Sugar and Salt
Obsahy(1)
Na odlehlou samotu přijíždí jako každé jaro skupina kamarádů. Třicátý šestý ročník je ale jiný. Staňa nevyhrál boj s rakovinou a poprvé je jich tak o jednoho méně. Navíc Dalibor před ostatními cosi tají... Tragikomický příběh partičky padesátníků a jejich společného víkendu na chalupě kdesi v Jeseníkách citlivým a přitom nevtíravým způsobem zpracovává téma mužské nejistoty, úzkosti a bezmoci. Režisér se nechal inspirovat příběhem vlastního otce, který si ve filmu rovněž zahrál, a jeho přátel. Snímek představuje první výrazný úspěch scenáristy a režiséra Adama Martince, který byl za tento film v rámci Českých lvů nominován na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film roku. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Na první pohled, či spíše poslech bylo jasné, že se jedná o neherce, vyjma Leoše Nohy, samozřejmě. U neherců je ta výhoda, že dialogy působí často velice reálně, ale to tady neplatilo. Jediná chvilka, kdy se Dalibor otevřel ovšem nestačí, aby se film tímto tématem zaobíral hlouběji. On ten strach a nejistota, zmíněné v úvodu, moc vidět nebyly neboť k tomu postava nedostala moc příležitosti a ani rozhovory přátel k tomuto nesměřovali. Na druhé straně to může kohokoli inspirovat k častějšímu setkání a otevřenosti, neboť nikdy nevíme, zda se druhý den probudíme. ()
Docela cit pro autenticitu a vedení herců, ale zároveň bych je viděl radši užité pro nějakou chytlavější pointu, než je ona autenticita sama. Chápu, že banalita a vyčištěná preciznost "řemesla" jsou tu v záměrném kontrastu, takže vzniká dojem určitého hyperrealismu - pak bych ale bych bral, kdyby byly v kontrastu ještě o trochu větším a zase - aby z toho kontrastu něco vyplývalo. 70 % ()
Pointou samozřejmě není jen "autenticita sama". Spíše než s věrohodným, tu máme co dočinění s velmi subtilním vykreslením postav, českých mužů ve středním věku, a to se vší jejich křehkostí i (předstíraným) chlapáctvím. Pokud naši kinematografii dlouhodobě pronásleduje přízrak "chcípáků", Martinec se mu v Cukru a soli suverénně vyhýbá a dosahuje v našich končinách mimořádně nuancovaného pohledu. Z toho, co jsem v posledních letech viděl, mi to nejvíce připomnělo Western Valesky Grisebachové, což je dost velký kompliment. Jakkoli je asi ještě brzo, věřím a doufám v režisérův celovečerák. ()
Civilně, nevtíravě, ale nevyhýbavě zpředmětňované téma nejistoty, úzkosti a bezmoci "obyčejných" mužských a jejich odvahy (či zbabělosti), s níž musí chtě nechtě čelit náporu každodenního života a otazníků, jimiž na ně doléhá. Opatrné kroužení, s nímž svoje nelehké pocity nejistě a se studem sdílejí, i vzájemně se stejnou ostýchavostí kamarádsky poskytované drobné úlevy a vydechnutí, ať už skutečné nebo společně předstírané, s nímž z onoho sevření na okamžiky unikají, přechází z postav na kameru i režii a posiluje vědomí všudypřítomnosti prosakování oněch strachů a nejistot a také nepřekonatelných bariér, za nimiž stejně zůstává každý z nich se svým tázáním a trápením nepřehlušitelně sám - jen s onou neodbytně hryzavou tísní otázek, jak jsme v zápase se životem dosud obstáli, jak těžké to bude dál či jak milosrdně nebo krutě to skončí, a se svíravým tušením, že ta tíseň se bude s plynoucím časem a ubýváním sil už jen zhoršovat a že před ní doopravdy nelze uniknout. Na těch pár minut je dosažený účinek silná kláda s dlouhým, mrazivým dozníváním. Přičemž třeba i ta podružná linka křehkosti opory v ostýchavém a neohrabaném mužském přátelství je ve své výpovědi plně srovnatelná třeba s Old Joy (2006) Kelly Reichardt a ve své otevřenosti a obyčejnosti dost možná ještě působivější. O mnohém ostatně svědčí i kuráž, s níž autor snímku do role jedné z postav obsadil svého staršího mužského příbuzného (otce? strýce?). *~ ()
Ryze chlapský film o strachu, který je ukazuje i z odvrácené strany chlapáctví. Já říkám pořád, že chlapi jsou křehké nádoby i když se to snaží trvale maskovat. Úžasné na snímku je ta bezprostřednost všech aktérů a úúúžasný konec, kde už nikdo nic nehraje, ani tu přiopilost a bylo to skvostné. Do Jeseníků jezdíme desítky let s naší partičkou spolužáků a vypadá to tam tak nějak podobně (i s cukrem nakonec). Hlavně se ze života neposrat... Za mě nadšených 85% ()
Reklama