Sny žen

Taká ľahšia Bergmanova dráma o konflikte romantických snov s neúprosnou realitou, snové vlny dvoch žien sa tu rozbíjajú na skalách reality. Herecké výkony dvoch hlavných ženských predstaviteliek sú vynikajúce. Eva Dahlbeck ako skúsenejšia žena Susanne, ktorá sa ale nedokáže vzdať svojich romantických predstáv, naproti tomu Harriet Andersson ako mladá a naivná Doris, ktorá pôsobí tak trochu ako veľké, rozmaznané dieťa. Predovšetkým Harriet Andersson ma svojim výkonom očarila, navyše mi v tomto filme vzhľadovo dosť silne pripomínala Audrey Hepburn (žeby inšpirácia "Prázdninami v Ríme"?). Hoci je to, ako je u Bergmana obvyklé, hĺbavé dielo, s výborným vykreslením vzťahov, nezaujalo ma to až tak ako jeho iné diela a v rámci jeho  tvorby ho považujem za slabšie. Samozrejme, je to veľmi relatívne, čo by iní, menej schopní režiséri, za takýto film dali. (29.09.2021)

Jeden z nejslabších Bergmannových snímků, které jsem zatím viděla. Stylizovanější a povrchnější než některé pozdější psychologické studie manželství a vztahů ženy a muže vůbec. Charaktery jsou příliš plytké, u mladé slečny sice dochází k deziluzi, ale za nějaký vnitřní vývoj se to považovat nedá. Vedle toho mne nudila i zápletka a prostředí modelingu... Bergmann se ale nezapře - je to mistr v umění vystavět napětí i zdánlivě banálním dialogem muže a ženy, zde např. rozhovor muže a jeho bývalé milenky v hotelovém pokoji. (23.03.2010)

Sny žen jsou cyničtější filmovou anekdotou pod taktovkou intimního existencialisty Ingmara Bergmana. Švédský filmový tvůrce je jízlivý k přízemnosti, slabosti, chtíči a sobectví světa mužů, a je sarkastický k naivní romantice a niternému zasnění světa žen, Éros dodává do běhu událostí erotizující jiskření s žádostivostí a pokušením, a realita zatím připravuje nemilosrdná vystřízlivění z iluze a dívčího snění. Bergman je rozverný, je šarmantní i uštěpačný zároveň, slova spáří divoké reje, láska jest chvění podbřišku a paličatá zaslepenost nedočkavé víry. První obětí jisté terapie cynických hrátek představy lásky je Susanne (vynikající Eva Dahlbeck), majitelka modelingové agentury s osamělým vnitřním světem a prchavou nadějí v osudovost lásky a úděl dokonalého naplnění. Ale jak už to bývá ve chvílích střetnutí reality s romantickým chvěním při vrcholu očekávání, probuzení nemůže být pro intimitu rozporuplnější. Druhou obětí léčby cynické hříčky romantického okouzlení je Doris (pozoruhodná Harriet Andersson), nejvytíženější modelka Susanniny agentury v náhlém okouzlení bohatých možností dívčích romantických představ. Bezprostřednost při prožitku je sice odzbrojující, ale konflikt reality s iluzí je hned přímo za rohem. Hlavní mužskou postavou je Otto Sönderby (skvělý Gunnar Björnstrand), stárnoucí konzul se svým osamělým vnitřním světem, který ho nutí k velkolepým tahům štětce při dokonalé stavbě romantické představy. Luxus je vykoupením z vlastního strachu i selhávání. Významnou postavou je Henrik Lobelius (zajímavý Ulf Palme), Susannin milenec se závazky. Pocit svobodného života je lákavou vidinou, ale pohodlí současnosti bytí je nepřekonatelnou překážkou vlastnímu slabošství. Výraznou postavou je tu Marta Lobelius (zajímavá Inga Landgré), Henrikova manželka, s trpělivou věcností vyčkává na důstojné dořešení avantýry. A k výraznějším patří také Marianne (velmi zajímavá Kerstin Hedeby), konzulova dceruška ve vzájemném odcizení i neustálém koloběhu klání a střetů nenávisti, pocitu zrady a osočování. Z dalších rolí: Dorisin mladý a již nedočkavý snoubenec Palle Palt (Sven Lindberg), spolumajitel Susanniny agentury Magnus (Benkt-Åke Benktsson), zkušenější fotograf Ferdinand Sundström (Ludde Gentzel), výmluvný klenotník Barse (Tord Stål), majitelka módního studia, paní Arén (Naima Wifstrand), či průvodce okouzlení a her zábavního parku Månsson (Richard Mattsson). Sny žen jsou krutější filmovou anekdotou s nesmlouvavějším cynismem intimního existencialismu. Bergman je šarmantní i přes úzkost reality, toho otrlého hrobníka lidské nevinnosti v očekávání nesmrtelné velikosti života. Černý humor tak, jak má být. (28.02.2021)

Na Bergmana je to překvapivě poklidné, ačkoli to má pár temných scén (viz. Susanne ve vlaku), každopádně i tak Sny žen fungují celkem dobře. Příběhy obou žen jsou zajímavé (btw, obě dvě postavy má Bergman dobře promyšlené), ačkoli víc mě z nich zaujala Susanne a té se film věnuje o něco míň, než té druhé. Myšlenkově to bůhvíjak bohaté není, vlastně je to poměrně jednoduché, ale díky skvělé kameře a scénám, které jen a pouze vypráví obrazem (viz. opět ta scéna Susanne ve vlaku), to je o něco inteligentnější. Jen většinu času bohužel hapruje tempo... Slabé 4* (01.09.2020)

troufalka ***** píše, že je vděčnou Bergmanovou divačkou, já bych mohl říct totéž, a říkám to. Podobně jako tento film, mám v zásobě ještě pár jeho (starších) filmů, kterými hodlám kořenit to, co se jiným filmům (novějším) nedostává: příběh prozářený mistrovskou režií a kamerou od samého počátku. Nemá přitom cenu zvažovat, zda příběh dvou žen, které vlakem odjíždějí do cizího města, aby tam konfrontovaly své sny s realitou, má nějaký vyšší nebo obecnější význam. Samozřejmě to nikam nevede, jelikož jejichž sny měly zůstat sny, a od reality zůstat odděleny. Na druhé straně se tyto sny stávají prožitkem, na který budou vzpomínat (nejspíš s radostí i jistým uspokojením) celý další život; až realita jejich sny zchvátí zcela. Všechny sny žen leží někde "uprostřed": někdy jsou radši, někdy i bojují za to, aby se neuskutečnily... Tak přece jsem se jen pustil do zevšeobecňování, nicméně tenhle Bergmanův film, o kterém se moc nemluví, je na čsfd poměrně spravedlivě ohodnocen. (22.08.2018)