V Mosulu

Nekonečné hromady trosek vyvolávají svojí bezútěšností tíseň a zvuková stopa výbuchů a výstřelů skutečně napomáhá pocitu autenticity do té míry, že si připadáte, jako byste stáli v epicentru bitvy. Záběry na vyděšené uprchlíky a raněné děti jsou emocionálně působivé, o tom žádná. Na druhou stranu i odvaha Jany Andertové má - a logicky musí mít - své meze. V některých záběrech se vojáci Golden Division spíš předvádějí na kameru a jinde zase s největší pravděpodobností před kamerou své emoce krotí. Čekal bych, že se reportérka pokusí vojákům dostat více "pod kůži", přimět je k cenným osobním výpovědím. Rozsáhlejší mohl být i zasvěcující komentář. Obecně jde o dokument, který útočí spíš na city, než by diváka bombardoval informacemi a zasvětil ho hlouběji do problematiky. Osobně dávám přednost spíš tomu druhému, takže za mě jen 65 % celkového dojmu. (02.02.2019)

Viděl jsem televizní verzi, ale i ta dost dobře vykresluje atmosféru, která musela v Mosulu panovat, resp. bychom ji tam našli nejspíš i dnes. Líbilo se mi minimální zasahování dokumentaristky a zároveň to, že se člověk dokáže plně orientovat, kde se zrovna nachází, co se děje. A také jeden z důkazů, že česká dokumentaristika nepatří na dno žumpy, což mi párkrát nedávno přišlo. (02.02.2019)

Jana Andert, talentovaná reportérka a dokumentaristka, se vydává doprostřed Mosulu, mezi jednotky Golden Division a přímo do přední linie bojů s Islámským státem. Z první ruky tak zprostředkovává záběry z předních linií, ze samotné armády, která patří k jedné z nejprestižnějších v oné oblasti, z každodenního života místních obyvatel a z místních stanů zdravotníků. Andert se daří výborně přenést místní atmosféru, každodenní čekání v sutinách města, blízkost výbuchů, sebevražedných atentnátníků i sniperů, na což ovšem vojáci Golden Division reagují profesionálním chladem a rychlou akcí. Místní jsou postupně zatlačeni do nebezpečných oblastí, kolem leží spousta mrtvých těl, běžná irácká armáda utíká z boje. Jednotky ISIS zabírají jejich pozice a Golden Division se ocitají v obklíčení. Jana Andert přináší obrovsky silné svědectví, které dovede probudit z otupělosti, k níž mnohé diváky dohnaly často neautentické televizní reportáže. (05.07.2018)

Zdar přeživším! Válka je tolik omílané téma. Ve zprávách o ní slyšíme každou chvíli. Točí se o ní realisticky zpracovávané filmy. Já osobně jsem tak trochu laxní k takovému tématu a tak trochu zblblej právě ze všech akčáků a thrillerů. Proto bylo sledování reality pořádnou fackou. Člověk si uvědomí jaké štěstí má už jen proto, že žije tady a má všechny končetiny.. Jana Andert se nebála následovat vojenskou jednotku do mrtvolami posetých ruin, polní nemocnice, ani pod ostrou palbu. Je to velice smutný pohled. Svět není v pořádku. Kéž by to všechno bylo jenom filmově.. Woo. (04.07.2018)

Veľký klobúk dole pred reportérmi a novinármi, čo sa na toto dali. Toto je práca, ktorú treba oceniť a ako jedinú ju považovať za niečo, čo možno spájať s žurnalistikou. Nie tie odpady, čo prekladajú články na Topkách a do životopisu si napíšu, že novinár a pritom ani z češtiny do slovenčiny preložiť text nevedia. Niektoré zábery sú tu fakt husté a je až na zamyslenie, v akej atmosfére musia obyvatelia týchto zón žiť. Na jednej strane vidíte, ako prebieha domová prehliadka pri jednom dome, kde sa normálne majiteľa domu pýtajú rôzne otázky, rozhovor prebieha pomerne kľudne, no v tom istom čase môžete počuť, ako niekde naozaj blízko prebieha permanentná streľba. Apropo sa treba už zamyslieť - v Iraku sme zvrhli diktátora a prišlo zabíjanie, v Lýbii sme zvrhli Kaddáfiho a prišla obrovská učenecká kríza a krajina je v dezolátnom stave, v Sýrii podobne dajme dolu Asada a boje sú tam nekonečné, na Ukrajine prebehla revolúcia a na východe majú vojnu a vstup do EÚ takmer vylúčený. No a teraz ideme zvrhnúť diktátora Lukašenka. Som zvedavý, ako to dopadne. (18.08.2020)