Zadzwońcie do mojej źony
What Will My Wife Say to This?
Režie:
Jaroslav MachKamera:
Boguslaw LambachHudba:
Władysław SzpilmanHrají:
Barbara Połomska, Josef Bek, Wieńczysław Gliński, Hanka Bielicka, Jadwiga Chojnacka, Stanisław Jaworski, Jiřina Petrovická, Wacław Jankowski (více)Obsahy(1)
Zahraniční výjezdy nebývají bez rizika: studijní pobyt českého spisovatele, který v Polsku potká půvabnou dívku, sice skončí bez manželské nevěry, ale podezření přesto zůstává. Koprodukční projekt složitě hledal společnou řeč a nakonec uvízl v dávno vyšumělých schématech. O Polsku, kde tehdy vznikaly takové filmy jako Popel a démant, nic nevypovídá. Za zmínku stojí, že hudbu napsal Wladyslaw Szpilman, pozdější hrdina Polanského válečného dramatu Pianista. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Komedie o studijním pobytu českého spisovatele v Polsku a jeho peripetijích tam, který neskončil manželskou nevěrou, ale málokdo tomu věřil. Hodně špatně až těžkopádně zkonstruované zdůvodnění plánované spolupráce dvou znárodněných kinematografií. Komické prvky tu jsou zastopeny především v jazykové bariéře.. Spisovatelka Irena a spisovatel Tůma (Josef Bek). Co se tehdy skutečně dělo v Polsku na to se zas až tak nehledí a není to ve filmu vidět, ale ty koupajicí se krásky na mořském pobřeží ty dali všem asi na chvíli zapomenout. S těmi se možná tehdejší diváci spokojili. ddt: Barbaře Połomské (Irena) to slušelo:-) ()
Tak jasně, že jako vždy, strhávám čtyřicítku za absenci titulků. Uznávám sice, že u polštiny nejsou až tak potřebí, ale jak pro koho. Já, odchován televizí Katowice, jsem neměl problémy. Ale už třicet let jsem polsky nemluvil a polštinu neslyšel. A když to tam ty ženské spustily jako kulomet, měl jsem potíže jim porozumět. Zpočátku film vypadal velmi dobře, pak se zvrhnul v komentovaný dokument. Naštěstí jen na chvíli, ale monolog hlavního hrdiny „jel“ celý film, a to mne hodně iritovalo. Tím to scénarista pohnojil ještě více, než pohnojeno bylo. No, nakonec jsem se rozhodl nedat to nejnižší hodnocení, ale kdybych se chtěl dívat podruhé, tak by mě musela husa kopnout. ()
Je třeba poznat celou šířku a...ehm...hloubku života, praví spisovatel Vladimír Tůma při pohledu na svou přitažlivou polskou společnici. Možná, že účel světí v tomto případě prostředky, nicméně navzdory jisté těžkopádnosti se z onoho česko-polského přátelství vyklubal poměrně zábavný melodram, v němž prim hraje ironický vnitřní hlas Josefa Beka a vskutku záviděníhodný sex-appel Barbary Połomské. A pak věřte mužům. Nebo raději Mickiewiczovi? ()
Pokus manifestovat polsko-české přátelství prostřednictvím groteskní anabáze s. spisovatele úporně hledajícího sujet k odpovídajícímu angažovanému dílku je spíše bezděčným varováním před gordickými zauzleninami apriorismů, jež jeho kontakt se „severními sousedy“ „zprostředkovávají“ (a tedy skutečnému poznání překážejí), než pikareskní iniciací, o niž tvůrcům zřejmě původně šlo. Bludný bedekr. ()
Z historického hlediska, za barvu a koprodukci. Jako koprodukční komedie je to snesitelnější, než Hvězda jede na jih, a zároveň je to celkově lepší, než obdobně snaživý pokus o současný film, o dva roky starší projekt Nezlob, Kristino! Přesto v kontextu s první zvukovou koprodukcí Československo-polského filmu, zůstává Co řekne žena... stejně nevynalézavá jako Burianových Dvanáct křesel. Změnila se pouze pozice Čecha z tápajícího cizince v zamilovaného nadšence. ()
Reklama