Where to Invade Next
Where to Invade Next
Where to Invade Next
Where to Invade Next
Obsahy(1)
Predstavte si, že bez zbrane v rukách "napochodujete" do hociktorej z krajín kdekoľvek na svete a okradnete ju. A nie o zlato, ropu, iné nerastné bohatstvo či plán, ako skonštruovať jadrovú zbraň, ale o najlepšie nápady, ktoré značne ovplyvnia život ľudí vo vašej krajine. Máte problém so zdravotníctvom, štúdiom, respektíve bankármi, ktorí si opakovane robia, čo chcú? Tento dokument vám zadarmo podá pomocnú ruku v podobe poradenstva, čerpajúceho z rôznych štátov po celom svete, ktoré si jedného dňa povedali DOSŤ. Od základov zmenili nezmeniteľné, aby sa nielen nasledujúce generácie cítili šťastné. Je totiž holou pravdou, že "žijeme len raz a príliš krátko" - na to, aby sme boli neustále vystavení stresu, ktorý nás pomaly, ale isto zabíja. Je čas zobrať si príklad z Fínska, Slovinska, Tuniska či iných krajín. (*CARNIFEX*)
(více)Recenze (42)
Michael zvládl už daleko lepší manipulace, či kritiky. Tady začal v Itálii, což kolem roku 2015 určitě není dobrý příklad prosperující, šťastné země. Katastrofální jih, uprchlická vlna, obrovský státní dluh, nezaměstnanost...to ti Michaeli nic neříká že :) ? Není toho plevelu více, než květinek? Francie - ano, jídlo mají skvělé, ale co z toho, když je tam několik měsíců výjimečný stav? Finsko - ano ve vzdělávání jsou hodně progresivní, ale jejich systému napomáhá menší populace a odlišný sociální vývoj společnosti. Slovinsko a spol. - VŠ zcela zadarmo je fikce...dlouhodobě neudržitelný koncept, kde nějaké (nejlépe malé) spolufinancování je třeba. Stát to stojí dost peněz a v současné době je návratnost těchto investic špatná (alespoň v ČR). Německo - bez přistěhovalců nepoužitelný stát. Těží ze své vůdčí pozice v EU. Jinak v tomhle "ráji" se jaksi moc nerodí dětí...zvláštní. Navíc jim tam nedávno přišlo přes milión nových kamarádů. Třeba nahradí tu nízkou plodnost a nedostatek pracovních sil :) :) . Ahmed se vyznal ze svého němectví...to bylo hodně zábavné :) . Dále už nebudu rozebírat jednotlivé výdobytky. Jsou vždy vytržené z kontextu. K tomu všemu ještě vyznání portugalských policistů proti trestu smrti. Rozesmálo mě to svou roztomilou propagandistickou naivitou. Jako norský nápravný systém, to je opravdu vrchol lidské přehnané humanistické blbosti (vskutku - tohle mě nepřestane fascinovat, neuvěřitelné, šílené...tohle je film Demolition Man v praxi). Ne, ne, ne...nebudu to dále komentovat. Moore seskládal slabší kousek. Jestliže jen částečně zapojíte kritické myšlení, tak mu na tohle neskočíte. 38%. ()
Cause we have problems that no army solve... Zaměstnanci cestovních kanceláří vědí, že kouzlo zahraničních cest spočívá na skutečnosti, a nechytejte mě prosím za číslo ani za slovo, z 10ti procent; zbytek je iluze. Zatímco v cestovních kancelářích o tom pomlčí, Michael Moore, dokumentarista s pověstí manipulátora na jedné straně, filmaře s názorem na druhé, se k filosofii filmu explicitně hlásí: I am supposed to pick up the flowers, not the weed. Jeho turné po zemích, kde se nejspíš najde leccos, co nefunguje tak dobře jako ve Spojených státech (třeba dovednost příslušníků pořádkových sil cílit do černého :-)) může otevřít oči zalepené mizerným vzdělávacím systémem a mediální vymývárnou nejen Emeričanům, ale i nejednomu středoevropanovi. Alespoň já věděl o finském vzdělávacím systému hovnajs a nyní mám alespoň důvod si ověřit, v čem všem mi Moore lhal. Zábavné nejen v okamžicích, kdy se Italové diví, že všude ve světě nemají zaměstnanci 6 týdnů dovolené, které lze převádět z roku na rok. ()
