Vtip

Tak tenhle film jsem viděla kdysi dávno a dost mnou otřásl - to jsem ještě netušila, že se neúprosně blíží doba, kdy pro mě a mou rodinu tohle téma - vážná choroba, přístup lékařů a veškeré související emoce - bude zoufale osobní. Drama je natočeno skoro jako autobiografický dokument, Emma Thompson zahrála dokonale a pokud máte srdce, budete brečet, budete mít husí kůži a budou vám stát vlasy na hlavě. Název je naprostým paradoxem, tohle je totiž čirá deprese, jakých je jen málo. Velmi drsný, realistický a působivý snímek, nevím, jestli bych jej byla schopná absolvovat znovu, po těch neskutečně bolestivých zkušenostech s umíráním nejbližšího člověka... 100% (08.06.2009)

Osamělá a nelidská intelektuálka vs. nádor vaječníku ve 4. fázi. Z této nerovné diskuzní konfrontace vyroste díky nevídanému nasazení Emmy Thompsonové pořádný knedlík v krku, který je naštěstí nezhoubný, i když jsem ho cítil ještě dlouho po závěrečných titulkách. Jedinečné zjevení z průkopnických dob "quality tv". (11.10.2015)

Mimořádný film! Mám pocit, že Vtip nekončí titulky, ba si dokonce myslím, že tím teprve začíná. Když se mi to všechno začalo vzdalovat, rozevřela se mi v hlavě ohromná myšlenka. Tu neprozradím, ale když vnímáte a chcete, pak to všechno přijde samo. Došlo mi, že ten film odkrývá tabu a mě (odpůrce kýče) rozlomil v půl a nechutným způsobem připravil o řeč. Ta rozprava, kterou vede po celou stopáž Hrdinka (záměrně píši s velkým H) je neuvěřitelná. Není to vata! Má to hlavu a patu, žádná nutnost diváka nudit. Málokdy se slyší úchvatnější texty, než ty od Johna Donnea, které působí bolest, ale nejsou tak markantní, abyste prořvali noc. Emma Thompson odtrhla tu nemožnou bariéru "herec a postava" a vytvořila nový pojem: bytost. Profesorka literatury, dříve tvrdá a neústupná, nyní životem zkoušená, je opakem všech těch rádoby lidských postav, které jsem doposud viděl. Má sílu, humor a hlavně Rozum. Pěl bych ódy hodiny, ale kdo by to četl? Hodnocení je snad dost výmluvné :) (04.10.2010)

Pokud by existovaly takové učebnice, které by naše děcka učily vzorně umírat, scénář Witu by bezesporu obsadil jejich první stránky. Cynický humor mísený s čirým zoufalstvím, do toho soforický klavír s obligátním "How are you doing" na každém kroku (zpropadené britské zvyklosti, eh?) a silný kulturní zážitek i emocionální prožitek jsou zkrátka zaručeny. (01.08.2014)

Veľmi vážna téma. Myslím, že autori chceli povedať jednu podstatnú vec: ľudskosť (a empatia) je oveľa viac ako akákoľvek veda. Áno, súhlasím, je to tak! Ale ešte podstatnejšia vec mi tu chýbala, a to NÁDEJ. Nielen tá, že smrť je koncom utrpenia a dáva vytúžený pokoj, ale hlavne, že je bránou k novému, večnému životu! (12.03.2016)