Tatínkova sláva

Film jsem viděl poprvé v předvánočním období v prosinci 2003. Náhodou jsem to tehdy přepnul na ČT1 a tam byl tento film. A já se do něj zakoukal a byl jsem nadšený. Nyní, v květnu 2008, jsem viděl tento snímek podruhé, kdy se mi ho povedlo sehnat na DVD. Za těch necelých pět let jsem absolutně nezměnil názor. Film je dokonalý, je perfektní, je geniální, je tak úžasně poetický, je prostě svůj. Literární předlohu bohužel neznám, ale tenhle film je udělaný opravdu výborně. Z filmu na mě dýchla doba dětství, doba bezstarostnosti, doba radosti a her, a samozřejmě i doba léta a letních prázdnin. Chválím výtečně zvolené exteriéry francouzské Provence, díky nimž jsem zatoužil být na místě malého Marcela a prožívat tyto prázdniny místo něj. Jedním slovem nádhera! Herci jsou vybráni opravdu skvěle a musím říct, že tenhle film řadím spolu s Maminčiným zámkem k jedněm z nejlepších snímků vůbec. Neznám příliš lepších filmů, než je tento. A o to více je smutné, že o tomto filmu ví málokdo a že je u nás prakticky neznámý. Přitom se jedná doslova o skvost. Bez váhání dávám plných pět hvězdiček a určitě doporučuji ke zhlédnutí! (14.05.2008)

Milované stíny minulosti. Ožívají a jak to se vzpomínkami na dětství bývá, jsou retušované, prozářené sluncem, láskou milujících lidí, poetickým prostředím, objevnými zážitky a pestrými barvami. Malý Marcel vidí ve svém tatínkovi zbožňovaného hrdinu, a když posléze povyroste a je konfrontován s jeho lidskou stránkou a jejími nedokonalostmi, jeho náklonnost to jen utuží. Jen z obdivu postupně vyroste ochranitelství. A tak to má být. (10.03.2017)

Marcel Pagnol by si mohl rozumět s Otou Pavlem. Tatínkova sláva je nostalgickým oživením rodinného alba a spolu s ním i starého světa. Vzpomínka na opravdovost dětství, které je šťastným řízením osudu spojené s únikem z města na celé dlouhé prázdniny. A i když i ty jednou skončí, v srdci už něco zůstává. A i tady je postava uctívaného tatínka, který je svými chybami v očích vypravěče spíš zlidštěn a o to víc milován. Vlastně Smrt krásných srnců by se taky mohla jmenovat Tatínkova sláva a ten název by naprosto seděl. Kolorit Provence na začátku 20. století, dobří herci a jemný humor. (29.01.2021)

Tento film je pro mě takové příjemné uvolnění, útěk od všedních každodenních starostí a otravných věcí někde na jih Francie do kraje Provence do časů, kdy bylo ještě vše v pořádku a do nejkrásnějšího období - dětství. Krásná rodinka, krásná maminka Augustýnka, ateistický učitel otec Joseph, bratří Marcel a Paul, malá sestřička a vše zvládající strýc Jules s tetou Rose. Padly zde zajímavé předpovědi o tom, jak to bude ve 20. století, že se všichni budou mít díky strojům dobře a každého bude respektovat celý svět, no reálně jsme se dočkali fašismu, nacismu a komunismu. Další moudro je o tom, že i dospělí umí lhát jako děti, což mladého Marcela překvapilo, ale tak snad časem pochopil, že svět dospělých je sám o sobě dost zkažený. Dobrodružství v divoké a vyprahlé středomořské krajině Provence, lov koroptví, a také kamarád Lilek, který zná celou krajinu a ví, kam se schovat před bouřkou. Na závěr jsem plně soucítil s Marcelem, když prázdniny končily a museli se vrátit zpátky do Marseille, úplně mě to vrátilo do časů, kdy jsem se taky s brekem loučil s prázdninami a dobrodružstvím. Dětství je prostě super, dospělost už taková sláva není. (26.11.2021)

Poprvé jsem tento film viděl v prvním ročníku na gymplu při cestě autobusem na školní zájezd do sladké jižní Francie, do Provance.... a náš franštinář nemohl vybrat lépe. Pokaždé když film vidím, vybavím si nádhernou krajinu Provance s vůni levandule i když v ještě lepší knižní předloze voní tymián....tak jak hlavní hrdina (mladý Marcel Pagnol) nostalgicky vzpomíná na své dětství neubráním se ani já trochu té nostlagie po krasných časem tam na jihu. (05.08.2010)