Slídil

Zaujímavý film, v ktorom dvaja vynikajúci herci, priestory starého anglického zámku, výborne napísané dialógy a dej s niekoľkými zvratmi udržia pozornosť diváka celých 138 minút, aj keď sa to spočiatku zdá byť takmer nemožné. Výnimočne som si všimol aj kvalitného dabingu, predovšetkým zásluhou Vladimíra Brabce. Milovníkom klasických detektívok a anglického humoru ubiehal čas ešte rýchlejšie ako mne. Napriek tomu, že som filmom nebol sklamaný, nedokážem mu dať štyri hviezdičky, ako väčšina mojich obľúbených užívateľov. Najmä preto, že podľa mňa patrí do divadla. (13.09.2012)

Sleuth je inteligentná komerčná zábava. Cieľom tvorcov bolo asi natočiť čo najdlhší film v jednom dome s dvoma postavami, ktorý by nás tak zaujal svojou zápletkou a vývojom, že by nikdy nenudil. Tvorcom sa to podarilo. Nepodarilo by sa im to však bez hercov, ktorí neboli typické herecké hviezdy, ale typické charakterové herecké hviezdy. Film sa snaží urobiť zo svojho divadelného základu svoju výhodu, čo sa deje málokedy, prevažne sme svedkami snahy o prevedenie divadelných prvkov na filmové pravidlá. Sleuth je asi jediný film, na ktorý si momentálne spomínam, kde je jeho priznaný divadelný základ jeho skutočnou devízou. (07.08.2012)

Mistrovská černá komedie pro dva až tři herce. Laurence Olivier hraje sebestředného autora detektivek. Opustila ho žena, utekla s mladším a protože se s tím starým jezevcem už nehodlá setkat, pošle svého zajíčka Michaela Cainea, aby dojednal podrobnosti majetkového vyrovnání. Olivier využije příležitosti a aby si zchladil žáhu, rozehraje s Cainem zlomyslnou hru plnou ponižování. A vůbec si neuvědomuje, že to vše se dá otočit jako přesýpací hodiny... Součást extratřídy mých nejoblíbenějších filmů. 100 % (22.02.2003)

Léta před surově trýznivými hrami o přežití, či temnými hrami režiséra s divákem existovala jedna výsostná škatulka Slídila - jedno žezlo ultimátního hráče, dávajícího pojmu "Kanadský žert" nový rozměr, které si během svého představení přehazovali dva "maniaci" absolutně neznající limity "rozumné" zábavy. Film představuje nejen nadpozemsky chytrou a psychologicky krutou hru postav, ale opět i určitou hru s divákem, kterému nenápadně předkládá drobné indicie, přičemž záměrně pozapomíná řict, že se něco hraje. O zábavnost a svižnost pohybu se starají, resp. mají starat teatrální, místy až prozaicky básnické dialogy a gesta, ale bohužel (nejen) díky tomu působí první polovina poměrně neseriózně a paradoxně nudí... 8/10 (26.02.2010)

Dva (si) hrají a třetí se baví. Ale klidně může hrát s nimi, počet hráčů není omezen. Podivuhodně přímý úvod budí dojem, že před nás byly vyloženy všechny karty a že s námi bude jednáno na férovku, což je nejen lákavé, ale také blbost. První zvrat vše mění. A když byl stejný fígl použit podruhé a potřetí, znovu jsem naletěl. Oba dva pánové zvládají své party bravurně. S anglickým humorem a elegancí vlastní téže krajině. Nesmíme opomenout ještě jednoho aktivního hráče: Joseph L. Mankiewicz svou režií důmyslně mate. Prostříhává na objekty, které pod jeho vlivem začnete považovat za důležité, ačkoli třeba vůbec nejsou. Nepodstatné detaily a nejistota, jestli se předpokládá znalost toho, co některá z postav neví, vedly v mém případě – vždy až do odhalení stěžejního faktu – k vytváření různých hypotéz, kterážto aktivita nemusí nutně skončit s filmem (jaký má třeba význam červený plášť do deště a k němu náležející klobouk?). Všechno je jenom hra. Možná. Všechno je jenom film. Nepochybně. Pomalu dovírám ústa otevřená dokořán z úžasu nad více než dvěmi hodinami naprosto strhujících výměn vypilovaných vět mezi dvěma herci a doufám, že Slídila někdy spatřím tam, odkud přišel a kde je dojem hry ve hře bezesporu ještě o pár jednotek působivosti vyšší – v divadle. 90% Zajímavé komentáře: Psema, Lookass (17.01.2010)