Hotel for Strangers
Režie:
Antonín MášaScénář:
Antonín MášaKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Petr Čepek, Táňa Fischerová, Marta Krásová, Vladimír Šmeral, Josef Somr, Jiří Hrzán, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Ladislav Mrkvička, Jiří Kodet (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Český film HOTEL PRO CIZINCE natočil režisér Antonín Máša podle vlastního námětu a scénáře, na němž s ním spolupracoval kameraman Ivan Šlapeta a jako dramaturg se podílel Sergej Machonin. Podtitulkem scénáře "Mumraj o lásce a smrti" se autoři pokusili naznačit, oč jim ve filmu jde. Ovšem skutečně jen naznačit. Tajemný příběh lásky a vraždy mladého básníka v hotelu pro cizince je zasazen do secesního prostředí, které mu dodává zcela zvláštní atmosféru, v českém filmu téměř ojedinělou. Na druhé straně je nesporné, že film těží hojně z několika literárních i filmových vzorů. Mezi prvními nacházíme četné ozvuky Franze Kafky, druhé jsou pak dány především tradicí filmové veselohry němé éry. Příběh sám má však i symbolický podtext, který jej spojuje s dneškem. Hotel Svět je obrazem světa s malým "es". V tomto světě, prolezlém lhostejností, přetvářkou, lží a zločinem, hledá básník čistou a skutečnou lásku.
60. leta přinesla české kinematografii nejen vzedmutí kritického pohledu na sociální i politickou situaci, nejen zájem o mistrně postiženou všední existemnci úplně obyčejných lidiček, ale také experimentující hledání nového tvaru, nových vypravěčských metod. Jeden z nejvýraznějších pokusů podnikl Antonín Máša filmem Hotel pro cizince. V stísněných prostorách kdysi nepochybně honosného pensionu se odehrává příběh mladého nadějného básníka, jenž byl nalezen zavražděný. Sledujeme tak jakousi rekonstrukci jeho osudů, jak je zachycuje dochovaný deník, spleť snově podivných událostí, k nimž se jen obtížně hledá výkladový klíč. Máša natočil jakousi svéráznou tragikomedii, v obrazové složce hojně inspirovanou secesí, ale také odkazem Franze Kafky. Sc odstupem času však snadno postřehneme neživotnou spekulativnost. Pojetí, které zpochybňuje hodnověrnost lidského vnímání i plnou poznatelnost dění kolem nás, prozrazuje módní vliv některých filmů francouzské nové vlny, zejména Loni v Marienbadu. Výsledkem je však pouhé epigonství.
(oficiální text distributora)
Recenze (64)
Pomalu končím s Juráčkovými Paměťmi a říkal jsem si, že rozhodně musím vidět filmy jeho souputníků - a začal jsem se snímkem jeho nejlepšího (a pokud ne, tak rozhodně nejstaršího) kamaráda. No začal jsem blbě, to podobenství se tváří hrozně sofistikovaně a zároveň je příšerně jednoduché. Člověk nemusí být profesorem matematiky, aby tohle všechno odhalil a zároveň je dost k nepřežití, jak je při relativně rozumné stopáži ten film nudný. Není to žádný zvláštní průšvih, jen zklamání. Ovšem další Mášovy důležité snímky si rozhodně ujít nenechám! ()
Hodně zvláštní film. Od začátku divák ví, jak dopadne, ale stejně tak nějak doufá, že vraha třeba odhalí, avšak tomu se Hotel pro cizince brání, stejně jako případnému pochopení ze strany obecenstva. Žánrově film představuje směsku dramatu, romantiky, absurdní komedie a částečně i detektivky. Forma snímku by nebyla zase až tak zvláštní nebýt vkládání zrychlených prvků grotesky a titulků jakožto zápisů do deníku; oba prvky jsou však rušivé a nehodí se sem. Tím na čem tento film vlastně stojí jsou ale herci a jejich postavy. To je prostě kapitola sama pro sebe, protože role Kodeta, Menzela, Hrzána, Libíčka, Somra, Jiráskové, Mkrvičky či Šmerala, to je takový menší herecký koncert (jedna postavička divnější než druhá, ale přitom každá z nich dostatečně charismatická). Do konceptu těchto střelených a zlomyslných lidí nespadá jen hlavní hrdina představovaný Petrem Čepkem, kterému všichni dělají naschvály, takže s ním divák soucítí, ale to ho docela brzo omrzí, protože i sám Petr Hudec je svým chováním (zvláště ke své láce), někdy dost, lidově řečeno, "na přesdržku". Příběh, i přestože se dá stěží pochopit, naštěstí ani moc nenudí, občas rozesměje nějakou tou absurdní scénou či hláškou, ale to, co tohle podivné dílko drží nad vodou, jsou již zmiňovaní herci a jejich postavy. Na slušný průměr to jistě stačí, ale na zdejší nadšené 4 nebo dokonce 5* ohlasy už fakt ne. "Rád bych vás vyzval na souboj pane. Ale jak vím, vyznáte se spíš v masturbaci než šermu." ()
