The Wind

Psychologický horor umně pracující s několika časovými rovinami a odkrývající myšlení hlavní hrdinky, z níž divák celých 85 minut nespustí oči a jejíž mysl je právě klíčem k uchopení celého filmu. Režisérka se nám snaží přiblížit těžký úděl a emocionální vypětí osamělých žen v době osidlování amerického západu, ale dějově The Wind nepřináší nic moc nového a obávám se, že z mé hlavy hodně brzy vyšumí. [Sitges 2018] (10.10.2018)

„Samotou mozek trouchniví, obavy z temnoty oživí.“ Liduprázdná prérie a v ní chudá farma. Kam oko dohlédne jen pustina, prach a vítr, k nejbližší osadě je to na koni několik dní. Cestu lemují hroby nešťastníků, samotou a nudou na troud uschlých hororových fanoušků. Jo jo, mít Bibli či Demons of the prairie, mohli si při filmu aspoň číst, aby zabili čas. DÉMONICKÉ OKÉNKO: [][] Co skrz něj vidíme? Ϣ Dvě barabizny na spadnutí s věčným průvanem, v komíně cos kvílí (ale Faustka to prý není) a venku ve tmě něco skučí. Kdepak vítr, pojídač duší je to, jiskrami z ohniště žhnoucí! Ϣ Kromě něho tu straší i nad krbem visící kapitální parohy, divná truhla těhotná tajemstvím a dvě šibnuté manželky usychající nudou, které střídavě tlučou špačky nebo sebe navzájem, při hře „Uhodni jméno.“ Ϣ Venku se motá zázračně obživlá koza, k tomu dvě zrakvená miminka a reverend „šířící slovo Boží“, zejména v noci a s ďábelským funěním. [][] Půl hlavy ustřelené, břicho rozpárané, střep do krku zapíchnutý, atmosféra samoty, beznaděje a deprese jak řemen... a ta moje hororačka se ofrňuje a na konci se zeptá: „A to je celý?“ Teda, já mít doma pušku... (28.11.2023)

Tak co myslíte, byli ti démoni opravdu venku v prérii, a nebo jen v hlavě nebohé Lizzy, které parádně šplouchalo na maják? Já mám samozřejmě jasno, i když komunikace s divákem byla ze strany pí rejžové místy poněkud krkolomná, protože jí trochu ujela ruka s flashbacky (ale samozřejmě chápu, že přesně to byl její záměr). A jasno mám i v tom, že tenhle film mi perfektně sednul. Pomalé zádumčivé tempo, zneklidňující atmosféra, klidná pečlivá kamera s dlouhými záběry (estetika nadřazena akčnosti), málo žvanění a o to více působivých obrazů. Nálepky western i horror sedí, ale nečekejte kdovíjakou hrůzárnu, děs je v tomhle filmu jen jemný a většinou nezřetelný, skrytý. O to víc zamrazí několik málo slušných lekaček. Nejhezčí záběr: Stín jezdce na koni (odjíždějící reverend) vrhaný zapadajícím Sluncem, se zvolna sune po zlatavě ozářeném dřevěném domě, zatímco v popředí zadumaně stojí prostě krásná Caitlin Gerard s prostým krásným účesem a v prostých krásných šatech. Maňifik. (16.03.2020)

Podle žánrové definice to žádný western není, nýbrž jde o mysteriózní drama s prvky hororu. Tedy hlavně jde o poněkud halucinogenní záležitost plnou flashbacků, kdy se nejen hlavní postava - Lizzy, ale i divák začíná pomalu ztrácet. Začátek příběhu je vysvětlen na konci, i když není zcela jasné, do jaké míry je to práce vyšinuté Lizzy (asi zřejmě všechno) a jak se na tom podílí démonická bytost, kterou kromě Lizzy ovšem nikdo neviděl. Přišlo mi to jako obří kopice puzzle, jejichž skládání je složité, protože část dílků chybí. Asi na to musí mít člověk náladu, která mi chyběla. Dobrý vizuál, místy temná atmosféra, solidní hudba, obstojné herecké výkony. Jinak až příliš zamotaná surrealistická fantasmagorie, kdy režisérka rezignovala na jakékoliv mantinely a směřování k divákovi. (05.07.2023)

Ženské (melo)drama s hrstkou starosvětsky decentních hororových prvků. Čekat hororový zážitek by ale byla chyba, The Wind je spíše o postupném odkrývání tragické události a jejím psychologickém vlivu na hlavní postavu. Hezká filmařina: širokoúhlá pustá prérie, neustále znějící zvuk větru, slušný herecký výkon Caitlin Gerard. Čtyři ale nedám, ja ty flashbackové skládačky úplně nemusím, více mě baví směřování vpřed. [Sitges FF] (13.10.2018)