Sebelum Iblis Menjemput

Timo Tjahjanto je satan, čo dokázal jedným z najlepších hororov desaťročia, neskutočnou jazdou Safe Haven (segment z poviedkového V/H/S 2, ktorý spolurežíroval s Garethom Evansom). Sebelum Iblis Menjemput je celovečerák a situácia mi trocha pripomenula nejakého úspešného poviedkového autora, ktorý si trúfne na horor, no ešte je vidno, že na dlhší rozsah tak úplne nemá, že jeho polom pôsobnosti je poviedka. Napriek tomu nemám to hororové srdce dať tomuto miestami tiež značne šialenému kúsku menej, ako 4*. Proste nemám, zabite ma za to. Pritom konanie postáv skutočne väčšinou viac nedáva, než dáva zmysel a takmer dvojhodinová stopáž je veľmi rozsiahla. Napriek tomu som v Sebelum Iblis Menjemput cítil TOHO Tima, ktorý ma absolútne rozsekal božím Safe Haven, toho hororovca, ktorý sa nebojí prekračovať hranice a ísť na to predsa len trošku inak, než zvyšok žánrovej konkurencie. Takže s prižmúrenými očami 4*. (27.01.2020)

Když se to tak vezme kolem a kolem, takhle se už dneska moc netočí. Většina duchařin či posedlých hororů se spíš soustředí na atmosféru a bubák jako takový se v nich často jen mihne. O to víc Tjahjanto potěšil. Vyváženě zmixoval všechny žánrové ingredience do kompaktního celku, přidal něco vyzvracené krve či otevřených zlomenin a výborně zafungovaly i voodoo prvky. Jediné, co chybělo, byly lekačky, ale upřímně řečeno zase tak moc jsem je nepostrádal. Samostatnou kapitolou jsou pak masky. Tady je krásně vidět, že když se to umí, tak nejsou potřeba žádné CGI efekty, ale kolikrát stačí trocha make-upu, falešné zuby a kontaktní čočky. Problém jsem měl tak jen s protivným asijským ječením, ale to se díky výše zmíněnému dalo překousnout. Takhle jó. 85% (23.12.2018)

Jednoduchý príbeh v horore vôbec neprekáža, mimo hlavnej hrdinky je postavený na veľmi pochabých hereckých výkonoch. Timo Tjahjanto potrebuje zapracovať na určitých aspektoch a pevne verím, že sa z tunajších chýb poučí. Som ochotný ísť do druhej časti, pretože atmosféra, strašenie a masky boli skutočne na úrovni. 2/3* (02.02.2020)

Takže potvrzeno: Tjahjanto neumí pracovat s napětím (narozdíl od jeho kolegy Joka Anwara), a když už rozehraje nadějně se tvářící scénu, zabije jí buď bubákem, který vyleze přesně z místa, odkud to čekáte, anebo abnormálně dementní reakcí každé z postav. Režisér všeobecně neumí vytvořit typ hrdinky, na níž by vám aspoň trošku záleželo, a díky těm nářkům a stížnostem (holt rozvrácená rodina, jak jinak), co strká postavám do huby, se ani nelze divit. No a korunu tomuhle bizarnímu divadlu navlékne moment, kdy se jedna postava, utíkající skrz temný les, schová před bubákem za strom - s rozsvícenou baterkou! No ty krávo! Abych furt nehanil, masky jsou fajn. Ale to je pro mě fakt málo. Momentálně tak netuším, jestli mám chuť na dvojku. (20.06.2021)

Faust, Popelka, Poltergeist (nejen levitující nábytek, ale především scéna s hrobem), Evil Dead, Vymítač ďábla (divoká postel pobavila) v jednom kotlíku a navrch bubák ve skříni, bubák pod postelí, prokletý sklep, liják, bouře, voodoo panenky, zkrátka jedno klišé přebíjející druhé. Ale protože převládali démoni, respektive posedlost jimi, nikoliv směšní asijští bubáci, tak jsem byl vcelku spokojen. A také se nehrálo na lekačky, nýbrž atmosféru, což jsem zejména ocenil. Pravda, scéna v nemocnici moc strachu nenahnala, za to hledání v domě či cesta lesem jisté napětí měly. Hororový fanoušek se samozřejmě nejspíš bát nebude, ale vizuálně se mi film líbil a výše uvedené snímky neberu tak, že by byly vykradené, spíše jsem měl pocit, že Tjahjanto dal jasně najevo inspiraci a poctu. Chytré bylo také ukázat Satana jen v krátkém záblesku tak, aby nepůsobil směšně. Po dlouhé době mě tento žánr příjemně překvapil. (12.01.2020)