Noc a mlha

Esejistická cesta skrze paměť kolektivní viny. Paměť, která je vědomím. Pozvolný pohyb (proslulá "resnaisovská" jízda) prostorem plynové komory, podél zdi bývalé věznice, kolem ostnatého plotu či latrín - tedy konkrétních předmětů a míst s neodlučitelnou minulostí - přivolává útržkovité vzpomínky-obrazy, které mají podobu hrůzných dokumentů doby; černobílých fotografií a filmových záběrů. Utrpení trvá nadále, bude rezonovat navěky, napříč labyrintem času, jehož plynutí nedovoluje zastavení, neboť by znamenalo okamžitou smrt. I po letech je stále přítomno v plevelem zarůstajících ruinách táborů, které se pro nás staly znaky nejhlubšího utrpení. Unikající přítomnost je kontaminována minulostí, která prodlužuje a udržuje bolest v budoucnosti... Je možné (ne)zapomenout? (20.04.2011)

Medzi opustenými barakmi hvízda vietor. Osirelé a polorozpadnuté sú desať rokov po konci druhej svetovej aj ďalšie časti táborov smrti - ploty, krematóriá, nevestince. Čiernobiele fotky v kontraste k farebnosti povojnových záberov ukazujú desivé tortúry, slúžiace likvidácii rasy. V časoch, kedy vyhladzovacie koncentráky fungovali. Terajší kolorit nezmazal energiu utrpenia a strachu. Tieto miesta si nesú biľag smrti dodnes. Dokumentárna esej o besoch nacizmu sugestívne ukazuje mašinériu hrôz. Popisuje aj dištanc veliteľov lágrov od procedúr nakladania s väzňami. Akoby sa potrebovali oddeliť od kolotoča tragédií a zmaru tisícoviek ľudí. Úpiacich v preplnených barabizniach. Výhrada sa týka kolektívneho súdenia ľudí ako takých v poslednej tretine dokumentu. Presvedčivý dopad manipulácie kolektívnou vinou, spočívajúcej v slovách "my sme dopustili", zlyhali", "kto zaručí, že nebude repete" a podobne sa prejavil aj v pár tunajších komentároch, hanbiacich sa za celé ľudstvo. Na obranu takýchto tendencií treba povedať, že Arbeit macht frei! má dnes dosť zástancov. Títo slušní ľudia z dobrých rodín a ich politickí líblingovia považujú prácu za zmysel žitia a zároveň žiadajú dať prácu nič nerobiacim lenivcom. Zároveň tvrdia: "Kto nerobí, nech nežere." Odtiaľ už nie je ďaleko k poslaniu Cigánov, smradľavých bezdomovcov a feťáckych sociek za hranice štátov alebo aj do plynu. (16.02.2015)

Poměrně klišoidní dokument s otravně vtíravou hudbou. Co bych ale ocenil jsou dobové syrové záběry bezhlavých těl a dalších legrácek, které mně byly dodnes skryty. A zajímavý byl i návrat do táborů v roce 1955, kdy se očividně o tábory nikdo nestaral, tak jak tomu je v dněšní době. Co mi ale chybí jsou náglovský pornáče. Tak už himmler-herrgott-krucajs-eliminent někdo vyhrabejte Mengeleho tejpy. Vždyt nás přece všechny zajímá, jak polosešitej beznohej jude klátí svý dvojče. Nebo ty kápovský večírky plný nezávaznýho seksu o kus žvance. Však dobrá hospoďine pro jednohubku i přes plot skočí. Teda pokud neni elektrickej. (05.05.2013)

Záběry to člověka rozdrtí, ovšem mě k dokonalosti chyběla autetičnost výpovědí přeživších oné zrůdnosti. Ten komentátor mi to ve finále dosti kazil a kazil vlasně i celou vážnost tohoto dokumentu, neboť mi lezl na nervy. Tohle si možná zasloužilo delší stopáž, delší záběry a možná, alespoň v mém případě i více ticha, o to by byl pak výsledný dojem silnější, takhle je jenom výrazný, ovšem jiným dokumentárním počinům se nevyrovná. Na padesátá léte výroby se i tak jedná o jeden z prvních povedených filmových pokusů, jak se vyrovnat s existencí těchto míst a činů. (22.06.2011)

Žiadny hraný film nemôže prekonať hrôzu skutočných záberov z koncentračných táborov. Na to, čo vidíme v obraze, to berie dokument dosť umelecky a básnickým jazykom, ale to ešte viac prispieva k nepríjemným zimomriavkam od začiatku do konca filmu. –––– V tvorivej pohode architekti navrhujú brány, ktorými človek prejde len raz. –––– "Nie som za to zodpovedný.", hovorí dôstojník. Kto je teda zodpovedný? –––– Chceli by sme veriť, že to všetko patrilo len jednému obdobiu a jednej krajine, ale zabúdame sa pozerať vôkol seba a nepočujeme, že ten krik je bez konca. (10.09.2018)