Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (15)

Na samotě u lesa (1976)

  • Výňatek z recenze Jana Klimenta v Rudém právu (16. 9. 1976): "Autoři prý nechtěli bičovat své postavy. Snažili se prý navodit porozumění mezi lidmi. Nechtěli prý dělat satiru. Škoda. Tyhle nelidské maloměšťácké vlastnosti si právě o satiru přímo říkaly. Při posuzování takových chrakterových slabin se shovívavostí těžko vystačit. Tak vyšel nakonec film, který dospívá místy až k nihilismu. Vane z něho nikoli veselost, ale hořkost, až beznaděj. Rozhodně nedosahuje například ironického pohledu Papouškových filmů o rodině Homolkových. Při realizaci se zkušený a talentovaný režisér Jiří Menzel dopustil chyby. Postavy dvou hrdinů filmu (Lavičky a Zvona) obsadil samotnými autory Z. Svěrákem a L. Smoljakem. Jejich osobité herectví stojí ve filmu v kontrastu proti realistickému umění Josefa Kemra v roli starého Komárka a velký umělec oba nadšence přehrává ve všech směrech. Tak se - ostatně docela právem - stává děda Komárek skutečným hrdinou filmu... Nový film Jiřího Menzla tak nedosahuje úrovně předcházejícího snímku Kdo hledá zlaté dno." (NIRO)

Reklama

Reklama