Nastala chyba při přehrávání videa.
  • strom-z
    **

    Hodně rozporuplný dojmy. Prvních 15-20 minut zaujalo poměrně silně, pak se aspoň pro mě film až moc rozdrobil a výslednej dojem poměrně sklouznul (jak zmínil LeoH, pofilmová "přednáška" Laurie v Arše tomu fakt nepomohla, spíš mě přes pár zajímavejch momentů k smrti unudila). Ač je LA velmi talentovaná multiumělkyně, doporučuju hlavně její desky - ať už slavnej debut Big Science, výbornej návrat Homeland (2010) nebo něco mezi tim - neb hudebně dokáže Laurie fascinovat pořád.(31.8.2016)

  • LeoH
    *****

    Krátká verze: Má-li pro mě Psí srdce nějaký příběh, je to příběh o lovu na myšlenky a vzpomínky, vyprávěný lehce poťouchlou indiánskou babkou-šamankou. Dlouhá verze: Laurie dělá vlastně to, co dělala vždycky – ze střípků reality, útržků konverzací, zvuků, vtípků a tentokrát taky vizuálních vjemů (záběry kamer od staré rodinné „osmičky“ přes ty bezpečnostní na letištích až po GoPro na psím obojku, textury z Goyi, vlastní malby i rozpohybované kresby, problikávající kusy vět na černém pozadí…), skládá ne obraz světa, ale obraz odrazu světa v mysli. Vrství je, opakuje, pootáčí, staví do nových souvislostí a její vnitřní hlas u toho nezavře pusu (takže při sledování Psího srdce s titulky dá hodně práce uvnímat verbální i nonverbální rovinu): mluví o svém psovi, o smrti, o buddhismu, o politice, technice, o vztahu k matce, o dějinách umění, tu ocituje notoricky známý Wittgensteinův výrok, tam odvypráví nemocniční historku z dětství. Nemůžu nikomu slíbit, že se u toho nebude kousat nudou, můžu jen říct, že mně se hodinu a čtvrt tajil dech – podobně jako kdysi u nekonečného opakování smyčcového motivu v Born, never asked nebo při pohledu na drobnou ženskou postavu napodobující pohyby obrovitého Radaru. Když se úvodní sen zlomí do „cítila jsem se provinile, protože jsem to vlastně celé naaranžovala,“ slyším v tom ještě mnohem naléhavější vyjádření téhož pocitu jako v někdejším Are you talking to me, or are you just practicing for one of those performances of yours? Když se z pochmurné přednášky o sledování občanů USA najednou uhne do: „Poslední lidi, o jejichž životě se vedly tak podrobné záznamy, byli egyptští faraoni – a taky si na to stavěli obrovské baráky v poušti,“ uchechtnu se, ale zároveň dostanu závrať. Snad nějaká společná vlna, rezonance celé té změti s tím, jak funguje moje vlastní hlava, z nevědomí tahané asociace, nevím. Kdybych na to měl koukat jako na politický manifest nebo naivně dojímací příběh o pejskovi jedné bláznivé ženské nebo na to jít jinak přes racionálno, budu na tom asi podobně jako Marigold. — Živý výstup po premiéře v Arše spíš zklamal, takové roztěkané kavárenské klábosení u diáků a rozmělňování dříve slyšeného (sebereference k Laurie patří, ale tady to byl místy už spíš sebevýprodej) s neustálým koukáním na hodinky, z besedování zbyla jedna otázka a odpověď meandrující svým vlastním korytem a opakující to, co jsme si všichni den předtím přečetli na webu. Škoda.(31.8.2016)

  • Othello
    *

    Internet je film! Kastrace východoevropské filosofie do jednovětých pouček, záběry na děti a přírodu přes všemožné primitivní filtry, volné asociace, bez jakéhokoli kontextu diktované trivias vyčtené odněkud z "20 věcí, které jste nevěděli o světě kolem nás", dokonce tam jsou i mobilní videa psa hrajícího na klavír. Přesně takhle si představuju FB zeď zbohatlické ženy v domácnosti kdesi na předměstí poté, co jí odešly dospělé děti z domu. Ještě je celý ten monolog vyprávěný ve strašidelně afektovaném módu Štěpánky Haničincový. Jsem dost přesvědčen, že kdyby mě někdo posadil do kavárny naproti Laurie Anderson, do pěti minut si přehryžu zápěstí nudou.(26.12.2016)

  • radektejkal
    ****

    "Flying birds. Excellent birds / Watch them fly. There they go / Falling snow. Excellent snow / Here it comes. Watch it fall / Long words. Excellent words / I can hear them now / This is the picture... " (z alba Laurie Anderson ‎– Mister Heartbreak, 1984). Na začátku devadesátých let už už tu nebyl skoro žádný hudební potenciál, zvláště v oblasti experimentálního popu. Po 30 letech neztratily střápky příběhů propojené jednoduchou hudbou skoro nic ze své křehké poesie a prostého šarmu - ať už se jedná o skvělé ptáky nebo experimentálního psa. Experiment zkrátka muší bejt. Je jím a zůstává, protože se po její stopě, pokud vím, nikdo zatím nevydal. Pozn. 1: Film jsem viděl se španělskými titulky a tak jsme občas musel dát něčemu přednost, textu nebo obrazu. Proto doporučuji nejdřív si přečíst scénář a pak se v poklidu dívat. Pozn. 2: Plný počet hvězd nedávám jen pro slabou či skoro žádnou režii. Nejspíš ale jde film udělat i bez ní. Pozn. 3: Ještě bych možná mohl dodat, že většinu jejích "problémů" mám vyřešenou, takže mě v běžné formě už moc nezajímají. Pozn. 4: Ovšem nejenom já cituji z písní Laurie Anderson; autor třídilné kafkovské megabiografie jako moto kapitoly Popis jednoho zápasu: "We see him only in parts / The flasch of a tail, his beating heart / He's in pieces, in parts."(31.12.2018)

  • blondboss
    **

    To je tak, keď si niekto povie, že ide vypustiť zo seba všetky myšlienky a pocity a šupne ich na filmové plátno. Ono to môže dopadnúť super alebo z toho môže byť poriadna fraška. Tento snímok je niečo medzi tým, nakoľko osobne som nie veľmi pochopil pointu celého príbehu a prišlo mi to neskutočne nesúrodé. Na druhej strane ale klobúk dole pred autorkou, ktorá do toho vniesla vlastné myšlienky, vlastnú hudbu a vlastné animácie. Mňa to teda celkovo moc nezaujalo, ale holt, určite sa nájdu taký, ktorý to budú mať za cool vec. 45 %(25.1.2018)