Memento

Snímek MEMENTO Christophera Nolana je - vedle tématu pomsty - především bravurně zvládnutým zamyšlením nad lidskou schopností/neschopností rekonstruovat realitu a nad následným možným zneužitím člověka člověkem - to vše navíc v divácky poutavém "krimi-thrillerovém hávu". Obsah filmu by se mohl zdát sám o sobě jednoduchý, až prostý (který film však takový není?). Tato "jednoduchost" je však podána natolik výbornou a zajímavou formou, že divák je Nolanem neustále nucen zapojovat svůj mozek na 100%. Na snímku si především nesmírně cením způsobu použití kamery (smysl pro detail), naprosto geniální střihy, perfektní herecké výkony a v neposlední řadě (monotónní a mírně "nervní") zvuk + hudba. Snímku také nechybí vtip, který je však do filmu vložen přesně v tom správném a vyváženém poměru (divák ani na chvíli nezapochybuje, že jde o thriller). V některých momentech může Nolanovo dílo MEMENTO připomínat tvorbu Davida Finchera. Nikoliv však v tom, že by Nolan Finchera kopíroval. Jde spíše o to, že dokáže vytvořit stejně tak "hustou" thrillerovou atmosféru. Shrnuto a podtrženo: Perfektní film, u něhož fabulace dosahuje astronomických rozměrů. (02.11.2003)

Při sledování MEMENTA jsem si připadal, že jsem uprostřed nějaké rafinované hry Christophera Nolana. Nolanův sofistikovaný a ORIGINÁLNÍ scénář je společně s Tarantinovým Pulp Fiction to nejoriginálnější, co vlastní Hollywood v posledních několika dekád. Od (ne)ocenění Pulp Fiction a Mementa jsem přestal sledovat a vážit si Oscarové prestiže. MEMENTO skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Pro mladé filmaře a nedotčené diváky to může být novinka, ale tahle metoda byla už použita. Rozesetá struktura vyprávění je k vidění u kultovního snímku Pulp Fiction, nebo Občan Kane. (26.03.2013)

Tajemně, nepochopitelně a drsně se vyvíjí průměrný příběh tohoto filmu, který neskutečně obohacuje hlavní postava hrající Guy Pearce. Ten si každý druhý den po určité nehodě nevybaví nic, jen zjišťuje co má na sobě vytetovaného, co kde zanechaného, aby se pomstil za smrt své ženy. Zvláštní nápad, a ještě zvláštnější zpracování dokazuje jen jedno, že myšlení je ve filmech občas dost potřeba, přitom je to všechno tak neskutečně jednoduché, člověk se připravuje na všechno možné, jak mu dá příběh filmu zabrat a přitom je to všechno tak jednoduché. I když jak se to veme, stačí to všechno sledovat, protože každý nový den všechno začíná od znova, jako bílá nepopsaná stránka papíru, a pak že je to všechno nemožné. ---Dobře, co teda teď dělám? Aha, honím tohohle chlápka. Ne... on honí mě. (24.02.2008)

Vypravěčská paráda, kde je obrácená forma narace prostředkem, nikoliv účelem. Nolan ve své první zámořské štaci dává k dobru své oblíbené propriety (muž po ztrátě manželky stále nosí na ruce snubní prsten) a dráždí jednoduchou a úspornou filmařinou, kde hrají prim postavy a děj, jehož sledování je pro diváka náročným sportem, kde i chvilková nepozornost bere body. Fascinuje mě, jak i přes vědomí „dobrého“ konce Nolan skládá působivě dílky skládačky k sobě, přičemž reverzní forma vytváří napětí ještě silněji, než tradiční chronologie. Chce se mi říct, že kdo by to byl řekl, že tentýž člověk jednou natočí nejosobitější komiksovou trilogii a bude si moci dovolit točit velkolepé sci-fi bez používání zelených pláten, ale… zpětně mi to připadá jako promyšlená cesta cílevědomého filmaře, stejně jako tenhle film. (16.10.2016)

Ztráta krátkodobé paměti je opravdu strašlivá představa, obzvlášť ve chvíli, kdy nemáte po ruce tužku. Příběh muže, který neví, kdo je vlastně přítel, kdo nepřítel a kdo je vrah. A existuje vůbec nějaký vrah ? Postupně odkrýváte části příběhu k nějakému vysvětlení a najednou je všechno jinak a zase začínáte od začátku. Myslím, že na Memento se dá dívat mockrát a stále bude na co. Patřím mezi t , kdo tvrdí, že měl dostat Oscara. (20.04.2005)