skvela reklama na zivot v dnesni dobe ... priste az se budu pokouset o sebevrazdu nebo postavit stroj casu, tak si vzpomenu na tenhle dokument kterej jsem zkoukl na buprenorphinu (velmi doporucuji, pri mikrodavkach cca 0.2 mg je to skvely doplnek ke sledovani filmu) a do toho zobal slunecnicova seminka (tez doporucuji, jsou levna, nejsou nezdrava a zahani hlad) a reknu si - sakra dyt jsem uplne zapomnel na to, ze zivot Italii ve me vyvolava podobne pocity jako heroin a ze to neni az tak nerealny si zbalit svy tri sestky, usadit se v kombiku v Bergamu a delat tam pro UBER (na Como nemam bohuzel prachy, ale rozhodopadne tam budu jezdit na vikend kdyz jsou to jen 2 hodiny klimatizovanym vlakem skrze krajiny, ktery jsou jak z jinyho stoleti .. a to cely jen za neco malo pres 10 eur za zpatecni jizdenku! - zpatecni jakoze od slova zpet, ale nejspis uz vyjedu v patek vecer pac nocni toulky Comem jsou pro me to prave orechovo-straciatellove) .... achjo, zivot je fajn, jen ti lidi jsou obcas fakt na zabiti ... :) ()
Tak tedy. Je pravda, že USA se staly symbolem prozápadně vysvětlovaného porcování mnoha kolonizovaných ekonomik a že odpovědněji spravované státy se do privatizačních pastí nachytat nenechaly a místo toho si vyvinuly vlastní, zpravidla spolehlivější procesy rezorty napříč. Nicméně Where to Invade Next je selektivní a tendenčně se staví na stranu systémů, které jako celek vůbec nefungují spolehlivěji. Ve své snaze zpranýřovat americký model se bez nejmenší otázky po zdrojích ujímá propagace jeho alternativ. Na této cestě se tak například zastaví v Německu, kde nám vysvětluje vztah mezi produktivitou a spokojeností dělníka. Německý dělník má prý krásné pracoviště, továrna má dokonce okna, je zasazena do krásného prostředí v historické části města, jeho přestávky jsou až idylické a není přetěžován. Něco z toho je pravda i mimo hranice zdejší návštěvy. Německý dělník, který samozřejmě také pracuje v periferních plechových krabicích, skutečně odpracuje mnohem méně hodin než například dělník český. Je i mnohem líp reálně odměňován. Vážně ale pana dokumentaristu nenapadlo, odkud se berou takové kapacity? A že hned za Německem je zemička, která mimo jiné německému kapitálu umožňuje takto platit německého dělníka? Nebo idylické příklady z Itálie. Vážně si můžeme brát za vzor ekonomiku před bankrotem? Copak si pan Moore, se kterým, myslím, sdílím základní východiska a pohledy na prolhaně „úspěšný“ americký model, nedal dávno dohromady, že americký dělník, byť nemá placenou dovolenou, profituje už tím, KDE své peníze vydělává a utrácí? Protože nikde se na hlavu nevyplýtvá tolik potravin… Sice jsou i takoví američtí dělníci, kteří sotva vyžijí, ale ty zná popravdě celá Evropa, a zpravidla Spojeným státům přibývají s tím, jak zachraňují svoji zaměstnanost čínskými akvizicemi. Je to vlastně jednoduché. Alternativou ke kapitálu není jiný kapitál. ()
