V Mosulu

Človek koruna tvorstva...? Veľký obdiv reportérke, že mala odvahu pohybovať sa v prvej línii s najostrejšími chlapmi v Iraku, ktorí oslobodzujú a čistia mesto dom po dome, pričom v každom z nich môže číhať smrť v podobe nastraženej výbušniny alebo bojovníka Islamského štátu. Pri ich zajatí ma prekvapilo, ako sa k tým zabijakom detí správali, každý len dostal od každého vojaka slabú rituálnu facku. Nepovažujem sa za útlocitnú povahu, ale to utrpenie ťažko ranených detí v provizórnej nemocnici bolo na mňa priveľa. A to som videl len televíznu verziu, nechcem si predstaviť, čo by bolo v plnej verzii, asi nevhodnej pre bežnú verejnosť. Je to hnus, ale Jana Andert si za všetko zaslúži plný počet, jej zábery sa možno ocitnú o desiatky rokov v nejakej dokumentárnej sérii Apokalypsa Mosul. (22.01.2019)

Klobouk dolů za odvahu přinášet informace přímo z bitvy. Toto je pravý obraz politiky západních demokracií. Země sužovaná roky civilní válkou, města srovnaná se zemí, nekonečné oběti obyvatelstva a lidí, kteří musí vzít do rukou zbraň proti všem, kteří jim vyhlásili válku. Snad jen titulek: "Šlo o nejničivější a nejkrvavější městskou bitvu od druhé světové války" je zbytečný, jelikož to není pravda a to ani v té oblasti, stačí se podívat na Sýrii. (01.02.2019)

Viděl jsem televizní verzi, ale i ta dost dobře vykresluje atmosféru, která musela v Mosulu panovat, resp. bychom ji tam našli nejspíš i dnes. Líbilo se mi minimální zasahování dokumentaristky a zároveň to, že se člověk dokáže plně orientovat, kde se zrovna nachází, co se děje. A také jeden z důkazů, že česká dokumentaristika nepatří na dno žumpy, což mi párkrát nedávno přišlo. (02.02.2019)

Takhle vypadá válka; nebo spíš místo nepamatující mír. Kde telefony s kamarády a rodinou narušuje řev ostré palby, která vás může každou chvíli zabít. Kde je smrt naprosto normální, ale přesto stále stejně děsivá a bolestivá, spíš prožraná i do každodenna těch, co veskrze náhodou přežijí a musí na ni hledat odpovědi. A to vše natočené lakonickou režisérkou, která prostě vezme kameru a vydá se na jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi... (16.03.2020)

Nekonečné hromady trosek vyvolávají svojí bezútěšností tíseň a zvuková stopa výbuchů a výstřelů skutečně napomáhá pocitu autenticity do té míry, že si připadáte, jako byste stáli v epicentru bitvy. Záběry na vyděšené uprchlíky a raněné děti jsou emocionálně působivé, o tom žádná. Na druhou stranu i odvaha Jany Andertové má - a logicky musí mít - své meze. V některých záběrech se vojáci Golden Division spíš předvádějí na kameru a jinde zase s největší pravděpodobností před kamerou své emoce krotí. Čekal bych, že se reportérka pokusí vojákům dostat více "pod kůži", přimět je k cenným osobním výpovědím. Rozsáhlejší mohl být i zasvěcující komentář. Obecně jde o dokument, který útočí spíš na city, než by diváka bombardoval informacemi a zasvětil ho hlouběji do problematiky. Osobně dávám přednost spíš tomu druhému, takže za mě jen 65 % celkového dojmu. (02.02.2019)