Dva bratři

Krásný příběh. Ze začátku sem se na film něchtěl ani dodívat, protože mi to přišlo trochu nudné. A ono se to rozjelo a vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty. Filmy o zvířatech prostě miluju. Úžasná příroda a vše je tak krásné a miloučké. A velmi hezký konec. (30.12.2018)

Pekny, mily film, s vypovednou hodnotou, ktora opat cloveka ako rasu zahambila. Pozrieme sa na kynozenie tigrov, ako na boj o bezpecnost ludi zijucimi v ich okoli, ci ako agresiu nenasytnych obchodnikov a lovcov trofeji? Mat doma kozuch, ci prehriznute hrdlo? Ale v kazdom pripade, za prekrasne zabery prirody a tigrov palec hore! (02.12.2011)

Pokiaľ Annaud nenatočí ďalší zvierací film, dávam malú šancu, že nejakému inému udelím ďalšie plné hodnotenie. Po neodolateľnom a nepretromfnuteľnom 'The Bear' stavil Annaud na istotu a predstavuje nám infantilnejší, no takisto srdečný, milý a zároveň smutný a dojemný príbeh, ktorý stavia proti sebe človeka a zviera. A znova si s touto látkou poradil majstrovsky. Citovo je to pôsobivé dielko, ktoré využíva jednoduchosť a prirodzenosť príbehu a zároveň však nezachádza do krutých krajností citového vydierania u divákov. A čo sa týka môjho rozpoloženia počas filmu, prikláňam sa k 'Eridan'ovi - minimálne. 95%. (12.10.2008)

Vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty - a to dvojnásobně s ohledem na to, že se jednalo o mazlíčky pro jejichž jídelníček bychom mohli představovat zajímavé zpestření. Chvílema to sice nabíralo lehce kýčoidních tónů, ale popravdě mi to tady ani nevadilo. Ucházející rodinná zábava. (21.04.2012)

Velký respekt už jen za to, že zvířecí část příběhu je plně srozumitelná, aniž by nám mimo obraz pořád něco hučel do uší vlídný chaloupkovský vypravěč (bez kterého se prckové s přehledem obejdou – kluk to v příslušném věku hltal a každému na potkání vyprávěl; starší dcerce se zdál začátek „moc smutnej“, takže to asi nikdy celé neviděla, ale na nesrozumitelnost nebo nudu si taky nestěžovala). Druhý respekt za to, že patos zůstal na řetězu a nedosáhl absurdních výšin takového Spielbergova Válečného koně, i když by klidně mohl. Za plíživou antropomorfizaci tygříků (připisování lidských citů a motivací je paradoxně o to sugestivnější, že na sebe zvířátka nemluví lidskými hlasy ani za ně nikdo neříká, co si zrovna „myslí“) menší minus, ale jen menší, je to koneckonců především dětská bajka (s morálně značně spornými momenty, ale budiž, aspoň to děcka přiměje k přemýšlení. Trošku horší je to s všelijakými s prominutím genderovými a jinými kulturními stereotypy, na druhou stranu princ žijící ve stínu svého zesnulého otce není jen komická figurka, ale na dětský film překvapivě plasticky vykreslená postava… zkrátka za každou potenciální výhradou se hned vynoří nějaký chvályhodný moment.) Za naši rodinu lehce rezervované doporučení. (17.04.2016)