M. Moore opět pobavil i poučil. ()
Dokument hodnotím z hlediska zábavnosti, která má u Moora vyšší hodnotu než pravda. Jeho pojetí zabrání evropských sociálních hodnot skrz invazi USA musím tleskat. Je to samozřejmě cíleno na amerického diváka, který má Evropanům závidět, protože my Evropané víme svoje. Co na tom, že se Itálie, Portugalsko topí v dluzích, hlavně se se lidi nepředřou. Co na tom, že příbuzní obětí jsou šílení žalem, hlavně že norští vrahové sedí vysmátí v prázdninovém táboře a dušují se, že je vůbec neláká použít sekáček na spoluvězně. Největší psycho je návštěva Maroka, kde vysmátý islámistický prezident málem vykládá, že je v pořádku ukamenovat manželku, ale stát do toho nikoho nenutí. I když Moore říká A a neříká B, pořád stojí dokument za zamyšlení nebo alespoň polemiku. ()
Celkem jsem rád, že skoro všichni tady rozuměj konceptu moorovejch filmů. Ano tady se nehodnoti vypovídající hodnota a objektivita a takový ty věci co dneska prestavaj obecn existovat, tohle je pro prdel a zamyšlení. Prostě tenhle typek ví přesně co chce říct a tak vysosá, co se mu kde hodí, ale nechce dělat komparistiku ale povrchni kritiku a jde mu to! Až by Evropan zatlacil slzu hrdosti:D škoda jen, že je moore tak hnusný stvoření a I jeho interakce s lidmi je omezena jak jeho chůze. ()
V podstatě Moore říká, že většina podsttaných věcí stojí v USA za prd a ukazuje příklady v Evropě jak to dělat lépe. No i my v CZ se máme co přiučit ()
Tyhle Mooreovy dokumenty pro mě fungují trochu jako taková terapie. Člověk se zamyslí nad tím, co má. A hodně nad tím, co třeba i ta veliká a zbožšťovaná Amerika vlastně postrádá. A, jak ostatně říká hned na začátku dokumentu, člověk by si měl, stejně jako Moore v tomhle dokumentu, brát z ostatních příklad a brát si od nich poznatky, které se jim osvědčily a mohly by se osvědčit i jemu. Já moc nechápu kritiku takového dokumentu.. Kde je, probůh, jednostranný? V Tunisku nezapomněl ukázat, že islámská kultura je stále živá a stát sice nezasahuje do domácího dění ale na veřejnosti projevy homosexuality trpět nebude atd. V Německu ukázal klady péče o občany a zaměstnance ale nezapomněl ukázat stigma, které se nad německým národem vznáší a které si každý Němec v sobě chtě nechtě nosí. Podle mě ukázová žurnalistika a způsob, jak objektivně ukázat většině, že bychom se měli od ostatních učit, jak být lepší a ne se jen cynicky podívat na nějaký jiný národ a zavrhnout jeho úspěchy a to, v čem nad námi vyniká, řkouce, že "ale v jiných věcech jsou na tom taky hůř". Jistě. Jsou na tom hůř ale to, proč jsou na tom ve výsledku líp je, že když se oni podívají na vás (nás) a uvidí něco lepšího, než mají, tak se pokusí si to osvojit. Opět další informativní, pěkný a inspirativní dokument bez přehnaného optimismu nebo nadržování některé straně. 5/5. ()
Docela jsem na to po traileru těšil. Mám rád jeho dokumenty a souhlasím s některými jeho názory, nebo třeba názory Billa Mahera. A to přesto, že nejsem levičák nebo dokonce regresivní liberál (aka regresivní levičák aka sluníčkář aka idiot). Ale tohle byla bohužel moc silná káva. Je ta Amerika opravdu tak tragická? Sám jsem tam byl 4x a trošku se o ní zajímám a troufám si tvrdit, že tak strašná není. Proč by se tam jinak pořád hrnulo tolik lidí? A je ta Evropa opravdu tak skvělá? No o tom už má většina z nás asi docela jasno. 2*, jednu za to, že spousty věcí co se tam řekly schvaluji, druhou za humor a pocit starého známého. Jinak je to ale nevyvážená hrůza, moc to ze sebe tlačí, v podstatě propaganda a ještě je to navíc hůře natočené. Škoda.. ()
