Věčný svit neposkvrněné mysli

To se prostě musí vidět, to nelze snad ani slovy ohodnotit. Geniální Jim Carrey, stále se lepšící Kate Winslet a k tomu úžasný a bravurní scénář a neméně kvalitní a jedinečná režie Michela Gondryho. Když jsem byl na tomhle veledíle v kině, tak mne film naprosto uhranul a už po prvním zhlédnutí jsem věděl, že jsem měl možnost vidět jeden z nejgeniálnějších filmů celé kinematografické éry. Tohle není normální film. Tohle je skvost, který když pochopíte a dokážete se mu naplno oddat a vcítit se do něj, tak vás potká nevšední filmový zážitek, který vám utkvěje v hlavě na hodně dlouhou dobu. Pro mne jeden z naprosto stěžejních filmů a možná dokonce jeden z nejlepších filmů celého 21. století (to ukáže budoucnost). Bez debat uděluji pět hvězdiček! (30.09.2007)

Film briliantní jednak scénáristicky a pro mě nečekaně (u Jima Carreye - příště už se divit nebudu, slibuju) i herecky. Příběh je krásně zamotaný, ale naprosto promyšleně a dá se v něm při pozorném sledování solidně zorientovat a navíc kromě té "matoucí a zamotané" roviny obsahuje i lidský rozměr v podobě krásné love story, partnerského pochopení a porozumění. Po dlouhé době zase jeden film, který mě nadchl jak pro svůj inteligentní scénář a příběh, tak pro svojí hloubku a na který se přitom krásně dívá. (10.09.2005)

Chtě nechtě musím rýpat, vrtat, kritizovat. Formální stránka filmu zastiňuje určitou banalitu a nedokonalost obsahu... Pod slupkou dokonalé vizuality (střih i kamera na výbornou!) a vypravěčského kouzlení se krčí ničím výjimečný a psychologicky pouze letmo načrtnutý milostný příběh, kterému k hvězdným výšinám schází právě hloubka a ta těžko pojmenovatelná magie, která "udělala" Coppolové klenot Ztraceno v překladu. Carrey exceluje a s naprostou suverenitou propojuje civilně niterné i exhibicionistické manýry svého herectví, Winslet je do excentrické Clementine taktéž zanořena až po konečky vlasů, ale plochost charakterů a jejich značnou proklamativnost a dvojrozměrnost zakrýt nedokáží. Věčnému svitu tak jeho exkluzivitu dodává trochu prvoplánová zápletka s vymazáváním vzpomínek, která Gondrymu umožnila rozehrát audiovizuálně strhující drama útěku před nevyhnutelným zapomněním, který se takřka celý koná v hlavě hlavní postavy. Drama konce vztahu dvou lidí, bolestné deziluze a nenávratného návratu na počátek, který zastíní vše zlé, co se odehrálo po něm. Nenudí to, zahřeje to na duši, ale po skončení filmu mi nezbylo nic víc nežli hrstka pozitivních impresí a na kostru všednosti ohlodaný milostný příběh v exkluzivním balení. Přesto mi není než pochválit lehkost s jakou Gondry a spol. pracují s emotivními odstíny... I tak ale – čekal jsem víc. (20.08.2004)

Něco úžasného. Velký zážitek z hlediska filmu, ze začátku mě film zaujal, ale trochu jsem v ději tápal. Vše se ovšem napravilo a krásně do sebe zapadlo, těším až film uvidím s odstupem času po druhé, prožitek se určitě zvedne. Absolutní hodnocení je ovšem bez debat, málokterý film dokáže zaujmout po celou dobu jeho trvání a to navíc ještě s takovou grácií a lehkostí jako Eternal Sunshine of the Spotless Mind. Vynikající scénář a Jim Carrey, věděl jsem vždy, že má velký herecký potenciál, hrát takřka cokoliv i vážné role. (02.12.2008)

Nač se sáhodlouze dohadovat, jestli u (chválihodně originálního) scénáře převažuje obyčejnost milostného vztahu, nebo rafinovanost vyprávění, když se vše co se trochu týká děje v počátku filmu ztrácí v totálním bordelu unvitř Joelovy hlavy? Nutně potřebuji další projekci, abych mohl vznášet nějaké soudy, berte proto prosím mé hodnocení jako prozatimní....Raději to, než žádné, co kdby mi někdo potom z hlavy vymazal vzpomínku na tento film? (26.11.2007)