Rychlé šípy

Foglarovky mě nikdy nebraly a brát nebudou, ale tenhle seriál splňuje do puntíku pojem klukovské dobrodružství. Křivolaké uličky, tajné chodby, tajemný ježek v kleci, postava se škraboškou, ukryté předměty, Vontové a k tomu parádní černobílá stylizace. Kdoví, jestli dneska ještě kluky vytrhne tak jako hovadiny typu transformers a bionicle. Líbí se mi přímočarost, s jakou seriál odsýpá - zkrátka všechno fachá jak létací kolo. Akorát škoda, že se v určitých rolích objeví profláknutí herci. Hanzlík mi jako Tleskač vůbec neseděl. (27.02.2009)

Rok 2018 jsem si užil v duchu hesla „návrat do dospívání“ – přečetl / viděl jsem Harryho Pottera, Stranger Things, tématem Letní filmové školy byly horory pro dospívající (Stůj při mně, Dům plný strachu, Záhrobní komando)... A do této linie mi skvěle zapadla i moje dětská láska, Záhada hlavolamu. Kdo z nás, městských kluků, si nehrál na Rychlé šípy, nelezl do opuštěných baráků a nezaložil nějakou chlapeckou partu? Křivolaké pražské uličky, záhadný hlavolam, Širokova škraboška... Stačí ta slova vyslovit a příjemně mě zamrazí. Rozhodl jsem se tedy osvěžit si paměť a seriál jsem si po mnoha letech pustil. Otázka je, jestli to bylo správné rozhodnutí. Bohužel jsem totiž zjistil, že není tak dobrý, jak si ho pamatujeme. Herecké výkony skoro všech kluků toporné, chlapci navíc nejsou vždy vybráni v souladu s předlohou (vyčouhlý Mirek Dušín), hihňají se i v dramatických situacích... To by se ovšem dalo přejít, protože to má jisté „novovlnné“ neherecké kouzlo. Horší je, že tvůrci jako by nevěděli, jak vytvořit seriálové napětí. Tzv. cliffhanger tu neexistuje, příběh většinou prostě najednou skončí, protože uplynulo 20 minut, a to i v těch nejméně napínavých situacích, jako když si třeba Šípy jen čtou kroniku. Nakládání s filmovým časem je tak nějak podivné - první tři minuty se shrnují minulé díly, poslední tři minuty jsou titulky a zbývá tedy zhruba čtvrthodina, v níž často chlapci prostě jen jdou nějakou temnou chodbou. Dobrým příkladem je díl pátý. Na začátku sice od zvoníka poprvé slyšíme jméno Jan Tleskač, ale po zbytek dílu už jen sledujeme kluky, jak lezou kanálem a šokující pointou je, že otevřou dveře… Díl šestý pak pokračuje tím, že otevřeli dveře, zjistili, že jsou v kapli a zase asi osm minut s baterkami chodí po temné kapli… Když se to vezme kolem a kolem, příběh není zas tak zábavný, jak by se zdálo: Šípy najdou nějakou kroniku, kde je napsáno, že mají jít za zvoníkem a do Přístavní, tak jdou za zvoníkem a pak do Přístavní, tam najdou deník, z nějž se dozví, že mají jít zase jinam… Skutečně dramatických okamžiků (Široko, Červenáčkova „zrada“) je vlastně v seriálu dost málo. Stopáž je trochu přepálená. Podle zajímavostí na zdejším webu ostatně seriál měl mít pouze sedm dílů, ale protože vybudovat v ateliéru celá Stínadla stálo hodně peněz, dostali filmaři za úkol, natáhnout ho na dílů devět. Na výsledku to je bohužel trochu znát. Přes to všechno se ovšem nedá hlasovat průměrně – jak jsem napsal výše, toto dílo je pro mnoho kluků několika generací srdcová záležitost. Ve spojení dospívání a mystéria; v tom, že se nebojí dětem předkládat témata jako zrada, strach a smrt, je pravým předchůdcem všech těch Potterů a dalších záležitostí, co jsem jmenoval výše. (03.03.2019)

Foglarovu předlohu jsem četl snad tisíckrát (včetně obou pokračování), a tak přišel (konečně) čas i na filmové zpracování (dobrá, kdysi dávno jsem seriál už viděl, ale v době, kdy jsem snad ani netušil kdo to Foglar byl). Teďka jsem si celý seriál hezky vychutnal - během dvou večerů jsem jej zhltnul celý - a resumé? Foglar se rozhodně nezapře a tím je polovička úspěchu dána. Atmosféra výborná, potemnělá Stínadla strašidelná (i když chvilkama mi kulisy přišly trošku fórové) - ale co mi rozhodně vadilo byl hlavní představitel Mirka Dušína - Jiří Lukeš. Kromě toho, že se do této role vůbec nehodil, tak se navíc ani jako Mirek Dušín moc nechoval (schválně si všimněte, že kdykoliv o něco šlo, tak to musel odedřít Jarka Metelka). A druhá věc (když už jsem u té kritiky) - scény, u kterých o něco šlo jsou (bohužel) zkráceny na minimum (volba Velkého Vonta trvá snad 2 minutky), zatímco scény o ničem (válka mezi Vontskými skupinami či prozkoumávání kanálů) zabírají každá snad celý díl. Ale celkově dobré pocity převažují ... (03.08.2010)

Seriál mého dětství. Pořádně tajemný, chvílemi až strašidelný s dokonalou atmosférou staré Prahy umocněné černobílými obrázky. Viděno dětskýma očima, uchováno ve vzpomínkách. Nechci si je kazit, takže znovu už se nedívám. Těšila jsem se tenkrát nedočkavě na každý díl. Hltala jsem foglarovky jednu za druhou (některé tehdy ještě vydávané samizdatem), ale dech Stínadel s tajemným Širokem byl nejpoutavější. "Losnu, nebo Mažňáka?" "Já nevím, třeba Bahňáka." :-) (08.08.2011)

Dětskýma očima mohu hodnotit bez výčitek čtyřmi hvězdičkami. Dnes ale mé již dávno dospělé oči vidí tento seriál poněkud kritičtěji z hlediska způsobu zpracování a obsazení jednotlivých postav poněkud přestárlými chlapci. O tom už ale tady v komentářích byla řeč. Ty čtyři hvězdičky tedy zůstanou ze sentimentu a nostalgie. (11.08.2009)