Doom: Annihilation

Uf. Jeden z nejdivnějších filmů roku. Doom je nepochybně komplikovaná látka na zfilmování, protože zatímco jednička (1993) i dvojka (1994) si vystačí prakticky bez příběhu, remake (2016) pracuje s mytizací ústředního Doomguye a jeho ďábelské legendy. Není proto divu, že se Annihilation vydává cestou trojky (2005), jediného dílu se snahou o relativně klasické vyprávění. Jenže i tak příběh stojí na nepovedeném experimentu s teleportem, armádě zombíků, démonů a skupině vojáků z Union Aerospace Corporation. Na ničem jiném. // Je to ukázkové direct-to-DVD béčko se spoustou papundeklových rekvizit, naprosto bizarním hereckým obsazením a mořem diskontinuity nejen mezi záběry, ale i celými scénami. A mám trochu pocit, že celý film zabíjeli stejného komparzistu pořád dokola. Mimochodem ta příšera z plakátu? Není tam. Ale proč je to tak fascinujícím způsobem divný? Zaprvé snahou o parazitování na videoherní předloze. Annihilation nemůže adaptovat soudržný příběh, takže rozseká hry na fragmenty, kterými své vyprávění zahltí. A protože je neumí správně motivovat, vznikne z toho narativní verze Frankensteinova monstra. Jsou tu barevné vstupní karty, ale nikdo vlastně neví proč. Dostaneme peklo, jen je diametrálně odlišně strukturováno a není úplně jasné, jakým způsobem se váže k lidskému světu. Dokonce se bez zřejmého důvodu objevuje oblíbená zbraň BFG – která mj. vypadá jako podivné zkřížení jejích verzí ze SNES portu a Quake II. Spousta jednotlivostí, ale nikdo neví, co s nimi! // Tyhle útržky sice nejsou dostatečně motivovány na úrovni samotného filmu, ale otevřeně referují k širšímu encyklopedickému heslu Doom. Nejde o snahu adaptovat hru, ale spíš nějaký obecnější konstrukt se značkou spojený. Což je vlastně tak podivné, až je to super. // A to finále! 85 minut je složených z poměrně nezajímavé a klasické akce, v níž styl zůstává neviditelný. Ale pak dojde k něčemu podobně bizarně uvědomělému, jako v případě filmu z roku 2005. Všichni si pamatujeme ten dlouhý hlediskový záběr navazující na videoherní tradici FPS, ale kompletně bourající všechno, co mu předcházelo. Annihilation má v rukávu podobně rozrušující eso! A naprosto nečekaně se z něj stane dobrý film! Posledních deset minut pracuje se zpomalováním času, vytváří krásné kompozice a chytře rytmizovaný pohyb. Akce má hlavu i patu, dobře se na ni dívá a začnou se dost aktivně zapojovat ozvláštňující podhledy na hrdinku i démony. Tohle neviditelné béčko najednou získá vlastní stylistickou identitu. // Je bizarním způsobem vzrušující vidět 80 minut poměrně utahaného a nudného filmu, aby v závěru chytil druhý dech a zarazil mě zpátky do křesla. Ale spíš, než Pekelné nebe je to Peklo na zemi, který stojí Po kolena v mrtvých kontinuitách. (28.09.2019)

Místní hodnocení jako vždy totálně mimo. Jako tak hrozný, aby to mělo 20 % to není. I když chápu, že se všechny dobrý hodnocení musí dát píčovinám jako Justice League nebo poslední Avengers. Jinak hru jsem hrál naposledy před 25 lety a je mi vcelku u prdele, stejně jako celej herní průmysl. Co se týče týhle verze Doooma, není tak strašná. Jako ok, dilaogy nezajímavý a herci taky nezajímavý. Teda až na Louise Mandylora, kterej jedinej tu má charisma a měl hrát hlavní roli a ne vedleší čurdu zbytečnýho kněze. Osobně si myslím, že by se na béčkovým trhu našlo za šlušný prachy lepší komando, než to, který nám servíruje pan režisér. Prvních půl hodiny jsem nad tím chtěl lámat hůl, protože nezajímavý postavy, zahraný nevýraznýma hercema, rovná se nuda. Ale po půl hodině, když se rozjede akce, to začne bejt švanda. Přestřelky jsou slušně natočený, jsou tam zombíci, gumový predátoři, co trochu dětinsky střílejí firebally a plno krve. Celkově první díl je lepší, protože byl dražší a měl lepší produkční zázemí. Tohle sice není dokonalý, ale mezi video hororama, kterých vychází na videu tuny, je to lepší průměr. (27.09.2019)

Trochu šikanovaný film který není vyloženě špatný. Jsem celkem fanoušek DOOMA a nemůžu se dočkat Doom Eternal ale přijde mi že plno lidí tenhle film hejtí jen kvůli ženský.....Což je neuvěřitelné zrádcovství, kde je sakra Doom Guy? Nicméně scénárista musel přijít s nějakým scénářem ale změnil tu nejzákladnjší věc. Plno odkazů potěší a akce je celkem dost. Nejvíce se mi líbil konec v "pekle". Mohlo to být 1000x lepší ale i horší. (01.01.2020)

"Doom: Annihilation" alebo ako by som to reálne skôr ja nazval - "Resident Doom Evil". Neviem ako to lepšie celé podať. Budem celkom úprimný. Môj pocit z tohto filmu je ako keby náš režisér a scenárista Tony Giglio chcel urobiť Doom film, ale potom si to rozmyslel a chcel natočiť svoju verziu "Resident Evil". A potom si zrazu spomenie, že mu udelili možnosť natočiť Doom, tak sa tie nápady rozhodol spojiť a toto je výsledok. Pretože od začiatku až do úplného konca, toto je presne to čo sme mali možnosť vidieť v prvom Resident Evil filme. S tým rozdielom, že dokopy veľa monstier zo sveta Doom neuvidíme. Iba Impov. A uvidíme veľkú dávku modrých zombíkov. A máme tu tím mariňákov, na ktorých nám dokopy vôbec záležať nebude. No pravda je taká, že keď som pritom nakoniec úplne vypol svoju inteligenciu, tak som sa celkom fajne bavil. Nemohol som povedať, že mi na čomkoľvek záležalo, ale pozrieť sa to dalo. Nemôžem odporúčať, a určite to nie je dobrý film, ale na tento hororový večer mi to stačilo. Ak to znie ako film pre vás, čeknite si to. Hodnotenie: C (05.06.2020)

Jelikož jsem rozumně nic neočekával, tak taky logicky nemůžu bejt zklamanej nebo nasranej. Bral jsem to víceméně jako takovou výplň času a v ideálním případě i zábavu na čas, ve kterým by člověk něco kvalitnějšího nedokázal správně ocenit. A to jsem vlastně dostal. Kvalitou a zábavností bych to viděl zhruba tak jako starší DOOM z 2005, kterej mě taky nějak nenadchnul, ale viděl jsem ho dávno a nepamatuju si z něj téměř nic (a ono asi taky nebylo moc co). No tohle bylo možná i o něco lepší, takže s přimhouřeným okem přidávám třetí hvězdu. Ačkoli to je vlastně možná spíš kvůli tomu, že Amy Manson mi připomínala jednu kamarádku, kterou mám rád, takže je to asi spíš kvůli ní. (22.03.2020)