Hotel pro cizince je českou odezvou na francouzský vzor. A já osobně mám svérázné myšlenkové pochody ve velké oblibě. Je to pátrání po nejsoucím jsoucnu. Osobitý nadhled vytváří mnoho možností, několik proměnných a jediné možné řešení. Hotel pro cizince je hravou formou filozofie existencionalismu. Obě základní podstaty lidské duše se zdánlivě libovolně proplétají, aby celek i přes své hlasité odpovědi stále balamutil, pokoušel, znejistil a pobízel současně v každém okamžiku. Každý moment i záchvěv tváře současně je i není. Koneckonců, i jediná existencionální jistota, čili smrt, není setrvalým stavem. Opakuje se s neměnnou tradicí invenčního přístupu. A nutí nás do dalšího pátrání a hledání univerzálního klíče. Zároveň dokazujeme i popíráme. Hotel pro cizince je opravdovou tváří Světa i světa, lidumilnění je bláznovstvím, které se v existencionálních podmínkách vždy obrací v opačný směr a záchrana zdá se být nemožná. Romantismus v takovém prostředí vždy získá svůj osudový rozměr antické tragédie. Hotel pro cizince je jedinečnou společenskou satirou a bizarnost nevšedního dne triumfálně kráčí vpřed, neohlížejíc se na ztráty, pohoršení a poklesky. Hlavní postavou originálního výtvoru je básník Petr Hudec (velmi dobrý Petr Čepek). Neústupně, bláhově, nezkušeně a nevěřícně hledá svůj ideál romantické představy neopakovatelné velikosti života. Láska zdá se být blízko, sama se nabízí i vnucuje, a přesto se jí jen letmo dotkne a opět mu mizí v dalším temném zákoutí lidské mysli. Nechce se vzdát, a přesto je již předem poražen. Hlavní ženskou postavou je Veronika Pisingrová (pozoruhodná a šarmantní Táňa Fischerová), poetova neuchopitelná múza. Víceznačnost světice a animírky dráždí a rozpaluje psychickou odolnost básnického střeva. Kráčí naproti, a přesto pokaždé dorazí do jiného cíle. Výraznou postavou je madam Rosická (velmi zajímavá Marta Krásová), hledá svou spásu a oddává se svým ctihodným představám. Existencionální rozpolcenost dostává své plné tvary a zřetelné kontury. Také spisovatel Svatopluk Blech (velmi dobrý Vladimír Šmeral) je nepřehlédnutelný pro svou naléhavost a varovné hrozby soucitu. Nice jiného není dovoleno. Nejcyničtější postavou je hotelový recepční (skvělý Josef Somr), má pod kontrolou veškeré dění a se vším se dokáže bystře i neurvale vypořádat. Vše vzletného se stává podezřelým. Rozkošnou postavou je kaplan (velmi dobrý Evald Schorm) s klasicky nejednoznačnou existencionální podstatou křesťanského duchovního. Bez něj by obraz společnosti nikdy nebyl úplný. Z dalších rolí: prostoduchý podomek a milenec Kája (pozoruhodný Jiří Hrzán), bezstarostný správce hotelu (příjemný Jiří Pleskot), jeho manželka s neuhasitelným mileneckým toužením Marie (dobrá Jiřina Jirásková), Veroničin bratr a sebevědomý vrchní Vladimír (velmi dobrý Ladislav Mrkvička), hrdý číšník Jiří hrabě Glück (dobrý Jiří Kodet), snaživý pikolík Honzík (velmi zajímavý Jiří Menzel), bezelstně rozpolcený kuchař Hynek (vynikající Jan Libíček), Veroničin nevlastní bratr a největší láska Otomar (pozoruhodný Waldemar Matuška), rozverná pokojská Růžena (příjemná Evelyna Steimarová), či hřejivý vypravěčův hlas (Jan Kačer). Hotel pro cizince je existencionalismus v nejčistší podobě. Hravé, pokoušející, výstižné. Obraz společnosti je sice deformován optikou pohledu, přesto je to nejskutečnější podoba života a civilizovaně přízemního soužití. V přetvářce a mamonu. Och, i když jsem v menšině, musím zvolat: BRAVO! () (méně) (více)
Život bez lásky je jako ryba bez života...motto, které se jako červená nit vine celým filmem. Secesní prostředí, kostýmy Ester Krumbachové, hudba Svatopluka Havelky a černobílá poetická kamera Ivana Šlapety dotváří kouzelným způsobem vlastní projekt Antonína Máši. Člověk si hned vybaví perly 60.let - Případ pro začínajícího kata, Ovoce stromů rajských jíme, O slavnosti a hostech či Sedmikrásky. Zřejmě ne každý přijde na chuť této zvláštní kafkovské mozaice. Pokud se necháte vtáhnout, budete odměněni absurdními hříčkami, čarokrásnými obrazy a příběhem lásky, jež má i nemá naplnění... ()
Petr Hudec přijíždí do hotelu Svět, aby zde našel smrt. Jedna z prvních vět filmu, a po ní už následuje jen mechanické naplnění šablony - Svět jako hotel, mladý člověk chce básněmi popisovat jeho krásu, hledá věc pro něho nejvyšší - lásku, a místo toho nachází... Myslím, že Hegerová zpívá na stejné téma tříminutovou písničku a řekne v ní tu základní myšlenku daleko lépe. A kdo to zpívá: život je návykový a zabíjí? ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
Související novinky
Zemřela herečka Táňa Fischerová
Ve věku 72 let zemřela česká herečka, recitátorka, spisovatelka a politička Táňa Fischerová. Neúspěšná kandidátka na prezidentku z roku 2013 se poprvé objevila na plátně v dramatu Kohout plaší smrt z… (více)
Reklama