Třetí princ

Obsahuje spoilery :o) Každý máme nějaké oblíbené filmy, o nichž neumíme vysvětlit, proč je tak milujeme. Pro mě mezi ně patří pohádka Třetí princ se svou tajemnou atmosférou, výbornou hudbou a krásnou Libuškou Šafránkovou (dokonce na druhou!). A vždycky, když na konci Jirka Bartoška vystoupí ze skály, bulím jako malá. (29.01.2008)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Jak jsem letos dala na poctivý sledování pohádek, tak se nestačím divit, kolik jich vůbec neznám. I když jsem 3. prince už viděla nejmíň dvakrát, dost mě míjel. Teď jsem ho konečně dokázala ocenit. Skvělá atmosféra a postavy, co nejsou ani karikatury ani typický pohádkový šablony, navíc je Trávňa na tyhle role úplně dokonalej a přijde mi, že Libušce to tady ze všech pohádek sluší nejvíc. Příběh místama pěkně napínavej a psychedelickej (psycho záběry ze skal za zvuků bečící ovce patří k tomu nejlepšímu), netypický vyústění překvapí a potěší (hlavní hrdina se neožení, cože?). Jen mě překvapilo, že Bartoška si ani nebéknul. Rozhodně mě to bavilo víc, než Princ a Večernice. (17.12.2011)

Pavla Trávníčka jsem ve filmu mockrát nezahlédl, ale o to víc se mi líbí, že si jeho kvalitu můžu užít jednak v o devět let starší pohádce s Popelkou a pak tady, kde rovnou ztvárnil dvojroli. Pohádka je hodně zajímavá a když jsem byl malý, vždycky jsem se děsil toho, jak ta skála s ním splynula. Musím taky vyzdvihnout roli Luďka Munzara a jeho roli krále. Téměř v žádné pohádce se král nechová tak jako on - má odvahu, nebojí se v lese, jezdí na hony, dokáže se postarat jak o sebe, tak o lid v jeho království (rady "královské dělení", jak rozdělat oheň etc.). Spousta ostatních jen sedí na trůně a rozkazuje. A všemu ještě přidává úžasný hlasový projev také již bohužel zesnulého Miroslava Moravce. (24.12.2011)

Jedna z těch klasických českých (československých) pohádek, které na atraktivitě neuberou ani roky ani opakovaná zhlédnutí. Je překvapivě dospělácká a nečernobílá - hlavním hrdinou je princ "donchuán" a ke štěstí přijde i princezna, která kletbu způsobila. A navíc se tu Libuše Šafránková zasloužila o jednu z nejsušších pohádkových hlášek: "Tvůj první/druhý bratr, srdce moje. Je krásný jako ty...jen ještě žije." No, něco takového by se mělo tesat do kamene. (29.11.2012)