V Mosulu

Takhle vypadá válka; nebo spíš místo nepamatující mír. Kde telefony s kamarády a rodinou narušuje řev ostré palby, která vás může každou chvíli zabít. Kde je smrt naprosto normální, ale přesto stále stejně děsivá a bolestivá, spíš prožraná i do každodenna těch, co veskrze náhodou přežijí a musí na ni hledat odpovědi. A to vše natočené lakonickou režisérkou, která prostě vezme kameru a vydá se na jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi... (16.03.2020)

Veľký klobúk dole pred reportérmi a novinármi, čo sa na toto dali. Toto je práca, ktorú treba oceniť a ako jedinú ju považovať za niečo, čo možno spájať s žurnalistikou. Nie tie odpady, čo prekladajú články na Topkách a do životopisu si napíšu, že novinár a pritom ani z češtiny do slovenčiny preložiť text nevedia. Niektoré zábery sú tu fakt husté a je až na zamyslenie, v akej atmosfére musia obyvatelia týchto zón žiť. Na jednej strane vidíte, ako prebieha domová prehliadka pri jednom dome, kde sa normálne majiteľa domu pýtajú rôzne otázky, rozhovor prebieha pomerne kľudne, no v tom istom čase môžete počuť, ako niekde naozaj blízko prebieha permanentná streľba. Apropo sa treba už zamyslieť - v Iraku sme zvrhli diktátora a prišlo zabíjanie, v Lýbii sme zvrhli Kaddáfiho a prišla obrovská učenecká kríza a krajina je v dezolátnom stave, v Sýrii podobne dajme dolu Asada a boje sú tam nekonečné, na Ukrajine prebehla revolúcia a na východe majú vojnu a vstup do EÚ takmer vylúčený. No a teraz ideme zvrhnúť diktátora Lukašenka. Som zvedavý, ako to dopadne. (18.08.2020)

Z těch 3 dokumentů co jsem měl možnost na toto téma nejslabší. Nešlo mě se do toho vžít a sledovat to nějak s napětím jako u předchozích dvou. Docela mě překvapilo, že to vysílala Čt televize známá svou lží propagandou islámu a vymýváním mozků (Déčko by mohlo vyprávět). To s tou největší bitvou je těžký úlet jen při obléhání Moskvy nacisty tipuji, že umřelo daleko více lidí. Optimálně 2 za to, že to točila Češka jednu přihodím. P.s. ty bojovníky Isis bych rovnou střílel oni by se s nimi taky nepáraly. (01.02.2019)

Dokument je to šílený z ještě šílenějších míst a ač se považuji za otrlého diváka, který už na obrazovce viděl lecos, v jednu chvilku jsem zvažoval, že to vypnu. Dívat se na zraněná batolata lapající svými malými tělíčky po vzduchu, holčičku držící si pahýl místo ruky, jakéhosi chlapce běžícího ulicí odkudsi z z místa výbuchu a chuchvalců prachu s bezvládným tělíčkem kojence... To jsou šílené záběry. A to věřím, že nám ještě Jana Andert neukázala všechno. U sledování si človék musí neustále říkat a děkovat štěstí, že se narodil zrovna a právě tady. A že i když nám zdražili paštiku, nesmíme dělat ohňostroje a na FB panuje cenzůra, máme se jak prasata v žitě. Nemáme si vůbec nač stěžovat! Ale vůbec na nic! Nezasloužili jsme se o to, ale měli jsme tu kliku, že jsme se narodili na zrovna hodně bezpečném kousku zěmě. A jelikož si opravdu myslím, že stejně jako v minulých stoletích křesťanství, tak teď půlka světa tone v krvi kvůli islámu, měli bychom se zasadit aby se sem to náboženství násilí nikdy nedostalo a nezakořenilo tu. Źádná diverzita. Prostě ne. Stačí se podívat jak vypadá Evropa na západ od nás. Vezmete si domů přivandrovalce z Afriky a on vám udělá Afriku z vaší země. Druhé co mne škovalo v dokumentu byly ty prázdné pohledy všech přeživších. Chlapci zavazují skalpovanou hlavu a on jen sedí a kouká. Jasně, byl určitě v šoku, ale i spousta tázaných kolikrát až neuvěřitelně v klidu odpovídala o svých příbuzných, že zůstali tam, že jsou mrtví, nebo že je odvedl ISIL... Jako kdyby mluvili o tom, že syn s manželem šli na fotbal... Šílené. Ač byl Saddám jakej chtěl, udržoval v zemi ordung. A to platilo i o Kaddáfím a dalších... Vkrádá se tak kacířská myšlenka, že někde ve světě, kde na tom ještě nejsou s tou demokracií tak daleko prostě ta diktatura funguovala, ba co víc, možná být i musí. * * * * (13.01.2024)

Viděl jsem televizní verzi, ale i ta dost dobře vykresluje atmosféru, která musela v Mosulu panovat, resp. bychom ji tam našli nejspíš i dnes. Líbilo se mi minimální zasahování dokumentaristky a zároveň to, že se člověk dokáže plně orientovat, kde se zrovna nachází, co se děje. A také jeden z důkazů, že česká dokumentaristika nepatří na dno žumpy, což mi párkrát nedávno přišlo. (02.02.2019)