Zdaleka

Lorenzo Vigas Castes natáčal svoj film "s odstupom", aby v príbehu vyniklo to čo podľa neho vyniknúť malo, teda neverbálna komunikácia a atmosféra. Film sám o sebe nebol zlý a záver ma dokonca prekvapil. Nedokážem však definovať či príjemne, alebo nepríjemne. Jednoducho len prekvapil. Svojím spôsobom spracovania totiž u mňa patrí do kategórie tzv. pocitoviek, ktoré vás buď úplne pohltia, alebo sa nechytáte. Mne sa stalo to druhé. Dá sa povedať, že ma to zďaleka obišlo. Preto len za tri...60%. (06.06.2017)

Upřímně? Vyprázdněná hra na efekt, ze které i přes minimum plnovousů a matéčka čpí rádobyartové hipsterství na míle daleko. Hezké, leč banální myšlenky o lásce a přátelství jsou podané bez schopnosti přenést emoce. Spousta zbytečných a nikam neplynoucích záběrů zklame stejně jako nevysvětlené a dost nahodilé motivace. Kdo bude chtít hodně šťourat, určitě si smysluplná dílčí témata najde, ovšem jako celek velké zklamání. (11.10.2016)

Já už jsem na podobný typ festivalových filmů úplně alergický. V tom, v čem někdo vidí promyšlené vyprávění a důmyslně úmyslné vypouštění informací, v tom vidím bohužel už jen pseudoartové pozérství, schovávající za zcela wtf motivaci postav a celé psychedelické dění, nějaký vyšší princip filmového umění. No way, tohle už nějak nedávám. 2/10 (28.02.2017)

Snímek o komplikovaném vztahu padesátníka a mladého kluka z caracaského předměstí. Nádherná kamera a přesné herecké výkony. O scénáři inspirovaném povídkou Guillerma Arriagy nemluvě. Režisér Loranzo Vigas tímto filmem sice celovečerně debutuje, ale debutantské neduhy nejsou naštěstí vůbec znát, naopak má divák pocit, že Zdaleka je snímkem zkušeného tvůrce. 9/10 (12.10.2016)

Nekomunikativní vyprávění, omezující informace o ústředních postavách na to, co právě vidíme, nám moc odpovědí neposkytuje. Pochyby přetrvávají i po dějovém zvratu na konci filmu, který otázky ohledně motivací Armanda a Eldera nezodpovídá, pouze nastoluje další. Jakkoli přesvědčivé jsou herecké výkony obou představitelů, z jejichž reakcí si často musíme domýšlet, koho nebo co zrovna pozorují, nepomáhají ani pochopit jednání postav, ani zmírnit odtažitost celého filmu, na které se výrazně podílí nezaujatý pozorovací styl dlouhých statických záběrů. Je na nich poznat, jak moc si režisér a kameraman dávali záležet na kompozicích, určité vzdálenosti herců od objektivu nebo hloubce ostrosti. V záběrech s Elderem například vidíme více dění v pozadí, což odpovídá mladíkově výraznější interakci s vnějším světem. Armandova izolace od okolí je oproti tomu zesílena záběry, které jej z okolního prostoru vyčleňují. Zejména zásluhou jasného, důsledně dodržovaného autorského konceptu je Zdaleka pozoruhodnou studií dvou kontrastních charakterů. Výpověď o životě v současné Venezuele ale nenabízí. Podobný příběh by se mohl odehrát prakticky v libovolném městě. Také v zanedbatelném zohlednění vlivu místa a doby na chování hrdinů je Zdaleka k vlastní škodě až příliš důsledně minimalistickým filmem. 65% (16.11.2016)