Hodně zjednodušená komparace života v USA a několika zemích světa (převážně Evropy), které by mohly eventuálně přispět Američanům k lepšímu zdravotnictví, školství atd. atp. tím, že se jejich systémy převezmou a instalují dle Moora v USA. Dokument je přes některé zajímavé informace (např. vzdělávání ve Finsku) silně manipulativní. Jistě, že zdravotnictví a školství je veřejný statek a dělat z nich obchod je svinstvo. V dokumentu chybí ovšem řada statistik, širší kontext kulturní, historický atd. atp. Např. zadluženost vysokoškoláků v USA. Informace o zdravotnictví v USA, ale i jinde ve světě (prostě širší komparace). Moore působí v rozhovorech jako prosťáček, kterému zrovna sebraly hračky. Hospodářská situace popisovaných zemí je také idealizovaná. To, že v Itálii dostanou 13. plat za nic, rozhodně nepřispívá k stabilitě státních financí. Itálie je jednou z nejzadluženějších zemí světa a brzy na ně přijde řada. Vše je systémový problém a ten se nevyřeší tím, že přijde Moore a řekne: Pojďme si vzít zbytky soc. státu z Itálie, školství z Finska a vězeňský systém Norska, legalizujme drogy jako v Portugalsku, dejme 40% žen do parlamentu a do řídících funkcí ve firmách jako na Islandu a všichni v USA budou šťastní... Z dokumentu by se zdálo, že je Evropa Eden a přitom situace Itálie, Řecka, Španělska, Portugalska je zoufalá. Ještě horší je to na Ukrajině. Špatně je na tom ekonomicky v poslední době i Finsko. Spousta mladých lidí nemá a nebude mít díky robotizaci v Evropě zaměstnání. To, že je postavení Evropana vůči Američanům o třídu lepší je jasné, přesto je informativní báze filmu přes jeho délku relativně nízká. ()
Naivný dokument, ktorý predpokladá, že to, čo funguje v malých krajinách ako Portugalsko, Island či Tunisko, by mohlo fungovať aj v nesúrodých Spojených štátoch. Áno, bolo by to možno pekné keby, ale neobjektívnosť Michaela Moora začína byť v tomto dokumente dosť otravná. O tom, že v Amerike by som nechcel žiť ma presvedčil už vo svojich starších dokumentoch, takže toto dielko je len ďalším kydaním na "Zasľúbenú zem". Vážim si prácu Michaela Moora a považujem ho za skvelého dokumentaristu, no tento dokument pristupuje k problémom príliš jednoducho a je príliš jednostranný. Nedochádza tu ani k žiadnej konfrontácii medzi Moorom a prípadnými odporcami jeho názorov. Moore jednoducho cestuje po európskych krajinách (okrem Tuniska, samozrejme) a vypichuje z nich to najlepšie, čo ponúkajú, aby to porovnal s tým najhorším čo ponúka USA (a že USA má týchto mizerných stránok požehnane!). Nič viac, nič menej. Zatiaľ čo v starších dokumentoch poukazoval na niečo konkrétne (zdravotníctvo, zbrane, Bush) , tu len sníva o tom ako by sa jeho domovina odrazu zmenila vo všetkých oblastiach naraz. Je to vlastne len také rojčenie starého chlapíka nad krajšou a lepšou Amerikou. Nuž, bodaj by sa toho dočkal... ()
