Sibel

Pozoruhodný film z pro nás exotického prostředí, avšak jeho téma je univerzální. Cagla Zencirci (ročník 1976) je režisérka narozená v Istanbulu, natáčí spolu s Guillaume Giovanettim. Film táhne Damla Sonmez s uhrančivým pohledem, nicméně i ostatní aktéři působí autenticky, uvěřitelně. Zajímavé komentáře: https://variety.com/2018/film/reviews/sibel-review-1202917280/ http://zone-critique.com/2018/10/26/sibel-de-guillaume-giovanetti-et-cagla-zencirci/ https://www.hollywoodreporter.com/review/sibel-review-1198763 (09.09.2019)

V první řadě musím podotknout, že oficiální obsah distributora (Cinemaxu), je snad dělaný nějakým google obsahátorem...je zcestný a jeho autor film zcela jistě neviděl. Turecká vesnice není překvapivě taková exotika, jak by se mohlo zdát, používají se mobily, sleduje se TV...přesto je v místních lidech zakořeno mnoho zvyků, které se nám mohou zdát jako z pravěku. Je to jiná kultura, kultura, které se trochu bojíme. Dvě třetiny filmu jsem byl zklamaný. Bez znalosti současného tureckého venkova nepoznáte, jak moc bylo chování Sibel "za hranicí", nedochází vám, co se vám tvůrci snaží sdělit. Jde o rodinné drama, jde o revoluci Sibel, nebo jen ukázku, jak tvrdý je venkov v Turecku? Poslední třetina mi dala odpověď a vlastně nebudu spoilerovat když napíšu, co jsem si ze Sibel vzal já. Viděl jsem, jak moc úsilí a času zabere, než se změní myšlení lidí, kteří jsou nositelé tradic, které podle mého názoru, do dnešního světa nepatří. Jeden krátký úsměv děvčátka a jedno rázné zapískání otce vytvoří vzkaz pro diváka...nehažte nás do jednoho pytle. Takže nakonec dobrý. Každopádně představitelka Sibel je nejen krásná ženská, ale i skvělá herečka...tak ukecaný obličej, jsem viděl jen u Evy Green. (02.09.2019)

Čiernomorská oblasť Turecka ma upútala už vo filme Med (2010). Husté lesy, tabakové a čajové plantáže, v jednom kuse dážď. A hlavne: žiadni zasraní all inclusive turisti. Na pozadí týchto dramatických scenérií o nič menej dramatický príbeh, ktorý sa ale rozbieha až ku koncu. Neodpustím si ale istú kritiku. Neverím totiž, že by sa okolie takto zle správalo k postihnutej mladej žene, ktorá dobre vyzerá a hlavne je dcéra samotného starostu... 3,5* (16.01.2020)

Tradice jsou jistě krásné a zajímavé, ale je otázkou, které se do té určité doby ještě hodí a které by již měly zůstat raději v encyklopediích. Tady to díky nim nemá těžké jen Sibel, ale i její sestra, otec a sousedka, stále čekající na svého milého. I když se příběh věnuje především Sibel, místa pro všechny zmíněné je v něm dost, hold když se dobře vypráví, k tomu aby bylo řečeno vše podstatné, stačí málo. Damla Sönmez však v titulní roli prakticky nesleze z plátna a je výborná, vlastně bez jediného slova (za to s velmi zajímavým pískaným jazykem) řekne vše. Například její postupné sbližování s dezertérem, scény jako ta, ve které ho učí první slova "svým jazykem", něco nádherného. Čemuž samozřejmě dopomáhá i kamera, obzvlášť v lesních scénách dokonale atmosférická, nakonec ovšem vždy z důrazem na detail tváře Sibel. 80% (26.11.2020)

Co se námětu týče, tak se zase o žádný zázrak nejedná. Holka se odlišuje, společnost se jí straní a pak přijde setkání, které jí zásadně změní život. Podobných záležitostí by se člověk jen těžko dopočítal. Nicméně Sibel se přeci jenom trochu liší. Předně je to kulturním prostředím. Vzhledem k tomu, že Turecko zatím není jako Afghánistán nebo Saudská Arábie, působí zvyky v zapadlé vesničce decentnějším a tím pádem i důvěryhodnějším dojmem. No a pak je tu samozřejmě hvízdání. Člověk by neřekl, kolik taková blbost udělá. Sice mi otitulkované pískání zpočátku přišlo trochu divné, ale postupně se z toho stala jedna z nejsilnějších devíz. Kor když netradiční způsob komunikace používala fantastická herečka. Hezké exteriéry jsou pak příjemným doplňkem. Každému to asi nesedne, ale mě se to líbilo. 80% (22.07.2019)