Homolka and Pocketbook
Režie:
Jaroslav PapoušekScénář:
Jaroslav PapoušekKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Karel MarešHrají:
Josef Šebánek, Marie Motlová, Helena Růžičková, František Husák, Petr Forman, Matěj Forman, Jiří Hrzán, Iva Janžurová, Věra Křesadlová, Eugen Jegorov (více)Obsahy(1)
Komedie Homolka a Tobolka je závěrem trilogie o slastech a strastech rodiny Homolků. Tentokrát se s pražskou rodinou setkáváme na zimní rekreaci v Krkonoších, kterou si sem přijeli (s předsevzetím, že na sebe budou po celou dobu hodní) za své peníze jaksepatří užít. A jak už titul nasvědčuje, peníze se jim na dovolené stanou hybnou pákou veškerého jejich počínání, o němž tvůrci vyprávějí se satirickým, až sarkastickým akcentem. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (2)
Recenze (301)
Na třetím pokračování je patrný už značný ústup od kvality prvních dílů, ale proč? Tísnivá atmosféra počínající normalizace pozvolna dusila svobodu uměleckého snažení všech směrů a euforie nadějí a touhy po svobodě byla nenávratně pryč. Dle mého názoru je spíš zázrak, že se Jaroslavu Papouškovi podařilo zrealizovat třetí pokračování Homolků, i když se tak stalo za cenu mnoha ústupků a kompromisů za které nenesl nejmenší vinu, protože už dokázal, že je skvělý umělec. Homolkovi jsou tentokrát na horách a jejich věčné hádky se protínají s osudy mnoha dalších postav. V těch se objeví poměrně dost známých herců a to je to, co filmu ublížilo víc, než barevný kabát. Za kameru se tentokrát postavil Miroslav Ondříček, což může spolu se stabilním scénářem znamenat jediné: Perfektní filmařina, řemeslo a i v kontextu tehdejších paskvilů stále vynikající a vyčnívající komedie. Ale hlavně – Homolkovi jsou pořád Homolkovi tak, jak jsme je měli rádi dosud.. ()
Je to znova trefné (čechíčkářství je nevyčerpateľný zdroj všetkého, na čo si len spomeniete), je to celkom vtipné, aj keď situácie sú zjavne ovplyvnené groteskou a tým pádom nereálne, ale je to v podstate bez deja a v akomkoľvek momente by film skončil, na jeho vyznení by sa nič podstatného nezmenilo. Nakoniec sa tak aj stalo, záverečná scéna dojmom záverečnej vôbec nepôsobí. Každopádne tu máme ukážku, prečo je český skok na lyžiach tam, kde skoro celú svoju existenciu je (štyri mostíky v jednom areáli, to snáď nemajú ani v Nórsku) a prečo vám môžeme my, junáci spod Tatier s legendárnym FIS areálom, iba ticho závidieť. ()
Hlášky: Homolková: - "Co říkáš, táto?" Homolka: - "Co?" Homolková: - "Říkám, co říkáš tomu panorámatu?" Homolka: - "Je to žrádlo." Homolková: - "No, a co až budeme nahoře, to teprv budou panorámata." & Homolka: - "Každej normální civilizovanej člověk ví, že když tluče a někdo na něj tluče, tak tluče proto, aby netlouk." ()
Nechápu, co se později stalo, a nikde jsem se to nedočetla, ale k nějakému zásahu shora po natočení prvních dvou dílů dojít muselo. *** První dvě části trilogie o Homolkových mě přikovaly do křesla a zmrazily mi na hodinu a půl úsměv, dech i tep a řadím je bez váhání na vrchol československé kinematografie všech žánrů a dob nejen jako plnokrevnou existenciální podobenku tragické lidské komedie v našich poměrech, ale i umělecky. *** Filmařsky nepřekonatelná na světové úrovni je pro mě např. v Ecce homo Homolka hned ona dlouhá úvodní scéna, kdy se v lese, prošpikovaném čsl. rodinami na "nedělním romantickém výletě do přírody", začne ozývat volání o pomoc a nepřestává a divákovi, jak plynou minuty a kamera přenáší z hemžení v lese víc a víc, postupně dochází, že se nikdo ze všeho toho lidu, jehož tam celou dobu pohromadě bylo jak na Václaváku, ač si navzájem decentně dopřávali iluzi intimity a samoty, nezvedá z deky, neopouští