Ako vždy parádna kritika do vlastných radov miestami dosť manipulatívna z uhlu pohľadu nezainteresovaného,zo záverom,že americký sen sa nakoniec v skutočnosti žije v Európe a nie v Amerike. ()
Pomerne zidealizovaný dokument o Európe, ktorého pointou je však ukázať Američanom paradoxy ich systému v kontraste s Európou. No my, žijúci tady vieme, že nie všetky cesty vedú do Ríma. V dokumente Moore prejde Taliansko, kde rieši to, ako môžu mať toľko dovoleniek, Fínsko a jeho školský systém, Nórsko a jeho väzenský systém, Nemecko a vysporiadavanie sa s minulosťou, Island a justičný systém či Tunisko a práva žien. A to všetko v kontraste s Big American Dream. ()
Mooreova novinka je, podobne ako predchádzajúce filmy, zábavnou, vtipnou, ale zároveň aj manipulatívnou a navýsosť subjektívnou kritickou úvahou, tentoraz o tom, čo by Spojené štáty mali prebrať z iných krajín. Z Talianska sociálne vymoženosti zamestnancov, z Francúzska stravovanie v školských jedálňach, z Fínska systém vzdelávania, z Portugalska dekriminalizáciu drog, z Tuniska špeciálnu štátnu zdravotnú starostlivosť pre ženy, z Nórska väznice, z Islandu skutočnú rovnocennosť mužov a žien vo vedúcich postoch a vrcholnej politike. Sekundu slávy, hoci pochybnej, zažije aj Slovensko, keď si ho filmár „vtipne“ pomýli so Slovinskom, odkiaľ radí prevziať špičkové vysokoškolské vzdelávanie zdarma. Na rozdiel od predchádzajúcich snímok tentoraz Moore dospieva k prekvapivému poznaniu: všetky dobré veci, ktoré by rád priviezol do USA, takým či onakým spôsobom vzišli zo Spojených štátov. (Berlinale 2016) ()
Ako by vyzeral náš život, keby sme si z každej krajiny zobrali len to najlepšie? Keby sme každý občan a národ cítili zodpovednosť za činy našich predkov a snažili sa vytvoriť krajšiu budúcnosť pre nás a naše deti naprávaním prítomnosti. Keby sme sa nebáli nahlas a zodpovedne vysloviť vetu ako autor tohto dokumentu: "Som Američan a žijem v úžasnej zemi, ktorá sa zrodila z genocídy a bola postavená na otroctve černochov." Prostriedky na to máme. Jediné, čo nám chýba je vôľa a zodpovednosť. Zmeňme naše myslenie, zmeníme postavenie nášho národa, zmení sa aj kvalita nášho života. Dokázali to ľudia na Islande, dokázali to v Estónsku, dokázali to v Nórsku, dokáže to akýkoľvek národ, ktorý si to vie predstaviť. ()
Michael Moore je demagog, o tom není pochyb. Ale proč si kvůli kráse trochu nezapřehánět, když jde o dobrou věc? Efektní je zejména začátek filmu s obrázky amerických generálů a následující rozhovor s italským párem o délce placené dovolené v Itálii. Cestou do Slovinska sice Moore divákovi vysvětluje, že mnoho slovinské pošty dojde na Slovensko ačkoli Slovinsko není Slovensko. Po návštěvě slovinského prezidenta se ale škaredě a trapně seknul, když novinářům sděluje „I just met with the president of Slovakia“. Je to přímo potupa slovinské hlavy státu. V češtině by to mohlo být pouhé přeřeknutí, ale v angličtině je to očividná neznalost zeměpisu, protože anglická slova Slovakia a Slovenia se značně liší. Prostě je to Amík. ()
Propagandistická, populistická, demagogická a lživá nechutnost, ze které se vám zaručeně udělá špatně. Ještě že Moore nežil v hitlerovském Německu, to by byla paní Riefenstahlová bez práce. Očekávejte v nejbližších dnech mohutnou migrační vlnu z USA do Evropy. ()
65 % ()