Tenki no ko

Vizuálně uhrančivé, leč vypravěčsky poněkud zmatené poselství o síle přírody a síle lásky. Paradoxně mi to přišlo lepší ve své první polovině, která je působivým sociálním dramatem, do něhož se jen postupně a zlehka vkrádají romantické, mystické a klimaticko-katastrofické prvky. Ve druhé polovině pak dojde k přímočaře brutálnímu fantasy zvratu, navíc servírovanému s větší než malou dávkou hysterie, a celá ta zajímavá, pomalu budovaná atmosféra existencionálních nadějí a nejistot jde do kopru. Kontrast mezi počátečním civilním slice of life a expresivním, dramaticko-pohádkovým koncem příběhu je opravdu hodně zvláštní zážitek. Nicméně uznávám, že co se zobrazení poetiky života týče, nemá v současnosti Makoto Shinkai sobě rovného. (08.05.2021)

Další filmeček od Makoto Shinkaie, jak jinak než s brutálně povedenou animací s důrazem na detaily. Příběhově už možná ne tak pochopitelné, řadí se to spíše mezi jeho slabší filmy. Do příběhu opět krásně zakomponované pověry z Japonska. Konec trochu otřepanější, jak už to tak u většiny anime filmečků bývá. (20.08.2021)

Jak jsem osobně nebyl unešen z předchozího veleúspěšného Shinkaiový díla, přistupoval jsem i díky okolním reakcím k Tenki no ko rezervovaně a nejspíš si kvůli tomu snímek užil víc než bych očekával. V čem mě anime oproti jiným stylům dokáže uhranout s nepoznanou intenzitou jsou ony krásné, rozkmitané obrázky s dechberoucím detailem a harmonií. Shinkaie bych překřtil na nejlepšího anime dokumentaristu, protože jeho světy jsou dychtivě podmanivý, úchylně perfektní, scénériemi opojený a k spokojenosti nás všech s tím nechce ani na chvíli přestat! Není scéna, kde by se kamera aspoň na chvíli nestočila ke kapkám na parapetu anebo neudělala z mraků okoukanou modelku. Celý film je od začátku až do konce zkrápěný vodou ve všech různých skupenství, až jsem zapomínal, co se vlastně na plátně odehrává. A možná pro Shinkaie dobře, protože ač je to velice schopný režisér, tak naopak je neskutečně tvrdohlavý scénárista. Příběh měl solidní tížívý začátek a klapal, dokud jsme se nesetkali s hlavním prvkem Shinkaiového klasického magického realizmu: Vztah hlavní dvojice opletený dávkou nadpřirozena. Ona "šťastná" část nekypěla hlubší substancí a nedokázala si mě dostatečně koupit. Rozdávání úsměvů a sluníčka je málo, vedlejší linky jiných postav nemají silná opodstatnění a návaznost na tu hlavní, jak bych si přál, a když pak má dojít k vyřešení onoho tak nezdravě moc nastiněného závěru a rozuzlení, má to tah motoru pracujícího na polovině otáček. Líbil se mi nápad užití Hininy schopnosti, ale toto pozitivum víc než přebíjely až moc opakované narážky na věk, které mi v konečném důsledku přišly jako větší překážka než mrzké počasí. Nejsme snad v nadpřirozených úrovních, tak proč, proč? Závěr byla slušná šmodrchanice prapodivných rozhodnutí hned několika postav, tak jsem poté ocenil dojezd v podobě návratu do kouzelných výjevů k uklidnění duše. Jen kvůli tomuhle bych doporučil Shinkaiovi ať nechá scénář někomu jinýmu, protože to je pro mě poslední (za to obrovský) schod k samotnému vrcholu. Uf. A já se jdu poplácat, že jsem to zvládl okomentovat aniž bych srovnával velmi podobný Kimi no na wa. Slabší 4*. Tokyo is scary (27.04.2020)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)

Parádna vizuálna stránka, (nádherná kamera, animácia a farby) príjemná hudba, veľký dôraz na počasie a prírodu - charakteristický trademark pre tvobru Makota Shinkaia. Tentokrát tu však chýba nejaký väčší emocionálnejší moment, ktorých majú autorove staršie diela omnoho viac. Ako to je už u jeho filmoch zvykom, ani tentokrát sa nedá očakávať nejaký rozvinutejší príbeh alebo postavy, ktoré nie sú príliš ploché - to ostáva znovu v pozadí a najväčším lákadlom je teda znovu perfektná animácia, ktorá mi však pre plnohodnotný zážitok u celovečerného filmu nestačí. Your Name v tomto smere zrejme ostane neprekonaný, ale stále sa jedná o fajnový film. (10.06.2020)