mlází a nezrychluje krok proto, aby se vydal za hlasem, ale aby utekli, nezapletli se, pročež si to osobní zbabělství vůči bližním v nouzi před blízkými i před sebou všelijak neomaleně - a neomluvitelně - obhrouble a ramenatě zakrývají, nebo naopak úplně závěrečná scéna v bytě o několik krušných hodin později, když se dvě generace manželů pustí zoufale do tance na Ódu na radost, aby si nemusely připustit hrůzu svých nikam nesměřujících životů - a v druhém díle, Hogo fogo Homolka, je to pak jednoznačně nelidsky krutá metaforická scéna soutěžního norování lišky v bednění, pak scéna hádky u stolu u podřimující staré matky a nakonec scéna koupání celé rodiny Homolkových na rybníce, kdy nevědomky zakoušejí určitou volnost, zatímco opodál leží svalený na cestě mrtvý starý pantáta. *** Třetí díl trilogie už nicméně nemá s tou dosavadní svrchovanou výpovědí o malosti a nízkosti obecně lidské a specificky československy buranské nic společného ani hloubkou, ani kumštem. Je mizerně nasnímaný i sestříhaný, jako by snad původní snímek po dokončení cenzoři zrekvírovali a v návalu vzteku hodili do stoupy a Papoušek pak musel místo toho sflikovat něco ze zbytků pozametaných ve střižně, aby to aspoň trochu dávalo hlavu a patu a drželo jakžtakž na nějaké tezi, přičemž vzniklé dílko je ve výsledku jakousi splichtěnou lacinou barevnou komedií, ani ne nijak třeskutě vtipnou, ani mrazivou. Ostatně pokles úrovně ducha díla je patrný už z názvu - předchozí satirické odkazy k existenci na dřeň odkryté v její nízkosti "ecce homo" či následně předstíraně vznešené "hogo fogo" jsou doplněny zcela triviálně se koncovkou rýmujícím slovem "tobolka", které má zřejmě znamenat peněženku, ač je to hodně násilně posunutý význam, a odkazovat na československé škudlení a přepočítávání, které také na horách Homolkovým všechno pokazí. Třetí film je však stejně banální, povrchní, doslovný a upachtěný jako sám jeho název, a pokud autoři za ty dva roky mezi druhým a třetím dílem neprodělali lobotomii či mozkovou mrtvici, dá se jedině usuzovat, že u nich na základě nějaké domluvy shora proběhla zcela autentická autorská kritická sebereflexe. Mrzí mě jen, že už nikdy nezjistíme, jak měla trojka vypadat - či skutečně vypadala - původně. Jisté je, že ten neodvážný paskvil poskládaný ze špatně sestříhaných gagů nesahá svým dvěma předchůdcům ani po kotníky. *~ () (méně) (více)
Už to není ono, jako první dva díly, snad i proto, že ta rodinka už je místy docela otravná, stejně tak i proto, že už se zde objevuje až moc celkem známých obličejů. Ani ta barva mi k tomu neseděla. Místy sranda, ale tady už jsem měl pocit, že Jaroslav Papoušek řekl všechno, co chtěl, a třetím dílem už to prostě jenom natahoval. ()
Galerie (23)
Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek
Zajímavosti (16)
- Výtvarné artefakty kulturního referenta Bradáčka (Jiří Hrzán) pocházejí z ateliéru Jindřicha Hegra – malíře, grafika a ilustrátora. (sator)
- Iva Janžurová (Burdová) byla v době natáčení těhotná. (M.B)
- Helena Růžičková (Heduš) k natáčení uvedla: „Když jsme ve Špindlerově mlýně točili třetí díl, vsadila jsem se s kameramanem Miroslavem Ondříčkem o bednu šampaňského, že mě Jirka Hrzán v náručí přenese přes celý parket. Když se to dozvěděli ostatní, chtěli se do sázky zapojit. Samozřejmě všichni viděli snadný přivýdělek, mysleli si, že se mu to nemůže povést. My to ale s Jirkou měli vyzkoušené, takže mě v pohodě přenesl tam a ještě nazpátek. A šampáňo pak teklo proudem. Dokonce tak, že se pak objevilo v Rudém právu, že se herci po natáčení koupali v šampaňském. Tak to ale nebylo, my jsme se v tom nekoupali, my jsme to všechno vypili.“ (alonsanfan)
Reklama