalo, tak atmosféra. Hudba, zlověstná hejna ptáků (není radno si s těmi opeřenými bestiemi zahrávat!), neustálé hučení, vítr, vlhko, samota ve 2…a krom práce se dá leda tak masturbovat u dřevěné figurky mořské panny a večer si prolévat hrdlo kořalkou pochybného původu. To pak může jednomu hrábnout…a to je ten zásadní problém. Nejdřív tolik nevadí, že je film každou minutou větší psycho, ale režisér to neukočíroval. Děj byl stále víc mimo a závěr už je vyloženě (nudné) fiasko (ani výborný Dafoe to nemohl zachránit). A nedočkal jsem se uklidňující informace, že nebylo ublíženo žádnému rackovi…ehm, každopádně u mě zůstala pachuť z promarněné látky, tudíž celkově lepší 3* jsou tak akorát. (21.06.2020)

Dosť možno najoriginálnejší film uplynulého roka. Eggers opäť režíruje spôsobom, že máme dojem, že sme našli niekde pod skalou filmový pás nakrútený v dobe, kedy sa príbeh odohráva. Pattinson predvádza zrejme najlepší výkon kariéry, Dafoe je, ani to netreba písať, opäť geniálny. Zabudnete, že sledujete týchto hercov a vnímate už len postavy. Na konečný verdikt ale treba vidieť film v kine, čo sa našťastie začiatkom januára na Slovensku uskutoční, človek občas dostane vianočný darček s oneskorením. Ono s týmito arachaickými eng titulami toho divákovi dosť unikne. K absolútnej spokojnosti mi chýbal nejaký ten twist, ale všetko sa ozrejmí asi až po tom druhom pozretí a tentokrát na veľkom plátne. Každopádne má to dosť spoločného s Prometheom a gréckou mytológiou a dosť možno iba v spojení s tým film doceníte. (30.12.2019)

Vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivé a nehorázně působivé psychologické drama s hororovými prvky, inspirované námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně. (08.10.2019)