Hilda

Hilda (2018) 

Hilda se z fleku řadí vedle Mikuláše, Pipi, Calvina a jim podobným raubířům s nepřekonatelnou fantazií, kteří oslovují každého s byť jen ždibíčkem dětské duše v těle bez rozdílu věku. To platí o komiksové předloze stejně jako tomto doslovném převedení/překreslení do podoby animovaného seriálu, který adaptuje úvodní čtyři příběhy (u nás vyšly ve dvou albech), obohacené o několik málo nových linií. Specifičnost světa na pomezí dětské fantazie a severských pohádek je zachována, skautská dobrodružství též. Oproti předlohám absentuje větší důraz na vysvětlení a plné vykreslení pravidel Hildina světa, není to však nahrazeno větším množstvím eskapád a zlobišáckých vychytralých nápadů. Stejně jako v předlohách platí, že o co je Pearson lepší ilustrátor, o co lépe mu jde vykreslení situací a dialogy, o to více mu to mnohdy dře v celkovém orámování příběhu a jeho uzavření. Umí skvostně pracovat s pravidly a specifiky svého světa, staví na nich, umně drobí zdánlivě nesouvisející informace a tvoří z nich uzavřený jednotný příběh a… A být hnidopich, tak si povzdechnu, že navzdory vší dospělácké sofistikovanosti skryté v dětské hravosti a šibalství, se opakovaně dopouští do očí bijících deus ex machin v závěrech. Největší problém adaptace však paradoxně je (samo o sobě skvostné) rozanimování, kvůli kterému se smazává asi vůbec největší Pearsonova přednost; nenapodobitelné umění vést a pointovat situace čistě obrazem z okénka na okénko. | S1: 4/5 | (23.09.2018)