Ohlédnutí

Velmi dobrý film, v němž je krásně vidět, jak si nacistická a komunistická diktatura nemjí co vyčítat. Obojí je obludné a lidé jsou jen figurky, které se neuveřitelně trápí, protože neví kudy kam. Z jednoho zla do druhého, pro které bojovali, a pak někteří prohlédli. Ta doba některé lidi krutě drtila. Trochu mi vadila občasná afektovanost hlavní hrdinky. A nedá mi spát ten pes. Pouštěl jsem si tu scénu několikrát za sebou a oni ho snad opravdu zastřelili, protože pochybuju, že by pes dokázal předvést takový herecký výkon. Ovšem jestli ano, pak klobouk dolů. (10.09.2007)

-Má duše je splasklá jako balon. Kde načerpat lehký plyn, který by jí dal zase vzlétnout?- Nacisti, fašisti, komunisti - jedna svoloč. Když O. Vízner říká, že nevidí rozdíl mezi diktaturou fašistickou a komunistickou, až z toho lehce zamrazí. Ne, tenhle film museli soudruzi nenávidět! Velmi působivá Šlapetova kamera předkládá divákovi místy poetické a jinde zase syrové obrazy. Přesto, že zde často svítí slunce, samotný film je velmi temný. František se upíjí a ubíjí, jeho anarchismus je voláním topícího se v moři. A přesto tak řada lidí žila... Připomínka kruté doby - válečné, poválečné a té socialistické.... (03.08.2022)

„Prosimtě…existuje vůbec něco pro co by se dalo žít?“ – „Jak to mluvíš?“ – „Já to myslím vážně.“ Už úvodní skvělý monolog hlavního hrdiny mě hodně navnadil a celkově jsem byl se snímkem spokojený. I když nutno přiznat, že divácky to není zrovna jednoduchý film ke sledování, ať už stylem (a hlavně tempem vyprávění) či určitou nevyrovnaností (nejenom hlavního hrdiny a jeho nepříliš záživnými zkraty). Když ale dáte filmu šanci a nenecháte se odradit, dostanete silné, emocionální scény (nechybí i pár docela naturalisticky působících momentů), výživnou myšlenkovou potravu, vhodně poskládané střídání dob (válka, dění po Únoru, 60. léta), výtečné herecké výkony ústřední dvojice a sem tam i něco lehce (hořce) úsměvného. Samotnou kapitolou je pak velmi dobrý konec, i když se nemůžu ubránit dojmu, že se u něj tvůrci nemuseli bát trochu víc přitlačit na pilu. A po třetí zkušenosti s režisérem snad už můžu trochu objektivněji prohlásit, že Máša rozhodně má divákovi co říct, jen ten jeho způsob je někdy trochu těžkopádný. Za mě to budou slušné 4*. „Víš na co sem přišel? Že je to všechno za jedny prachy. Ať dělám, nebo nedělám. Tak co bych měl dělat. Já sedím a hledím. To je taky práce.“ (22.02.2015)

"Tak tohle je vítezství?"                                                                                                                                                                Petr Čepek byl přímo předurčen pro gaunery nebo později pro intelektuály. Zde se povedla zvláštní symbioza - gaunerský intelektuál. Film se ke mě dostal v době, kdy jsem vnímala nejvíc depresivní nápadu, tehdy mi byli oba hlavní hrdinové nesympatičtí, jejich jednání jsem nerozumněla. Dnes jsem filmy o soudruzích a kulacích, znárodňování a řešení starých křivd přesycena. Spíš než ústřední dvojice mne dostala postava Hodačové (Valerie Kaplanová) a jejího manžela. Po výborném filmu Hotel pro cizince se mi hodnotí těžko.                                                                                                               "Na tohle se přece nadá zapomenout. Na nic, vůbec na nic." (03.02.2015)

Buď se s tématem či jeho zpracováním míjím, nebo už se v dnešní těkavé době jen těžko zpomaluji... O filmu řekl jeho kameraman Ivan Šlapeta, že jej připravovali v "předvečer Pražského jara" a v tomto kontextu se zdál velmi statečný, ale když přišla doba kdy se najednou smělo všechno, už film nezaujal. Po srpnu 1968 ovšem všechno bylo jinak, film šel do trezoru a tvůrci na "kobereček a do klatby". (19.06.2011)